Sanremo: Těžké i pro Pogačara. Jak vyhrát monument, který ještě nemá

Tadej Pogačar musí počítat s nastupující mladou generací. Na Strade Bianche ho na podium doprovodili Paul Seixas (vlevo) a Isaac del Toro (vpravo)
Tadej Pogačar ovládl závod Strade Bianche
Tadej Pogačar ovládl závod Strade Bianche
Tadej Pogačar ovládl závod Strade Bianche
Tadej Pogačar ovládl závod Strade Bianche
Tadej Pogačar ovládl závod Strade Bianche
7
Fotogalerie
Cyklistika
Začít diskusi (0)

Není moc závodů, u kterých lze říci, že pravděpodobnost výhry Tadeje Pogačara je nižší než v případě jeho soupeřů. Vlastně jen jeden, maximálně dva z těch, které současný nejlepší cyklista planety pravidelně jezdí. Sobotní monument Milán-Sanremo je všeobecně označován za klasiku, kterou je hodně těžké vyhrát, i přes to, že její profil není nijak extra obtížný. A právě to je tím rozhodujícím faktorem, proč si zde Slovinec už několikrát „vylámal zuby“. Jak by mohl zvítězit?

Je známý tím, že má rád velké výzvy a také touží po velkých výhrách. Současný cyklistický fenomén Tadej Pogačar už má takových na svém kontě celou řadu. Přesto se stále najdou závody, které už ve své kariéře absolvoval, ale nevyhrál. A to sedmadvacetiletého borce dál táhne dopředu.

Z velkých výzev už má splněn titul mistra světa v silničním závodu (dvakrát), výhru na Tour de France (4x) a Giro d´Italia. Z pětice monumentů, tedy nejvýznamnějších jednorázových závodů, ovládl několikrát Kolem Flander, Lutych-Bastogne-Lutych a Lombardii. Na Paříž-Roubaix, kde jsou hodně zapotřebí zkušenosti, startoval poprvé loni a hned skončil druhý. Ovšem kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby vlastní chybou nespadl.

Je tady ale ten vždy první monument v sezoně, který mu už dlouho uniká. Milán-Sanremo, chcete-li La Primavera, jel Pogačar pětkrát. V posledních dvou ročnících skončil třetí, ale blíž se nedostal. Vždy ho v závěru udolali cyklisté silnější ve sprintu. Není náhodou, že v dřívějších letech se tomuto klání říkalo závod sprinterů. Ne vždy to však platí. V posledních deseti letech ho ovládli cyklisté, kteří se do hromadných dojezdů příliš často nezapojovali. Třeba v roce 2018 senzačně zvítězil Vincenzo Nibali, který byl doma spíš v kopcích. A ani Julian Alaphilippe (2019) nikdy nepatřil k těm, kteří by na třítýdenních etapových podnicích usilovali o dres z bodovací soutěže.

Právě na ně by rád navázal i Pogačar. Jenže recept zatím nenašel. Ale zná ho vůbec někdo?

„Nevím, jak by mohl Pogačar vyhrát, žádný návod na to není,“ přiznává i Ján Svorada, který jel tento monument během své kariéry dvanáctkrát.

Faktorů, které o úspěchu rozhodují, je zde hned několik.

Článek pokračuje pod mapou.

Mapa závodu Milán-SanremoMapa závodu Milán-Sanremo • X

„Vítězství na Milán-Sanremo z velké části závisí na tom, jak se v danou chvíli cítíte v hlavě a v nohou,“ říká jedna z cyklistických legend Sean Kelly. „U Pogačara by se mohlo objevit trochu váhání a nervozity,“ dodává slavný irský cyklista v narážce na to, že světová jednička může být svázána právě tím, jak moc chce tento závod ovládnout.

Zásadní roli ale často sehrává počasí. „Vždycky je potřeba dívat se na předpověď počasí: jak bude foukat vítr, jestli bude hezky, jestli bude pršet. To je věc, která má pak vliv i na strategii, jestli jet už v Cipresse a zkusit tam všechny ‚orvat‘, nebo počkat až na Poggio,“ ví moc dobře Svorada.

Různé povětrnostní podmínky mohou sehrát roli v různých částech trati.

Jako jedna z variant, jak dostat soupeře už časně do úzkých, se nabízí útok už na prvním kopci dne – Passo del Turchino. Jenže je tady spousta ale. Vrchol kopce je stále hodně daleko od cíle, konkrétně 150 kilometrů. A k tomu, aby měl útok smysl, by v jeho závěru musel mít Pogačar k dispozici téměř celý svůj tým. Navíc by mu muselo přát i počasí. Nebo spíš nepřát?

„Turchino je kopec, kde rozdíl neuděláte ve stoupání, ale pokud prší, může se to natrhat ve sjezdu. A pak když se dají týmově dohromady, to může udělat rozdíl,“ přibližuje Roman Kreuziger, současný sportovní ředitel týmu Bahrain-Victorious. Někdejší cyklistický profík ale ve své nové roli tento závod nejezdí.

Dalším klíčovým místem, kde už by měl Pogačar a celý jeho tým být hodně pozorný, jsou takzvané Tre Capo. Trojice menších kopců Capo Mele, Capo Cervo a Capo Berta, které jdou rychle po sobě.

„Tady je potřeba jet pozičně, protože vzadu vás už může začít někdo odpojovat, a můžete chytat díry a zbytečně vás to stojí energii je zalepovat. Pořád to ale nejsou takové kopce, které by stály za to zaútočit a odjet. Zvlášť první dva se totiž vyletí poměrně rychle, Capo Berta se začíná zajídat, ale pořád to není nic, co by silnější závodníci nezvládli,“ vzpomíná Svorada.

