Když se mu v posledních sezonách úplně nedařilo, nechtěl to ještě zabalit. Zdeněk Štybar (37) je bojovník. Ukazuje to také po operaci kvůli endofibróze ilické (kyčelní) tepny, což je pro cyklisty dost nepříjemná diagnóza. „Kluků, kteří to měli, je víc. Problém je, že ne u každého byla operace úspěšná napoprvé,“ zmiňuje záludnost tohoto onemocnění jeden z nejúspěšnějších českých cyklistů. On ale věří a kariéru ještě končit nechce. A to i přes to, že návrat nebude jednoduchý.
Bylo to závodění, které se mu vůbec nelíbilo. Osmdesát nebo i víc kilometrů před cílem nohy řekly ne a Zdeněk Štybar je už k většímu výkonu nedonutil. A další dva až tři dny ho bolely tak, jak ještě v jeho dosavadní kariéře nikdy. „To jsem si říkal, že opravdu není normální, abych měl nohy jak kameny,“ popisuje v rozhovoru pro deník Sport a iSport.cz někdejší trojnásobný mistr světa v cyklokrosu. Teď už má po operaci, která měla tento problém vyřešit. O co šlo? Endofibróza ilické tepny znamená, hlavně tedy u cyklisty, že v určité pozici na kole proudí do postižené nohy jen malé množství krve a ta pak není dostatečně okysličená a nemůže podávat požadovaný výkon. „Prý jsem jezdil na jednu nohu, možná ani to ne,“ říká Štybar.
Máte zhruba tři a půl týdne po operaci. Jak se cítíte?
„Když jsem odcházel, nebo se spíš ploužil z nemocnice, měl jsem z toho strach. Doktoři mě ale ujišťovali, že se to bude každý den lepšit a že budu zase chodit normálně. Při odchodu z nemocnice jsem nedošel ani 500 metrů. A opravdu je to teď lepší a už skoro chodím normálně, za to jsem rád. Samozřejmě jsem opatrný, nic těžkého nezvedám a podobně. Jen jsem myslel, že budu v klidu koukat na Giro, což se mi povedlo jen první týden, kdy jsem byl fakt mrtvej. Pak jsem měl tolik jiné práce, že jsem to sledoval buď ze záznamu, případně jen highlighty. Jsem ale rád, že jsem si udělal nabitý program a nemusel moc přemýšlet nad tím, že jsem ze sportu vypadl kvůli takovéhle věci.“
Když jste odcházel z nemocnice, byl jste vybaven berlemi?
„Ne ne. První den po operaci jsem se nemohl ani zvednout z postele, pak jsem ušel z postele na záchod a to bylo všechno. Jinak ty první dny když jsem chtěl jít ven, tak mě vzali na vozíčku. Ale dva dny po operaci už jsem došel z pokoje k autu. Všechno samozřejmě pomalinku, ale fakt to šlo každý den líp a líp.“
Co tedy teď můžete dělat? Máte povolenou vůbec nějakou fyzickou aktivitu, abyste se trochu udržoval v kondici?
„Zatím nemůžu dělat nic. Po operaci, když to řeknu laicky, mám
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit