Dva tituly mistra republiky z jednoho šampionátu. Právě tím na sebe upozornil cyklista Josef Černý před dvěma lety. Jako závodník třetidivizního českého týmu ovládl časovku i silniční závod. Díky tomu byl na loňském Giru k vidění dres českého šampióna. Od roku 2019 je totiž členem prvodivizního týmu CCC. „Byl to velký skok. Závodní rychlosti jsou tady mnohem větší, nikdo se na nikoho neohlíží," popisuje rozdíly mezi divizemi. V rozhovoru pro iSport Premium odkryl prostředí týmu, pocity z první Grand Tour či své kulinářské umění.
Je důležitým pomocníkem olympijského vítěze Grega van Avermaeta. Zároveň má Josef Černý i vlastní ambice. „Mým vysněným závodem je Paříž - Roubaix, tam bych jednou chtěl vyhrát," prozrazuje svůj cíl. V rozhovoru pro deník Sport zavzpomínal i na první soustředění s týmem CCC, po kterém musel na operaci.
Stejně jako ostatní sporty má i cyklistika nyní závodní pauzu. Kde trávíte dny?
„Buď jsem u přítelkyně na jižní Moravě, nebo u rodičů v Beskydech. I když doteď jsem byl spíš na jihu, protože je tam o čtyři, pět stupňů víc než v Beskydech, takže trochu přijatelnější počasí. A plánuji i do budoucna s přítelkyní zůstat na jižní Moravě."
Trénujete asi převážně na silničním kole. Měl jste to tak už když jste s cyklistikou začal?
„To ne, začínal jsem na bajcích. Později jsem to kombinoval se silnicí, přes zimu cyklokros. Pak jsem jezdil chvilku i na dráze, ale nakonec jsem zůstal u silnice."
Takže jste vyzkoušel téměř všechny disciplíny...
„Ale silnice mě bavila nejvíc. Dráha pro mě byla moc nebezpečná, byl jsem příliš opatrný. Cyklokros je v zimě, to mi moc nesedí. A bajky mě tolik nebavily. Silnice mi nejvíc přirostla k srdci."
Bude to brzy rok, kdy jste absolvoval svou první Grand Tour - Giro. Jak na to s odstupem vzpomínáte?
„Byl to určitě nezapomenutelný zážitek, hrozně moc jsem si to užil. Měl jsem nějaké dny, kdy jsem vyloženě trpěl, ale to je to, co by chtěl každý cyklista zakusit, mít příležitost tam jet. Do budoucna bych chtěl určitě víc objíždět Grand Tour, časem třeba vyzkoušet Tour, Vueltu. Ale Giro bylo fakt pěkné."
Když jste měl krizové momenty, řekl jste si někdy: Stojí mi to za to? Nebo touha ujet to celé vždy zvítězí?
„Po prvním volném dnu jste už naučení na takový rytmus, kdy ráno vstanete, posnídáte, závodíte, vrátíte se, jdete na masáž, povečeříte, jdete spát a ráno znovu. Takže tělo už je na to tak nějak naučené. Ale byly etapy, kdy to bylo třeba 180 kilometrů, závodilo se od startu, pak byl ke konci dlouhý kopec, takže jet v grupetu a bojovat s časovým limitem. Nejedou vám nohy, jste v nějaké skupině, kdy se tam po sobě křičí, že do kopce jedou moc rychle, po rovině zase moc pomalu a podobně. Takže asi tak."
Prohlásil jste, že jste měl po prvním dnu pocit, že jste odjel jeden etapový závod, a teď přichází na řadu hned další.
„To ano. Byla to pro mě první Grand Tour, vůbec jsem nevěděl, co od toho čekat, jak se s tím popere mé tělo. Navíc jsem měl ještě před Girem zánět v uchu, takže jsem pár dní před tím bral antibiotika. Proto jsem z toho byl trošku vystresovaný. Ale potom člověk naběhne na ten režim, je o něj kvalitně postaráno, atmosféra na závodě je pěkná. Takže jsem si to opravdu užil."
Co konkrétně vám nejvíc z Gira 2019 utkvělo v paměti?
„Poslední časovka ve Veroně, kde jsem dojel šestý. To už ze mě všechno spadlo. Věděl jsem, že už je po, že jsem to zvládl a soustředil jsem se na to, abych podal co nejlepší výkon.“
A třeba nějaká veselá historka?
„Já jsem během těch tří týdnů asi neměl moc smysl pro humor. Byl jsem rád, že vůbec žiju,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
Témata:
sporty, giro, Josef Černý, Česko, Olympijské hry, cyklistika, Paříž, Vuelta a España, silnice, Roubaix, Beskydy, Cyklistika na Heureka.cz
