Ragby je sport pro tvrdé chlapíky. Škoda, že v Česku tolik netáhne. I na té nejvyšší úrovni u nás ho hrají kluci vlastně za pivo a párek. Žádné miliony. Je v tom určitá romantika, co? Při dalším reprezentačním srazu v Praze web iSport.cz zjišťoval, jak se hráčům daří kloubit ragbyovou kariéru s tou v civilním zaměstnání. Ondřej Kučera je letecký technik z Brna, Martin Cimprich ekonom, který si dokončuje doktorát na prestižní univerzitě v Anglii. A Vojtěch Vomáčka se živí jako družinář na základní škole ve Francii. Zabrousilo se ale také do simulování některých fotbalových slečinek.
Když se ragbyová reprezentace sešla k zápasu Europe Trophy na pražské Markétě proti Chorvatsku, někteří to třeba z Říčan neměli daleko. Jiní cestovali z Anglie či Francie. Češi šachovnice od Jadranu nakonec roznesli 49:26. Hodně k tomu dopomohl svými přesnými kopy Martin Cimprich. Ragby je pro něj obrovský koníček, dotáhl to třeba do Skotska na poloprofesionální úroveň, ale dlouhodobě má nastaveno, že vzdělání je základ. Vždyť studuje na škole, která vyprodukovala sedm nositelů Nobelovy ceny.
Zaměstnání a ragby
„Ve Skotsku se moc nevydělalo. Většina hráčů k tomu měla další práci. Já tenkrát hlavně studoval na univerzitě. Byla to tak asi stovka liber za měsíc,“ vypráví Cimprich o svých výplatách v ragbyovém dresu a dodává, že potřebu vydělávat sportem nikdy neměl. „Teď dělám na Queen Mary University doktorát. Dalo by se říct, že jsem ekonom a zabývám se výzkumem. Pracuju taky na dálku pro jednu českou společnost, protože dál bydlím v Londýně. Jsem rád, že mám i akademickou kariéru. Příští rok už bych měl na univerzitě učit bakalářské studenty,“ dodává rychlonohá útoková spojka, která na klubové úrovni hájí barvy amatérského londýnského celku HAC.
To Vojtěch Vomáčka působí na první dobrou jako rabiát, kterého nechcete naštvat. Přitom pracuje s malými dětmi ve škole. „Hraju ve Francii za amatérský klub Saint Marcellin. Tam mi nabídli studium zaměřené na práci s mládeží. To trvalo dva roky. Byla možnost, že bych pracoval v klubu jako manažer a organizoval bych turnaje dětí, dohlížel na to, že jednotlivé kategorie mají dostatečnou přípravu a podobně. To bohužel neklaplo, tak jsme společně našli místo na místní radnici, kde pracuju jako animátor mládeže,“ vypráví Vomáčka. Zároveň dodává, že školní systém ve Francii by se asi líbil i kdejakému dítku v Česku.
„Děti ve Francii se do určitého věku učí jen v pondělí, úterý, čtvrtek a pátek. V družině jsem ráno, než začne škola a pak k večeru, když některé děti naopak odcházejí domů později. K tomu mám ještě dohled v jídelně. A pak taky mají ve Francii co čtyři až pět týdnů na dva týdny volno. Tam jsou prázdniny často. V takových chvílích máme na starosti jako animátoři od třiceti do šedesáti dětí,“ líčí poměry ve Francii.
Jeho muskulatura mu pomáhá i u těch zlobivějších. „Vymýšlím dětem program. Preferuju sport. Ragby jsem s nimi ještě teda nezkoušel. Snažím se je rozvíjet, aby nezakrněli za počítačem a konzolí. A když zlobí, tak nemusím ani mluvit, stačí, když se podívám,“ říká pobaveně.
S prací třetího do party jste se možná už setkali, ale ani o tom nevíte. Ondřej Kučera totiž vytváří hodnoty v leteckém průmyslu. „Jsem hardware inženýr a vyvíjím různé komunikační a jiné systémy do dopravních letadel pro jednu americkou společnost. Jedna z věcí, na které teď pracujeme, je systém, díky kterému letadlo přes satelit může komunikovat se zemí. Naše firma produkuje celou avioniku a je pak na klientovi, co z nabídky si vybere,“ začne mluvit se zápalem o své profesi, která ale není jen o vysedávání za monitorem. „Čtyřicet procent času trávím u počítače návrhem a designem systému, zbytek potom v laboratoři i jinde testováním,“ doplňuje.
