Don't Stop the Party. Nezastavujte party. Populární písnička hudebníka Pitbulla v šipkařském prostředí neodmyslitelně patří k osobě Petera Wrighta. Život světového šampiona z roku 2020 tak trochu party připomíná, i když spíš ten současný. Daří se mu, je na vrcholu a sbírá úspěchy. Ne vždy tomu tak ale bylo. V dětství zažil chudobu a za blyštivou kariéru musí být vděčný hlavně manželce Joanne.
Život přináší mnoho nástrah. Ne každý se dokáže s nepřízní osudu poprat. To však neplatí v případě šipkařského šoumena Petera Wrighta. Originální Skot patří k nejznámějším tvářím Professional Darts Corporation (PDC), v níž je momentálně světovou dvojkou.
Jeho cesta na vrchol byla pořádně kostrbatá.
Kdo ví, jestli by šipkařský svět znal Snakebitea, jak zní jeho přezdívka, nebýt manželky Joanne. I ona totiž hraje velkou roli v příběhu muže, jenž díky svému alter egu dokázal vystoupat mezi elitu tohoto čím dál víc populárního sportu.
Je to už víc než jednapadesát let od chvíle, kdy ve skotském Livingstonu přivedla mladá – teprve šestnáctiletá žena – na svět syna, jemuž dala jméno Peter. Už od narození byl jeho život dost divoký. Otec se dostal do vězení a rodina si myslela, že nezkušená matka na jeho výchovu nebude stačit, a tak měl vyrůstat s babičkou a dědou. O tom však mladá máma nechtěla ani slyšet a udělala zásadní rozhodnutí.
„Byly mi tři roky, když se jedné noci rozhodla, že opustíme Skotsko a přestěhujeme se,“ vyprávěl Wright o svém dětství. To prožil v Anglii, ale jak sám říká, v žilách mu dál koluje modrobílá krev.
Při nedostatku peněz se s matkou statečně prali s osudem. V té době si asi jen stěží pomyslel, co přijde v budoucnu. Že jej čeká sláva a bude vydělávat tisíce liber? O tom se mu snad ani nesnilo.
Když bylo Peterovi třináct let, dostal své první šipky. Skot Gary Anderson kdysi vyprávěl, že hned při premiérových třech návštěvách u terče trefil dvakrát 180, takovou první zkušenost ale u Wrighta nenajdete. Na terč doma neměli peníze, a tak trénoval házením do stromu. Šipky sledoval i v televizi a postupně u něj propukla životní vášeň a láska k nim, kterou si drží dodnes.
V patnácti letech se stal členem hospodského týmu, o rok později patřil pravděpodobně k nejlepším hráčům v Londýně. Jenže jak už to tak v podobných příbězích bývá, ne všechno šlo hladce. Wrightova finanční situace byla nadále špatná. Byl na podpoře, neměl práci a hraní si nemohl dovolit. Proto toho nechal. Vyžít musel třeba i s pouhými čtrnácti librami na týden. Nebylo to snadné období, často se stěhoval a střídal zaměstnání. Montoval okna, betonoval sloupky, měnil pneumatiky v autoservisu. Postavil se tím na vlastní nohy, spoléhal jen na sebe.
I díky pracovitosti a píli se mohl vrátit k šipkám. Dostal se na dobrou úroveň, v roce 1995 se dokonce zúčastnil mistrovství světa British Darts Organisation (BDO), kde ale vypadl v prvním kole. Střídavě hrál menší a větší turnaje a několikrát se pak opakoval scénář, kdy musel přestat a znovu pracovat.
Až přišel rok 2008.
Právě tehdy se zrodil SNAKEBITE.
Díky, Joanne!
Milovník šipek Peter Wright seděl u televize a bedlivě sledoval Grand Slam of Darts, jeden z velkých turnajů, kterého se účastní nejlepší hráči světa. Během toho si uvědomil, že porazil většinu hráčů, které ten večer pozoroval. Šipky byly stále v něm. Promluvil si o tom s manželkou Joanne a ona na něj vsadila. Použila poslední vydělané peníze ze svého kadeřnického salonu, krátce před Vánoci jej zavřela a začala s Peterem objíždět turnaje.
Jemu však bylo jasné, že aby se mohl pasovat s těmi nejlepšími, musí něco změnit. Doma je klidným, introvertním chlapíkem, který rozhodně nevyhledává zvýšenou pozornost. Naopak je tišší povahy a dokonce se netají tím, že se musí neustále potýkat s nervozitou. S Joanne se proto rozhodli, že vytvoří jeho úplně nový obraz, image.
„Jsem jako Jekyll a Hyde. Obvykle jsem člověk, který bývá nervózní a stydlivý, ale tohle je chlápek, kterým bych chtěl být, a to pořád. Jenže to nejde,“ uvědomuje si Wright, na jehož hlavě Joanne začala vytvářet divoké a hodně barevné účesy.
Brzy pak přišly na řadu taky extravagantní košile a následně i kalhoty, na které dostal od PDC výjimku, ostatní hráči mají společenské tmavé. Společně s manželkou stáli za zrodem nové identity muže, který o sobě neustále pochyboval. Díky ní se Wright stal jedním z nejvýraznějších, ne-li nejvýraznějším mužem na okruhu PDC. Proč mu dali jméno Snakebite? Jedná se o název Peterova oblíbeného drinku, pivního ležáku smíchaného se ciderem.
