Na začátku sezony udělal cyklistickému fanouškovi velkou radost. Jan Hirt totiž v polovině února nejprve vyhrál etapu závodu Kolem Ománu a pak i celý tento podnik. Šlo o výhru po pěti a půl letech. O to důležitější, že přišla po dvouleté krizi, kdy měl problém s motivací, o vášni pro cyklistiku se mluvit vůbec nedalo. Naopak přiznával, že každý start ho dost stresuje. Co se tedy změnilo? „Hlavně nastavení v hlavě. A taky jsem dost shodil,“ prozradil Sportu.
Měl to být velký návrat. Po dvou letech v Astaně mířil Jan Hirt zpět do polského týmu CCC, se kterým předtím zazářil na Giro d´Italia. Sportovní ředitelé mu věřili, měl být lídrem týmu pro velké závody. To byl rok 2020. Jenže pak přišel covid, který postavil vzhůru nohama celý svět a také Hirtovu kariéru. Polská stáj se rozpadla a on si musel hledat nové angažmá.
Ačkoliv se domluvil s nástupnickým týmem Intermaché - Wanty - Gobert, předchozí situace ho zlomila. Na začátku minulé sezony přiznával, že velmi těžko hledá motivaci. A bylo to znát. Výkonnost si sice držel stále dobrou, ale něco tomu prostě chybělo.
Teď ale znovu přišel velký obrat a český vrchař opět ožil a po dlouhé době i vyhrál. Dokonce prostřednictvím týmu vzkázal, že znovu našel lásku k cyklistice. „S rozpadem CCC už jsem se nějak srovnal a řekl jsem si: Začni si to užívat, třeba to bude poslední sezona, tak se nestresuj. Uvidíš, co bude,“ svěřil se Hirt.
Máte za sebou úspěšný start do sezony, na jejím úplném začátku jste zvítězil v etapovém podniku Kolem Ománu. Jak jste si tam užil závěrečný den v dresu lídra závodu?
„Bylo to fajn. V poslední etapě nebyly žádné větší problémy. Ale ačkoliv se zdálo, že je to jen dojížděcí etapa, tak se dost závodilo. Co se týče samotného pocitu mít na sobě červený dres, to bylo samozřejmě příjemné, ale víc emocí určitě bylo, když jsem den před tím vyhrál etapu.“Jaké to bylo po pěti a půl letech opět vítězně zvednout ruce nad hlavu?
„Skoro jsem je zvedl už dva dny před tím, tak jsem nad tím přemýšlel už tam. Je to samozřejmě super.“
Etapa, ve které jste zvítězil, měla dojezd do kopce, což vám sedí. Zároveň ale šlo jen o šest kilometrů dlouhý kopec, vy spíš preferujete ještě delší stoupání. Jaká tady byla cesta za vítězstvím?
„On je sice šest kilometrů, ale je docela prudký, má asi deset procent průměr, takže to není úplně lehký kopec. V etapě, kde jsem byl druhý, to byl úplně krátký kopec, mírný, a už tam jsem jel dobře. Takže tady jsem si věřil, že to bude určitě lepší. Poslední dva kilometry byly fakt těžké, ty jsou opravdu tvrdé, tam je to nejprudší. Takže jsem tam ještě zrychlil. Když už jsou všichni unavení do doby, než přijedou na prudké poslední dva kilometry, tak i tam se dá rozhodnout. Ty dva kilometry jsou hrozně dlouhé, když je to prudké. Navíc bylo i hodně velké teplo.“
Tušil jste už před tímto závodem, že máte tak dobrou formu?
„Věděli jsme, že jsem na tom dobře. Ale netušili jsme, jestli tam vyhraju nebo ne. Nebylo to tak, že by mi třeba i v týmu říkali: Jedeš tam vyhrát. Ale věděli jsme s trenérem, že jsem na tom fakt dobře a já jsem si taky věřil. Cítil jsem, že mám dobrá čísla, že dokážu jet hodně dobré watty. Plus jsem dost shodil. Tak jsem si taky říkal, že to bude dobré.“
Vysvětlete, prosím, na základě čeho s trenérem poznáte, že jste v dobré kondici?
