Chtějí se postupně dorovnávat mužům. Cyklistky už dostávají hodně prostoru v televizi, také prize money se zvýšily, i když ještě rozhodně ne na úroveň těch mužských. A také mají mnohem víc závodů včetně těch největších, jako jsou vícedenní Giro d´Italia, Vuelta a España a Tour de France Fammes. To však, jak ženy nyní zjišťují a otevřeně přiznávají, přináší i mnohem větší nápor na psychiku. „Nejsem stroj,“ prohlásila třeba po výbuchu v časovce jedna z hvězd Marlen Reusserová.
Od mužů to slýcháme často: Silniční cyklistika není jen o tom, co máte v nohou, ale, a zejména pak třítýdenní etapové podniky, o psychické odolnosti. V době, kdy se jejich soutěžení profesionalizovalo a hodně závodů jim přibylo, přichází na to také ženy.
A zatímco jsou příklady, kdy nabitější program pomůže třeba i překonat rodinnou tragédii, mnohé ženské hvězdy už využívají mentální kouče a podobně, aby nový tlak ustály.
Příkladem prvního je hrdinka letošního MS v Glasgow Lotte Kopecky, majitelka tří duhových trikotů (dvou na dráze a jednoho ze silničního závodu). Té nabitý závodní program jarních klasik pomohl lépe se vyrovnat s náhlou smrtí staršího bratra (Seppe, 29). „Měla jsem dvě možnosti. Sedět doma na gauči a trápit se tím, co se stalo, nebo vyrazit na trénink či závody na kolo. Já jsem si vybrala to druhé,“ prohlásila v březnu Kopecky.
Ji neustálé střídání závodů a tréninku svým způsobem zachránilo. Jenže jiná velká jména ženského pelotonu upozorňují na pravý opak. Zejména co se psychiky týká.
Například Švýcarka Marlen Reusserová měla po zisku zlata v časovce družstev výbuch v té individuální. „Byla jsem úplně prázdná, už před startem jsem to cítila. Nejsem stroj,“ komentovala to.
Na to konto se pak vyjádřily i další její kolegyně, medailistky ze silničního závodu žen na MS v Glasgow. „Marlen je statečná a je parádní, že o tom mluví. Cyklistika totiž není jen o samotném výkonu, ale i o mentální stránce. Některé se s tím vyrovnají samy, jiné musí vyhledat pomoc mentálního kouče nebo někoho, komu věří, komu mohou říct, jak se cítí, povyprávět o tlaku, který je na nás kladen, ale i tom, který si na sebe dáváme samy,“ přidala se bronzová medailistka Cecilie Uttrup Ludwigová.
Když tohle vyprávěla, odrážely její oči současné emoce. „Myslím, že všechny cyklistky prožívají své vlastní bitvy. Cyklistika je moc, moc náročný sport. Být na nejvyšší úrovni je dost obtížné. Kalendář je čím dál víc nabitý a je čím dál složitější vybrat si, kde chcete závodit, jet o výsledek. A pak to vybalancovat nějakým volnem stráveným s rodinou a blízkými, kteří vám znovu dodají energii, abyste byli opět hladoví po výsledcích,“ dodala dánská kráska.
Své o tom ví i Demi Volleringová, druhá žena letošního MS, především ale vítězka ženské Tour de France a celé řady významných jarních klasik. Aby to vše zvládla, musela začít spolupracovat s mentálním koučem.
„A musím přiznat, že ten týden před závodem na MS jsem pochybovala, jestli jsem pořád dost hladová po výsledcích. Pak jsem si ale promluvila s mentálním koučem. Myslím, že je hodně důležité někoho takového mít. Někoho, kdo vám není tak moc blízko, kdo je mimo tým. Říct věci, které říkám jemu, někomu z týmu nebo blízkému by bylo obtížné, protože se obáváte, abyste neztratili jeho důvěru,“ vysvětlila nizozemská star.
Navíc Volleringová přidala ještě další aspekt. „Není to jen závodění, ale k tomu všechny kempy, které absolvujete. Soustředění v nadmořské výšce bývají dlouhá tři týdny. Pak je těžké to všechno sladit. Mně zachránilo, že jsem si po Tour dala kratičkou dovolenou s rodinou. Jinak bych dopadla stejně jako Marlen.“
Témata:
cyklistika, ženy, program, sport, stížnosti, Tour de France, cyklista, Marlen Reusserová, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