Profil tratě Milán-SanremoProfil tratě Milán-Sanremo • X

Jejich důležitost ale spočívá v něčem jiném. „Tre Capo jsou nejklíčovější proto, že už tady zuří boj o pozice v nájezdu do Cipressy,“ vysvětluje Kreuziger.

A právě Cipressa a následné Poggio di Sanremo bývají v Pogačarově případě jediné možnosti k útoku.

„Myslím si, že zaútočí v Cipresse, protože je to součást vytváření tlaku na osekání, utrhnutí co nejvíc možných soupeřů. Aby tam zůstala jen menší skupinka, která se daleko lépe kontroluje. Určitě se tam pojede na doraz. Závěrečný útok by měl pak přijít v Poggiu, a ani ne úplně od začátku, ale až v posledním kilometru,“ tuší Svorada.

Jenže i takové útoky v minulosti Pogačar zkoušel a zatím nikdy nevyšly. Vždy zde totiž byli velmi silní soupeři, jako třeba loni Mathieu van der Poel, který Slovince nenechal odjet. Ovšem Nizozemec uznává velkou sílu mistra světa. „Už loni mu k vytvoření náskoku moc nechybělo. Pokud mi bude chybět jen procento z mé formy, tak mi na Cipresse ujede,“ uznává Van der Poel, který vyhrál díky silnějšímu sprintu v cílové rovince na slavné Via Roma.

Nizozemec navíc není jedinou hrozbou pro závěr závodu. Loni ho udolal také domácí Filippo Ganna, letos chce útočit i Wout van Aert, po zranění se vrací Mads Pedersen. A zapomínat nesmíme ani na Pogačarovy vlastní řady. Za černého koně závodu totiž mnozí považují Isaaca del Tora, druhého hráče z UAE Emirates-XRG.

„Když bych šel do sázkové kanceláře, dal bych peníze na Del Tora,“ prohlašuje Kelly. Ani Kreuziger Pogačarovi příliš nevěří: „Na Pogačarovu výhru bych si nevsadil.“

Ovšem nesmíme zapomínat na to, na čem se shodnou úplně všichni: Vyhrát Sanremo je hodně těžké pro všechny, protože se tam může stát úplně cokoliv.

Proč to Pogačarovi znovu nemusí vyjít

  • Předpověď počasí

Milán-Sanremo je třísetkilometrový závod, takže na jeho průběh může mít velmi silný vliv počasí. „Podle mě právě počasí činí tento závod tak těžkým,“ říká Roman Kreuziger, sportovní ředitel týmu Bahrain-Victorious. Projevit se může jak déšť, který mnohým znepříjemní už tak náročné sjezdy. Ale také vítr. Loni byly podmínky z pohledu Pogačara příznivé. Závodníkům foukal vítr do zad, což je pro něj přívětivé hlavně ve stoupání Cipressa. Snižuje to totiž výhody stíhací skupiny.

Naopak Pogačarovým velkým nepřítelem by byl protivítr, který by zvýhodňoval peloton za ním. Jeho největší soupeři by se totiž mohli schovat za svými týmovými parťáky a neutráceli by tolik sil jako osamocený útočník.

Ovšem letos to vypadá spíš na klasické jarní podmínky, tedy bez deště a bez větru, se zataženou oblohou a teplotami v cílovém Sanremu v maximu okolo 14 stupňů. A to víc nahrává pelotonu než Pogačarovu útoku.

  • Silní soupeři

Na startu nebude chybět obhájce loňského vítězství a Pogačarův přemožitel z Paříž-Roubaix Mathieu van der Poel. Ten je připraven na Pogačarovy útoky. Už loni je bez větších potíží odrážel a také ve sjezdu se drželi společně. Dalším, kdo by konečně chtěl vyhrát, je Ital Filippo Ganna. Ten loni skončil druhý. Při Pogačarovu útoku sice trochu ztrácel, ale ke skvělému umístění se propracoval i díky svým časovkářských kvalitám v posledních rovných kilometrech.

Za reálnou hrozbu musí Pogačar považovat také Wouta van Aerta, který skončil desátý na Strade Bianche, stejně jako Toma Pidcocka, jenž ovládl před pár dny jednorázovku Milán-Turín.

V neposlední řadě je třeba zmínit Isaaca del Tora. Pogačarův parťák z UAE Emirates-XRG je ve svých dvaadvaceti letech v neuvěřitelné formě.

  • Chybí rozdílový kopec

Pro Pogačara je tento monument nejtěžší především v tom, že v něm nejsou žádné tak prudké a těžké kopce jako na těch, které už vyhrál. Nejnáročnější je mnohokrát zmiňovaná Cipressa (5,7 km, průměr 4,1 %). „Nejsou tam takové kopce, aby tam třeba i někdo, kdo je o stupeň dva výkonnostně výš než ostatní, dokázal rozhodnout,“ ví Svorada. „Ale je to opravdu hodně nepředvídatelný závod, kde se může stát hodně věcí a záleží jen na závodníkovi, jak tu situaci vyhodnotí, jestli je to ten okamžik, kde nastoupit nebo ne,“ dodává Kreuziger.

Milán-Sanremo

  • Start: sobota 10.00 Pavia
  • Cíl: přibližně 16.40 Via Roma (Sanremo)
  • Délka: 298 km
  • Poslední vítěz: Mathieu van der Poel
  • Vysílá: PP Eurosport 2 (od 14.30)
  • Češi na startu: Tomáš Kopecký (Unibet Rose Rockets), Mathias Vacek (Lidl-Trek)

Začít diskuzi

Doporučujeme

Články z jiných titulů