„V tréninku vidíme čísla, přepočet wattů na kilogram váhy. Když jedete určitý interval, je to přepočet wattů na vaši hmotnost a na jak dlouhou dobu to dokážete udržet.“
Před Ománem jste strávil tři týdny na vysokohorském soustředění v Kolumbii. Podobně jste to měl v roce 2019, kdy jste pak dojel druhý v etapě na Giro d´Italia a dařilo se vám i na etapáku ve Švýcarsku. V čem jsou pro vás tyto kempy tak přínosné?
„Výhoda je v tom, že je to stres pro tělo, ono se tomu nějak brání, začne se adaptovat, vytváří víc červených krvinek, které přispívají k tomu, že jste pak ve větší zátěži méně unavení. Hlavní je vytvořit tělu nějaký stres. I když jste v sauně, také to pak působí na tělo příznivě. V Kolumbii, oproti vysokohorským pobytům v Evropě, je přínos v tom, že tam člověk ve velké výšce i trénuje. V Evropě ve výšce strávíte času méně, protože v ní sice spíte, ale trénujete dole. A další věcí je i to, že je tam lepší počasí. Já mám Kolumbii rád.“
Aby to pro vás mělo význam, jakou nejkratší dobu je nutné na takovém soustředění strávit?
„Nejsem odborník, abych věděl všechno, ale říká se, že aby to mělo pořádný efekt, chce to tak 20 dnů. Jezdí se třeba i na deset až čtrnáct dnů, taky to něco udělá, ale myslím, že nejlepší je těch 20 dnů. Slyšel jsem i názor, že stačí i tři dny, ale to je nějaký speciální trénink.“
Jak dlouho z vašeho lednového pobytu v Kolumbii můžete čerpat?
„To je těžké, každé tělo na to reaguje jinak. Někdo z toho čerpá dýl, někdo kratší dobu. Navíc ani u jednoho člověka to není vždycky stejné. Jednou vám to sedne, těžíte z toho víc. Záleží také, jak moc potom závodíte a jak těžce trénujete. Čím intenzivněji trénujete a závodíte, tím rychleji se to spotřebovává.“
Jsem lépe nastavený v hlavě
Kromě soustředění v Kolumbii, které v uplynulých dvou letech nebylo možné, změnilo se ve vaší přípravě ještě něco?
„Asi to, že jsem lépe nastavený v hlavě, to je vždycky základ úspěchu. I jsem začal trochu víc řešit stravu. Takže jsem i něco shodil, to se taky projevilo na výkonu.“
Co ve vašem případě znamená, že jste shodil, když i v předchozích sezonách jste měl jen něco málo přes 60 kilogramů?
„Loni v tomto období jsem měl zhruba 63,5, teď mám nějakých 61 nebo 60,5 kila.“
Už dřív jste, jakožto sportovec jedl v rámci možností zdravě, ale speciálně jste to neřešil. Z jakého důvodu jste teď stravování upravil?
„Už v zimě mi v týmu řekli, že letos musím být lehčí. Tak jsem lehčí.“
Jak konkrétně jste jídelníček upravil?
„Mám trochu jiné složení stravy. Ne vyloženě totální změny, ale víc se na to soustředím. Špatným potravinám se úplně vyhýbám a upravil jsem i časování jídel. Víceméně podobná jídla, ale v jinou dobu a třeba i jiné množství.“
Vraťme se ale ještě k cyklistice. Dobře jste závodil i na Kolem Spojených arabských emirátů. V prvním dojezdu na kopec jste potrápil i Tadeje Pogačara, v závěrečné etapě rovněž s cílem na vrcholu stoupání už to ale bylo horší. Došly vám už síly po náročném programu?
