Kreuziger: Soudek nepřežije víkend

Do auta na cestu směr Itálie, kde se na konci týdne jede mistrovství světa, si cyklista Roman Kreuziger přibalil soudek piva jako památku na páteční kritérium v Rokycanech.
Ne však pro štěstí. „To nepřežije víkend, padne ještě v neděli,“ vykládal na parkovišti nedaleko Pražského hradu, kde právě dokončil závod do Karlových Varů a zpět. Dnes ještě převezme ve Švýcarsku ceny za prvenství v tamním závodě a zítra už bude trénovat v Itálii.
Na olympiádě v Pekingu jste říkal, že každý den se na kole cítíte jinak a že se nedá odhadnout, jak pojedete, jak vám závod sedne. Je teď forma čitelnější díky tomu, že pojedete v Evropě?
„Asi určitě, protože tam není to cestování. Od sebe doma to mám do Varese, kde se to koná, dvě hodiny. Ale zase si řekněme, že Peking byl po Tour v polovině sezony, zatímco teď jsme na jejím konci. Záleží nejvíc na chuti, jak se komu bude chtít trápit se.“
Vám se chce?
„Kondice se mi vrátila, chuť je, tak uvidíme na místě. Určitě tam můžu jet beze stresu, protože svoje už jsem v sezoně dokázal a všechno další, co případně přijde, bude jenom nad plán.“
Kolik vám zbylo pro mistrovství světa sil?
„Těch zbylo dost, vždyť jsme v sezoně měli dost pauz, to není vyloženě nějaký handicap. Spíš už je to o hlavě. Navíc trať ve Varese, na které se bude mistrovství světa konat, je úzká, bude to hodně o taktizování a o tom, jestli člověk psychicky vydrží šest hodin se někde loktovat o pozice.“
A vaše forma? Jaká je?
„Od Ameriky je kondice stálá, nebo spíš vzrůstající, nemá to takové výkyvy, takže jak říkám, cítím se dobře. Ale co bude, to nikdo nemůže říct.“
V Americe jste se zúčastnil závodu Kolem Missouri a skončil jste sedmý. Jste spokojený s tím, jak jste tam závodil?
„Přijel jsem tam odreagovaný a k rozjetí to bylo přímo ideální. Jistě, párkrát jsem se tam potrápil, zkusil jsem to třeba v časovce, ale ostatní etapy se daly jet v háku a beze stresu, takže příprava to byla dobrá.“
Jaké jsou závody v Americe? Jakou mají úroveň a kulisu?
„Oni sice říkají, že jsou to etapy po rovině, ale to nebyla ani jedna. Udělaný to ale měli zajímavě. Vždycky se startovalo na jednom místě a když se dojíždělo, byly ještě tři nebo čtyři okruhy. Pro diváky to byla zajímavá podívaná. A příprava ideální.“
Nemůže vás podobně jako v Pekingu zradit aklimatizace po časovém posunu?
„Toho se nebojím, naopak, teď ten posun koušu daleko líp než v Pekingu. Tam to bylo asi nejhorší. Ale říká se, že když posun absolvujete podruhé a potřetí, už to není tak zlé jako poprvé.“
Posloužil vám sobotní tradiční závod Praha - Karlovy Vary -Praha?
„Jako test to posloužilo znamenitě, i s tím, že jsme si řekli, že pojedeme na Frantu (Raboně) a já jsem mu byl k ruce. Splnilo to, co jsem očekával. Akorát byla dost zima, to já moc nemusím. Na druhou stranu buďme rádi, že nepršelo.“
Nebylo přece jen riskantní jet takový náročný závod, zejména v citelném chladu, týden před mistrovstvím světa?
„Asi to bylo menší riziko než stát a závod nejet. Byla to moje volba, že jsem tady jel, počítal jsem s tím, že v září nebude vedro a že ohrožení tam je.“
Raboň nakonec dojel třetí, vy ve druhé desítce. Jaký to byl závod z vašeho pohledu?
„Dobrý. My jsme tam byli aktivní až po Vary, ale nikdo nám nepomohl a skupinu, která z pelotonu ujela, jsme nesjeli. Ve Varech jsme si řekli, že na to kašleme, protože nemělo cenu se tam ve třech zničit. Tak jsme řekli, že pojedeme na Františka. V závěru si to trochu prokoučoval i Whirpool, protože nemohou začít tahat pětadvacet kilometrů do cíle, když mají čtyři minuty. Já nevím, na co si tam chtěli hrát, ale takhle se to nedělá. Pokud chtěli vyhrát, a tým na to měli, měli mladí tahat čtyřicet kilometrů do cíle.“
Na příští sezonu se po distanci vrátí Ital Ivan Basso a zrovna to bude do vaší stáje Liquigas. Co tomu říkáte?
„Vím, že je s námi od prvního ledna, ale víc k tomu říkat nebudu.“
Ani to, jak to může změnit vaši pozici v týmu?
„Já si myslím, že mít někoho jako je on může být výhoda. Odvede to pozornost od nás mladých závodníků a tlak bude hlavně na něho, takže my z toho můžeme jenom vytěžit.“
Druhý velký návrat ohlásil Lance Armstrong. Bylo to zrovna v době, když jste byl v Americe. Jaký tam měl Armstrong ohlas?
„Nepozoroval jsem skoro žádný. Nikdo to nebere moc v potaz.“
Neberou Armstronga vážně?
„Asi tak, protože hodně lidí tomu nevěří. Já si myslím, že to je fáma, a pokud se vrátí, tak si hraje s ohněm a zahrává si se svým jménem. Ale to musí vědět on, co dělá.“