Trénink
Co se týče tréninku a zápasů, Cimprich a Kučera se shodují, že jejich práce je časově flexibilní, díky které mají více možností si ragbyovou přípravu naplánovat. Četností tréninků si ale v ničem nezadají s jinými profíky. „Snažím se trénovat šestkrát týdně. Záleží, jestli je sezona. To je pak spíš taková udržovačka, takže běh nebo posilovna,“ říká mlynář RC Dragon Brno Kučera.
To francouzský krajánek Vomáčka má přece jen s kombinací ragby a práce občasné problémy. „Nevýhoda mé profese? Pracuju hodinu ráno od sedmi do osmi, pak tři hodiny pauza, poté dvě hodiny jídelna, následují zase dvě hodiny pauzy a družina. Trénujeme o čtvrt na osm večer.“ Zároveň přiznává, že na zápas s Chorvaty málem nepřicestoval. „Třeba teď jsem si musel vzít neplacené volno. Původně jsem ani přiletět neměl. Chtěl jsem totiž letět už ve čtvrtek, ale v práci mi to zatrhli.“ Přesto je prý Vomáčka v zemi Galského kohouta šťastný a našel si i francouzskou přítelkyni.
Vztah k ostatním sportům
Všichni tři reprezentanti se dál shodují, že ragby je jejich láskou. U jednoho z nich to tak ale nebylo od začátku. U Vomáčkových doma však jasně rozhodli, že malý Vojta bude sportovat. „Odmalička jsem byl skoro nucený rodiči dělat sport, ale postupem času jsem si k němu vybudoval vztah. Mamka řekla tátovi, že její děti budou dělat sport, ale rozhodně to nebude fotbal. Od toho se odvíjelo, že jsem šel hrát v šesti letech ragby na Spartu, protože táta je vášnivý sparťan, taky jsem hrával florbal,“ vypráví možná největší univerzál české reprezentace, který zastane pozici rváčka, pilíře či mlynáře.
Kučera jako dítě závodně plaval a Cimprich dokonce dělal atletiku a hrál fotbal. A právě kopaná je sport, ze kterého si často ragbyová komunita střílí kvůli simulování. Tenhle nešvar přitom v ragby nenajdete.
„Fotbal mi dost dal i směrem k ragby. Proti Chorvatsku se ty kopy docela i dařily. Na mojí pozici útokové spojky je kopání docela důležité. Když hraje fotbalový nároďák, tak se podívám. V české lize fandím Viktorii Plzeň,“ hrdě hlásí Cimprich
Vomáčka proti fotbalu taky nic nemá. Tvrďák z Francie ale pro účelové povalování na trávníku nemá pochopení. „Pravidla ve fotbale zvýhodňují útočícího hráče, který je ve vápně soupeře skoro nedotknutelný. Je tím pádem asi normální, že to zkouší a zneužívají toho. Nesouhlasím s tím a jsem ten první, kdo se vždycky začne smát a vykřikovat, co mu je,“ kroutí hlavou Vomáčka. „Jo, simulování mi fotbal kazí. Taky mi vadí, jak fotbalisti jsou schopní naběhnout na rozhodčího a řvát po něm, to v ragby nevidíte,“ přitakává Cimprich.
„Já sleduju MS ve fotbale, ale českou ligu ne. Ani na to nemám čas. A filmování? Myslím si, že k fotbalu už to bohužel tak nějak patří,“ pokrčil rameny brněnský drak Kučera na závěr.
Co dál dělají čeští reprezentanti v ragby?
V nominaci trenéra Miroslava Němečka na zápas proti Chorvatsku bychom našli i hráče s dalšími zajímavými profesemi. Je známo, že ve světovém ragby se to docela hemží vysokoškoláky, protože jde o sport, který často bývá spjat právě s akademickou půdou. Na české straně bychom kromě několika studentů našli také specialisty na IT, stavaře, bankéře či majitele vydavatelství knih a audioknih.
Témata:
česká reprezentace, Česko, Anglie, sport, fotbal, Francie, ragby, Londýn, Vojtěch Vomáčka, Martin Cimprich, Ondřej Kučera
Související články
