Malý obtloustlý Alejandro stojí na startu svých prvních závodů. Z jejich výsledku je však následně dost rozladěný. Prohrává. „Spikli se, aby vyhrál ten druhý,“ stěžuje si mladý Valverde. Díky této zkušenosti toho ale v budoucnu hodně dokáže. Mistr světa, šampion domácí Vuelty, trojnásobný španělský mistr. A to je jen malý výčet jeho úspěchů, které hodlá i po sobotní oslavě čtyřicátin dál rozšiřovat. I na jeho skvostné kariéře je však škraloup.
Murcia, odkud pochází, je sedmým největším městem Španělska. Alejandro Valverde je ale největším Španělem, tedy co se týká současné cyklistiky. Chcete důkaz? Pokud vám nestačí podívat se na seznam úspěchů, pak je tu další fakt.
Při loňské Vueltě, kde jel v duhovém dresu světového šampiona, čekaly před startem etap davy fanoušků, až jejich hrdina vyleze z typicky modrého týmového autobusu a jim se třeba poštěstí udělat si s ním selfie.
A když už to ne, zařadili do svého fotoarchivu a na sociální sítě alespoň snímek jeho bicyklu vyvedeného ve stejných barvách jako trikot mistra světa. Vypovídající byly také rozzářené obličeje dětí, kterým se podepsal na bidon a podobně.
Valverde je prostě oblíbencem Španělů, ale i řady dalších fanoušků. A nejen proto, že je i ve svém věku prvotřídní cyklista. „Alejandro je úžasný člověk. Je to náš kamarád, parťák, manžel, otec, má čtyři děti. Nemyslí jen na sebe, pořád se stará o vše okolo personálu, svých týmových kolegů, týmu. Je to výjimečná osobnost. Je velmi lidský a kamarádský,“ popsal ho na loňské Vueltě deníku Sport Pablo Lastras, sportovní ředitel Movistaru.
Přespurtoval Armstronga, zlom přišel s Vueltou
Přízeň fanoušků i týmu si ale musel nejprve zasloužit výkony a výsledky. A začal s tím už velmi brzy. Poté, co svůj první závod v životě prohrál (= skončil druhý), nastartoval takové výkony, že od 11 do 13 let měl na kontě šňůru víc než padesáti vítězství! Profesionálním cyklistou se stal v sezoně 2002 a prvních velkých výsledků dosáhl o rok později, kdy si připsal osm vítězství, mezi kterými byly i dvě etapy na španělské Vueltě.
Většina jeho kariéry je spojená s týmem, který dnes nese název Movistar, při Valverdeho příchodu to byl Illes Balears - Caisse d'Epargne. Už tehdy stáji šéfoval Eusebio Unzué, který v sobotu svému zaměstnanci, ale i kamarádovi ve videu vytvořeném částí osazenstva Movistaru, vzkázal: „Ani nevíš, jak vděčný a hrdý jsem na to, že jsem mohl být u sedmnácti ze čtyřicítky tvých narozeninových oslav.“
A také byl u většiny jeho úspěchů. Jedním z prvních větších byl při jeho první účasti na Tour de France triumf v 10. etapě, kde ve sprintu porazil Lance Armstronga. Ve stejném roce pak Valverde získal první stříbro na mistrovství světa, které se konalo v Madridu.
V sezoně 2006 přišly jeho velké dny ve významných jarních klasikách, kde ovládl nejprve Valonský šíp a poté i jeden z monumentů Lutych – Bastogne – Lutych.
Zlomovým rokem v profipelotonu byl rok 2009. Tady vyhrál etapové závody Kolem Katalánska a Critérium Dauphiné. Ale co hlavně, poprvé triumfoval na některém ze závodů Grand Tour, když si podmanil ten pro Španěly nejdůležitější – Vueltu.
Škraloup jménem Fuentes
I na jeho kariéře je ale přes všechny úspěchy a sympatie škraloup. Jeho jméno totiž bylo spojeno s rozsáhlou dopingovou kauzou nazvanou Operace Puerto. Aféra krevního dopingu navázaná na jméno lékaře Eufemiana Fuentese, byla vyšetřována od roku 2006. Mezi balíčky s krevní plazmou byl také ten spojovaný s Valverdem. Po delším vyšetřování mu byl nakonec v roce 2010 udělen dvouletý zákaz činnosti, který vypršel na konci roku 2011.
Po odpykání trestu následovala celá řada dalších úspěchů včetně tří ze čtyř bronzů na MS, na Tour de France zatím ve své kariéře získal čtyři etapy, na Vueltě jich bylo 12. Největší úspěch ale přišel ještě později. I když byl v počtu medailí z MS nejúspěšnějším závodníkem, zlato mu dlouho chybělo. Nápravu učinil v roce 2018, v 38 letech. „Je to neuvěřitelné. Bylo dlouho mým snem stát se mistrem světa. Bojoval jsem a nepřestával. A teď už ho konečně mám,“ jásal v Innsbrucku.
V minulé sezoně v duhovém trikotu také válel, na Vueltě bojoval s Primožem Rogličem o celkové vítězství, nakonec mu patřila druhá příčka. Mezi sportovci se často s nadsázkou říká: Lepší mrtvý než druhý. S tím určitě souhlasil malý Alejandro Valverde. Ale když je vám skoro čtyřicet, díváte se na to jinak.
„Vítězství nebylo tolik jako v posledních letech, ale pořád je to dost. Někdy prohrajete, jindy vyhrajete, takový je sport. Těch druhých míst bylo hodně a já vím, že jsem měl nohy na to, abych vyhrál, ale i tak jsem spokojený. Pořád jsem konkurenceschopný,“ těšilo ho po minulé sezoně. A rozhodně neskládal zbraně. Pro olympijské hry v Tokiu, které se měly konat letos v létě, měl jasný cíl: zvítězit!
Alejandro Valverde a konec kariéry? Na toto téma ještě na chvíli zapomeňte. Smlouvu v Movistaru má sice do konce příštího roku, současná situace, kvůli které může jezdit pouze doma na válcích, ho ale donutila přemýšlet jinak. „Možná to ještě odložím. Uvidíme,“ vzkázal nedávno.
Ačkoliv muži, kterému už dali rýpaví kolegové přezdívku „Dědeček“, přibývají léta a ubývají vlasy, rozhodně nic neztrácí na cílevědomosti, houževnosti a ochotě dát vše do náročné přípravy. V sobotu si ale dal určitě volno a se svou ženou Natalií a čtyřmi dětmi (Pablem, Ivanem, Alejandrem a Natalií) oslavil kulatiny, ke kterým mu popřáli i kolegové z týmu.
„Jsem opravdu rád, že ti můžu poslat toto video. Je mi ctí. Doufám, že příjemně trávíš čas s rodinou. Užij si úžasný den a prosím, nikdy se neměň. Protože jako člověk i jako závodník jsi ‚A plus‘,“ vzkázal mu třeba další ze závodníků Jorge Arcas.
Témata:
sporty, Olympijské hry, cyklistika, Tour de France, Španělsko, Alejandro Valverde, Lance Armstrong, Vuelta a España, kariéra, Murcia, Movistar, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