Komentátoři i fanoušci se zprvu s Wrightovou image neztotožňovali. „Podívejte na toho klauna,“ slýchával. On však chtěl být jiný, což mu přerod do této role umožňuje. Stejně jako fakt, že přestává být stydlínem.
Dlouho se potýkal s tím, že mu nikdo nevěřil. Sráželi ho tak, až si přestal věřit i on sám. Se Snakebitem je to ale jiné. Jako by šlo o kouzlo. V reálném životě byste neřekli, že právě on je ten excentrický, křepčící a tančící muž na pódiu.
Jak k té proměně dochází? Všechno začíná dvě až tři hodiny před zápasem. Peter se usadí do křesla a manželka mu začne vytvářet jedinečné číro a malby na bocích hlavy, které se staly jeho symbolem. Vydáte-li se na turnaj, už zdálky vidíte barevné paruky napodobující jeho účes, potkáte je takřka na každém rohu.
Přidáte-li k neobvyklé vizáži i Wrightovu ochotu a vstřícnost, je vám jasné, proč patří mezi nejpopulárnější šipkaře. Když už se zdá, že vás nemůže ničím překvapit, vytasí se s něčím novým. Jako třeba na jednom z turnajů v Německu, kde vznikl jeho ikonický nástup. Za zvuků Pitbullovy písně Don't Stop the Party s roztaženýma rukama přetančí a proskáče stage tam a zpět. Sám ani neví, proč udělal zrovna tohle, ovšem lidem se to líbilo, a tak už u toho zůstal. Jindy zase přišel na pódium jako Grinch. Nebo jako vánoční elf. Nebo měl na sobě obrovské sluneční brýle.
Snakebite pomáhá nejen Wrightovi k tomu, aby se oprostil od svého bojácného já, ale je i velkou reklamou. Dětem se barevná postava líbí a i díky ní pronikají do světa terčů a šipek, začínají je hrát a snaží se napodobit toho zábavného Skota.
Blízko konce
Začátky nové životní etapy ale nebyly ideální. Během prvního roku Wright vydělal pouze 1200 liber a jeho sebedůvěra byla minimální. Neprospělo mu ani to, že mnoho zápasů prohrál těsným rozdílem.
„Snad ani není možné, kolikrát jsem padl například 5:6,“ vzpomínal. I tak při něm ale Joanne stála. „Nikdy jsem neměl nikoho, kdo by mě tak podporoval a povzbuzoval,“ děkoval své ženě.
Avšak každý pohár trpělivosti má svou hranu. Wright poctivě objížděl další turnaje, ale průlomový výsledek ne a ne přijít, navíc peníze docházely. Proto se v roce 2014 s manželkou dohodli, že pokud neudělá průlom na mistrovství světa, vrátí se do práce.
Byla to poslední šance, turnaj o bytí a nebytí. Wright se do šampionátu pořádně zakousl. Prohrál až ve finále s tehdejší světovou jedničkou Michaelem van Gerwenem. Titul šipkařského šampiona nezískal, ale podstatná byla finanční injekce 100 tisíc liber, která dala Wrightovým materiální jistotu. Navíc se ujistili v tom, že šipky byly správnou životní volbou.
Peter poskočil v žebříčku PDC do elitní desítky, následovaly další parádní výsledky a s nimi i příliv peněz. Snakebite se konečně utvrdil v tom, že patří mezi elitu, opadl z něj stres a začal hledět ještě výš. Tvrdě na sobě pracoval a posouval se žebříčkem. V roce 2017 se dočkal velké satisfakce: bullem (středem) dokázal zavřít hru, která mu zajistila triumf na UK Open. Šlo o první vyhraný major turnaj, což Wrighta dohnalo k slzám. Jako by mu v tu chvíli proběhl hlavou celý jeho příběh.
Snad ještě větší emoce se Snakebitem cloumaly prvního ledna 2020. Další finále proti Van Gerwenovi – tentokrát to největší, na mistrovství světa.
Bylo krátce po 22. hodině a Peter se postavil před terč v londýnském Alexandra Palace.
V ruce měl tři šipky a tou poslední trefil dvojnásobek desítky.
Diváci začali šílet, emoce tryskaly všude kolem a Wrightovi vyhrkly do očí slzy.
Vyhrál 7:3 na sety, stal se světovým šampionem a navždy se zapsal do šipkařské historie. „Nezáleží na tom, kolikrát dostaneš výprask. Nikdy byste se neměli vzdávat,“ prohlásil symbolicky po triumfu. V následující sezoně přidal první místa na European Championship a Masters a v roce 2021 opanoval World Matchplay i listopadové Players Championship Final.
„Když jsem doma, trénuju alespoň osm hodin denně. Protože jsem často na cestách, je třeba se doma resetovat, správně nastavit a vyčistit mysl,“ prozradil klíč svého úspěchu.
Není tajemstvím, že Wright má ještě jednu specialitu. Na rozdíl od ostatních hráčů na okruhu velmi často mění své šipky. Je schopný to udělat i několikrát během zápasu. Kolik jich má? To ani on sám neví. Když nahlédnete do zákulisí jeho domácnosti, jsou jich tam rozmístěné snad tisíce.
Kam vaše oko dohlédne, tam vidíte tělíčka šipek. I to dokládá, jak moc současná dvojka žebříčku PDC svůj sport miluje.
Kam ho ještě láska k šipkám dovede?
|
Šipkař |