„Z této etapy jsem byl hodně zklamaný, protože kopec mi měl sednout mnohem víc než ten předtím. Nevím, co se tam stalo. Už při nájezdu na něj jsem věděl, že to není ono, byl jsem úplně prázdný, tělo vůbec nefungovalo. A nevím přesně proč. Na začátku etapy jsme byli i dost vepředu, což se mi moc nelíbilo, ale sportovní ředitelé to tak chtěli kvůli poziční jízdě. Takže jsem asi něco ztratil už tam, byl jsem tam pořád ohnutý, bolela mě záda. Ale určitě to není jen tohle. Musela to být kombinace víc věcí. Asi i nějaká stravovací chyba ten den. Nebo jestli už se nakupila únava? Bylo i dost velké vedro. Fakt nevím. Ale tělo opravdu vypnulo a vůbec nejelo. Byl jsem z toho zklamaný, chtěl jsem potvrdit formu.“
V Ománu jste prohlásil, že jste zase našel lásku k cyklistice. Co se v tomto ohledu oproti předchozím dvěma letům změnilo?
„Tehdy mě srazil krach týmu CCC. A asi jsem se s tím už srovnal, řekl jsem si: Začni si to užívat, třeba to bude poslední sezona, tak se nestresuj. Uvidíš, co bude. Rozhodl jsem se, že pro to zkusím udělat všechno, když to jde, čili kempy v Kolumbii, stravování, to o čem jsme se bavili. Snažím se a uvidím, co z toho vyplyne. Ale už se z toho nestresuju. Víceméně celou zimu jsem strávil v teple, takže jsem si to užíval, nemusel jsem na sebe navlékat vrstvy oblečení, jenom jsem si obléknul kraťasy, dres a jel jsem. Takže to byla taková kombinace těchto věcí.“
K tomuto obratu jste došel sám, nebo jste začal spolupracovat i se sportovním psychologem?
„Loni jsem párkrát mluvil s Michalem Šafářem. Popovídali jsme si o tom, což mi určitě pomohlo a děkuju mu za to. Ale ve finále si to člověk musí všechno uvědomit sám. Jestli máte v některých věcech blok, tak je to běh na dlouhou trať, někdy se tomu ani nedá pomoct. Musel jsem si sám uvědomit, co chci.“
Loni jste si pořídil psa, mělo třeba i toto nějaký vliv na vaši psychiku?
„To bych neřekl. To spíš naopak, ten mě strhával k tomu, abych netrénoval a byl víc doma. (smích) Když se na vás koukne, pozná, že jdete pryč a lehne si před dveře...“
K lepším umístěním třeba i na podnicích Grand Tour, ve vašem případě hlavně na Giru, by bylo potřeba zlepšit časovku. Pracujete s trenérem i na tom?
„Letos jsme na tom extra nepracovali, protože jsme ještě nepočítali s tím, že bych já jel na výsledek. Spíš jsme se bavili, že budu třeba jezdit na etapy a pomáhat. Ale jestli se budu cítit dobře... Zatím jsem v tuto chvíli v hlavě nastavený, že bych to třeba na Giru zkusil na celkové, ale ještě je brzo, uvidíme. Spousta věcí se ještě může změnit. Ale časovka je u nás problém v celém týmu.“
Jaký program vás v následujících týdnech čeká?
„Měl bych jet Kolem Katalánska (od 21. 3.), Kolem Baskicka (od 4. 4.), pak zase na tři týdny do Kolumbie a potom na Giro. Normálně jsem jezdil Katalánsko, výšku, pak Romandii a Giro. Letos to zkusím udělat jinak, že dám dva závody, výšku a pak rovnou na Giro. Uvidím. Teď jsem taky přímo z výšky přijel do Ománu a cítil jsem se dobře, tak to zkusím udělat takto.“
Jan Hirt |
|
Narozen: 21. ledna 1991 (31 let) Výška/váha: 181 cm/62 kg Disciplína: silniční cyklistika Tým: Intermarché-Wanty-Gobert Matériaux Největší úspěchy: vítěz Kolem Ománu (2022), vítěz etapy na Kolem Ománu (2022), vítěz Kolem Rakouska (2016), vítěz etapy na Kolem Rakouska (2016), 12. místo v celkovém pořadí na Giru d´Italia (2017), 2. místo v etapě na Giru d´Italia (2019), 5. místo v etapě na Giru d´Italia (2017), 5. místo celkově na Kolem Švýcarska (2019) |
Související články
