Je kometou český šipek. Adam Gawlas se během pár měsíců hraní dostal do finále MS hráčů do 18 i 23 let, ukázal se na World Cup of Darts po boku Karla Sedláčka a naposledy si odbyl velkou premiéru mezi elitou na Grand Slam of Darts. Mimochodem jako vůbec první Čech v historii. Své tři zápasy ve skupině těsně prohrál, osmnáctiletý talent z Návsí ale všechny své soupeře hodně potrápil. V rozhovoru pro iSport.cz se mimo jiné vyjádřil ke kauze s Garym Andersonem, ale promluvil i o zákulisí jednoho z největších turnajů.
Máte za sebou Grand Slam of Darts. V osmnácti letech váš první takto velký televizní turnaj mezi šipkařskou smetánkou v jednotlivcích. Jaké po něm panují pocity?
„Musím přiznat, že určité zklamání. Zejména ze třetího zápasu, kdy jsem vedl 4:0 a nakonec prohrál. Je ohromná škoda, že se to nepodařilo dotáhnout. Zase ale na druhou stranu, kdybych zvítězil 5:0 nebo 5:1, byla by to sice výhra, ale nezískal bych tolik cenných zkušeností, jako nyní. Může mi to pomoci, až příště budu mít šipky na vítězství, nyní jsem měl dvě, že je trefím.“
Jak moc velkým přínosem pro vás účast na Grand Slamu byla?
„Obrovským. Nic vám nedá tolik jako televizní turnaje. Je to úplně něco jiného. Za tak krátkou dobu, co hraji, je to ohromná věc, neskutečné.“
Každý váš zápas ve skupině měl svůj vlastní příběh. Začínal jste pro Garymu Andersonovi (dvojnásobný mistr světa). Herně jste ho trápil, ale nakonec prohrál 3:5. Po zápase vás osočil, že jste ho na podiu úmyslně rozhazoval. Jste si zpětně něčeho takového vědom?
„To, co on tvrdil, jsem určitě nedělal. Nic nesportovního nebo jako on říkal cheating (podvádění). Hodně lidí mi říkalo, že k tomu došlo, protože nastupuje éra mladých hráčů. Že už to není o tom, že bude Gary sedět doma, pak pojede na turnaj a vyhraje ho. Musí teď trénovat a ne jako kdysi, že vyhrál dvakrát po sobě mistrovství světa a lehce si házel na terč. Přišel teď na turnaj, půl hodiny před zápasem si hodil a to bylo všechno. Už tomu podle mě moc nedává a myslím si, že jeho kariéra pomalu skončí.“
O Andersonovi jste tvrdil, že je váš velký vzor, zklamal vás?
„Je smutné, co se stalo. První zápas proti svému vzoru jsem si představoval trochu jinak. Spíš se nově přikloním jako k idolu k Jamesi Wadeovi.“
Proč právě k němu?
„Zatrénoval jsem si s ním a beru ho jako člověka, který je v PDC dlouho. Řekl mi navíc tolik podstatných věcí a předal zkušenosti, že v něm mám asi opravdu nový vzor.“
Došlo s Andersonem zpětně k nějakému vysvětlení?
„Viděli jsme se v zákulisí, kde jsou terče a místa k sezení, ale dál se to nijak neřešilo.“
Podpora hvězd
Bylo náročné zvednout po Andersonově vyjádření hlavu do dalších duelů?
„Ano, ale pomohlo mi, že tam bylo mnoho hráčů, kteří vás chtějí podpořit. Glen Durrant, James Wade, Dimitri van den Bergh - ti všichni za mnou druhý den přišli a ptali se mě, jestli jsem v pohodě. Říkali, že je celkem zklamání, že takový hráč, navíc můj vzor, toto udělal. Pomohli mi mentálně se připravit na hru. Bylo to od nich hezké, že člověku, který je na úplném začátku, dali tolik rad a motivovali ho.“
V druhém zápase proti Ryanu Searlovi jste měl jednu šipku na vítězství, ale minul jste těsně double 16. On pak na tři šipky uzavřel 76 a zvítězil 5:4. Dolehla na vás tíha okamžiku?
„Už v prvním utkání s Andersonem rozhodovaly doubly. Tam asi trochu nervozita byla, také hrála roli zkušenost. Každá hra je ale úplně jiná. Jednou zavřete z první šipky, jindy zase netrefíte třeba ani jednu ze tří. Souboj s Ryanem považuji za svůj nejlepší na Grand Slamu. Jedna šipka na výhru? Kdybych měl další tři a prohrál, tak bych si řekl: ‚Jsi fakt, s prominutím, idiot.‘ Tím, že jsem měl jednu, navíc na takovém turnaji, a těsně prohrál, tak to beru jako veliký úspěch. Určitě se nemám za co stydět.“
Posledním vaším soupeřem byl Simon Whitlock, který do souboje vstoupil dvěma náhozy 180. Ale zvládl jste se s tím vypořádat a vedl, dokonce 4:0. Pak ale přišel zlom a obrat. Co se změnilo, že nakonec zvítězil 5:4 Australan?
„Máte pravdu, vedl jsem 4:0, ale bylo to z jednoho prostého důvodu – Simon hrál skvěle, ale nedařilo se mu zavírání. Pak ale začal dvojnásobky trefovat z první šipky. Ve zbytku utkání jsem měl už jen dvě příležitosti na uzavření a tedy výhru. V ony momenty jsem na to nebyl asi úplně připravený. O šanci jsem kvůli tomu přišel. Smutný ale nejsem, předvedl jsem toho hodně. Ani jásat štěstím ale samozřejmě nebudu.“
Cítíte vnitřně, že jste měl na postup ze skupiny?
„Beru to tak, že jsem na postup určitě měl. Rozhodly ale zkušenosti a štěstí/smůla. Věřím, že existuje nějaký osud, který určuje mou cestu. Pokud vyhraji v lednu profesionální kartu, tak jsem přesvědčený, že tomu tak má být. Když ne, tak ne. Nebudu kvůli šipkám věšet hlavu a nervovat se. Jdu si užít vždy právě tu chvíli, kdy jdu hrát. Nebudu si ničit sebevědomí tím, že něco někde prohraju. To za to nestojí.“
Jak na vaše výkony reagovali ostatní hráči? Například expert Wayne Mardle v televizním studiu Sky Sports chválil váš styl.
„Jak jsem skončil, tak mě mnoho hráčů poplácalo po zádech. Například, když jsem si v zákulisí sedl, tak přišel James Wade od tréninkového terče, poplácal mě a já mu řekl: ‚To je vše, co mi na to řekneš?‘ Opověděl mi s úsměvem, že mi nemá co říct, že to, co mi prohrálo hru, byly jen zkušenosti. Jinak neviděl nic, co bych udělal špatně.“
Rodina je nejvíc
Na sociálních sítích se objevily vaše fotky právě s Wadem či soupeřem ze skupiny Searlem. A to i přes zákaz fotit se v aréně s ostatními hráči. Jak vznikly?
„S Ryanem šlo o fotku mimo halu, takže jsme se vyfotit normálně mohli. Uvnitř se ale fotit nesmělo, ani telefonovat. James, jakožto člověk, který je svůj, mi ale řekl, ať mu dám telefon, že nás vyfotí. Pokud by byl nějaký problém, tak že je to jeho chyba a vezme to na sebe.“
Ve spojení jste byl i s Devonem Petersonem, sympaťákem z JAR. Také vám radil?
„Devon mi dával tipy ohledně manažerů. Nejvíce mě ale šokovala jiná věc, znovu ve spojení s Jamesem Wadem. Když jsme spolu trénovali, tak měl u sebe fotku své ženy a dítěte. Bavili jsme se a řekl mi, že šipky miluje, ale zároveň je nenávidí, protože nemůže být se svou rodinou. To mě popravdě dostalo. Každý to může vnímat jinak, on patří mezi TOP hráče, tudíž tráví po turnajích a exhibicích mnoho času. Jeho slova jsou vlastně logická. Zdraví máte jen jedno a rodina je základ. I já, kdybych šipky miloval nejvíc ze srdce, nikdy bych je nepostavil před svou rodinu.“
Krásně řečeno. V souvislosti s tím, několik dní jste musel strávit v uzavřené bublině. Jak to na místě probíhalo, bylo náročné to vydržet?
„Po příletu jsme šli s mým sousedem, který mě k šipkám přivedl a byl na Grand Slamu se mnou, na testy. Šestnáct hodin jsme se pak neviděli. Museli jsme být do výsledků v oddělených místnostech. To čekání bylo úmorné. Navíc nevíte, co bude, protože někdo nemá žádné příznaky a i tak může být pozitivní. Když nám napsali, že jsme negativní, tak jsme se šli najíst - pak už to bylo v pohodě. Došli jsme se podívat na halu, abych se seznámil s prostředím.“
Co další dny? Nedošlo na ponorku?
„Další dny jsem vstával mezi sedmou a osmou hodinou. Šel jsem k terči, následně jsme si dali snídaní a kolem jedenácté vyrazili do haly. Vždy je dobré být na místě přibližně dvě hodiny předem a otrkat se, rozházet, posedět. Hotel byl spojený s arénou, takže cesta z pokoje trvala tři minuty a nemuselo se nikam taxíkem. Co se týče organizace, tak to bylo super.“
Jak se o vás starali ohledně stravy? Během kvalifikace na Grand Slam se objevovaly informace, že právě s tímto jsou určité problémy.
„Tady to bylo úplně v pořádku. Jídlo jsme měli v ceně hotelu. Když jsme si chtěli něco objednat, šlo to. Roli ale zřejmě hrálo to, že televizní turnaje jsou postavené na úplně jiné bázi, než ty netelevizní. Tady se starali o třicet dva hráčů a působilo to tak, jako bychom byli jejich dětmi. Všechno bylo navíc střežené a na každého hleděli stejně. Dokonce třeba v hale byla trofej pro mistra světa a člověk z PDC se mě sám ptal, jestli se s ní chci vyfotit a že mi to pak pošlou mailem. Člověk se tam cítil dobře a organizátoři nám k tomu hodně dopomáhali. Nebylo to vůbec o tom, že bychom se cítili nějak uvěznění a báli se vyjít z pokoje.“
Cíl je karta PDC
Vraťme se ještě k samotnému turnaji. Ten spěje do vyřazovací fáze, koho favorizujete na prvenství?
„Je to strašně těžké určit. Třeba Michael van Gerwen (světová jednička) měsíc zpátky nehrál vůbec dobře. Znovu se do toho ale dostal a naplno prokazuje svou kvalitu. Koho bych ale tipnul na vítěze, nedokážu asi říct. Podívejte se třeba na Glena Durranta, který vyhrál Premier League a tady vypadl ve skupině aniž by alespoň jednou vyhrál. U Gerwyna Price jsem si také před půl rokem říkal, že to je jasná jednička, byť ne v žebříčku.“
A co třeba Belgičan Dimitri van den Bergh, který překonal rekord turnaje v průměru na tři šipky na zápas (114,85), nemůže být černým koněm?
„Možná ano. Měl už dokonce dva pokusy na uzavření na devět šipek. Uvidíme, jak se s tím popere. Co se týče jeho sebevědomí, jak šipky vnímá a jak třeba i mně radil... Je vidět, že ví, co dělá. Má slušně našlápnuto. Je ale hodně hráčů, kterým se daří celý turnaj, ale pak to z ničeho nic odezní. Je mi líto, že to nejde, ale rád bych vás vzal přímo do zákulisí. Tam vidíte, jak se ti hráči připravují, někdo kouká do mobilu, je skleslý… Z toho také dokážete poznat, jak se bude v zápase cítit. Tuhle zkušenost jinde asi úplně nezažijete. Teprve na televizním turnaji poznáte typ daného člověka, jaký doopravdy je.“
Grand Slam je za vámi. Co vás čeká v nejbližší době?
„Asi největší moment bude Q-School. Ukáže se, jestli mám už být hráčem PDC, nebo ne. Jak ale říkám, osud je zrádný, stát se může cokoliv. Žiju zrovna teď, užívám si to, že jsem právě tady. Úplně nepřemýšlím nad tím, co bude za měsíc. Určitě bych ale chtěl profesionální kartu vyhrát. Získávat pak zkušenosti, kvalifikovat se na velké turnaje. To je asi teď to nejdůležitější, co mě čeká.“
Očima Karla Sedláčka, jediný Čech s PDC Tour Card
| „Adamovo působení na Grand Slam of Darts bylo super vystoupením, byť se smolnými konci zápasů. Ale předvedl neskutečné šipky. Toto dokazovat v osmnácti letech je úplně něco neskutečného. Jsem z toho fascinovaný. Je úžasné, jak je koncentrovaný, jakým hraje stylem a jde si za svým. Předváděl skvělé náhozy a zavírání. Chybělo jen trochu štěstí. U něj je to o tom, že nasbírá určité zkušenosti, vyhraje profesionální kartu a pak to opravdu rozjede. Teď už jsem o tom takřka přesvědčený. Ze začátku, když se dostal do finále MS hráčů do 23 a 18 let, jsem říkal, že teprve čas ukáže, jestli to na něj nedolehne a nepoloží ho to. Je vidět, že je do šipek tak zapálený, že naopak ještě zvýšil tréninkové porce, v hlavě to má skvěle srovnané a ví, co chce. Musím ho pochválit. Strašně se mi to líbilo. Psal jsem mu, a i když je momentálně nespokojený, tak až mu to dojde a na zápasy se znovu podívá, rozhodně najde hromadu světlých a nádherných okamžiků. To mu pomůže v dalším rozvoji, o kterém jsem přesvědčený.“ |
Výsledky Adama Gawlase na Grand Slam of Darts
A. Gawlas - G. Anderson 3:5 (průměry: 88,31 - 83,59, zavírání: 3/10 - 5/11)
A. Gawlas - R. Searle 4:5 (průměry: 95,16 - 99,67, zavírání: 4/7 - 5/9)
A. Gawlas - S. Whitlock 4:5 (průměry: 90,11 - 96,09, zavírání: 4/11 - 5/22)
