V dnešní přehlcené době je komplikované najít mezi mladými sportovci nové talenty. Trend je bohužel raná specializace dětí, a proto je těžké děti naučit novým věcem a novému sportu, říká Bohuslav Rom, prezident klubu amerického fotbalu Bobcats v Příbrami. I přesto hraje ale podle něj tento sport v ČR stále významnější roli.
Klub má dva dětské týmy, které hrají bezkontaktní verzi flag fotbalu. Sezóna je celoroční, hrají na jaře i na podzim. Další kategorie jsou ženské a mužské. Tyto týmy hrají na jaře flag fotbal a na podzim kontaktní americký fotbal, tzv. tackle. Na jaře hraje svou sezónu i seniorský tým, vedený většinou americkým trenérem.
Váš sportovní klub příští rok oslaví 25. narozeniny. Jak vnímáte posun v přístupu mládeže ke sportu?
„V posledních pěti letech intenzivně pracujeme na rozvoji dětských a juniorských kategorií. Děti jsou budoucnost sportu a dnešní trend je bohužel ranná specializace dětí. Proto už těžko na základní škole najdeme dítě, které není specializované a trochu se trápíme s přetahováním dětí z jednoho sportu k druhému v závislosti na atraktivitě. Dřív to bylo jednodušší, my jsme sportovat chtěli, dělali jsme to pro sebe. V dnešní přehlcené době je komplikovanější najít nové talenty.“
Americký fotbal, flag fotbal a rugby si lidé často pletou. Můžete nám vysvětlit v čem konkrétně se tyto sporty liší a jaká mají pravidla?
„Rozdíl je snadný. Americký fotbalista má výstroj, helmu, ramena, flag fotbalista má jen pásek s fáborky na stranách. Americký fotbal neboli tackle fotbal je sport pro každého - malý, velký, tlustý, tenký, každý má svůj úkol a svou pozici. Flag fotbal je rychlá hra, ve které primárně dominují atletické typy. Co se týče pravidel, v americkém fotbalu je povolená pouze jedna přihrávka dopředu z rukou quarterbacka, rozehrávače. Míč je od toho rugbyového odlišný a rugbysti nemají téměř žádné ochranné prvky.“
Jaký je rozdíl v tréninku mezi chlapci a děvčaty?
„Kouzlo trénování je individuální přístup ke každému jedinci, protože na každého platí něco jiného. Extra trénink, vysvětlování, další ukázka, pozitivní motivace. Svou roli hraje i věk, výchova, rodina, sourozenci a další podmínky. U dětí rozdíl pohlaví nehraje takovou roli. U dospívajících už samozřejmě ano. Vyšší hladina testosteronu u kluků a hormonální nerovnováha u dívek klade větší nároky na trenéra. Ale pokud to člověk ignoruje a nevnímá to jako výzvu, nedokáže využít pozitiva z toho plynoucí, měl by jít dělat raději něco jiného.“
Máte recept na to, jak motivovat puberťáky, aby neztratili zájem o sport a stále se mu aktivně a zodpovědně věnovali?
„Žádný takový recept neexistuje. Trváme na disciplíně a dodržování základních pravidel. Nabízíme kvalitní zázemí a zkušené trenéry. Snažíme se jít dětem a dorostencům příkladem a necháváme konečné rozhodnutí na nich. Buď chtějí makat a vyhrávat nebo ne.“
Proč jste se rozhodli zapojit do programu Prosport a v čem vám usnadňuje práci?
„Vzhledem k množství našich juniorských a dorosteneckých kategorií nemáme dostatek řidičů, kteří by hráče vozili na zápasy. Máme skupinu rodičů, kteří s námi jezdí, ale devítimístný Proace nabízí skvělou alternativu. Zároveň je pohodlný i pro dlouhé trasy a navíc šetříme planetu, protože jedeme jedním autem místo dvěma.“
Pouštíte si v autě před zápasem nějaký speciální playlist na nabuzení?
„Konkrétní playlist nemáme. Ke každému z dětí přistupujeme individuálně, některé to nabudí, někteří jsou naopak před zápasem nervózní a chtějí klid. Dorostenci mají běžně připravené své playlisty do auta, ale vzhledem k dnešnímu stylu je to pak většinou náročné pro řidiče.“
