V minulé sezoně vládl nadhazovačům i pálkařům softbalové extraligy. Chomutovský Marek Malý si vydobyl přezdívku multisoftbalista. Na prahu nového ročníku touží uspět jak se svým klubem Beavers, tak v reprezentačním dresu.
Už v sobotu se roztočí kola softbalové extraligy. Zlato obhajují Hroši z Havlíčkova Brodu, na kobylku se jim chce dostat hned desítka vyzyvatelů. Jeden z nich má v kádru nejlepšího hráče soutěže a vládce loňských anket. „Nejsem sám, kdo dovede spojit obranu i útok,“ zůstává nohama na zemi Malý. Jako první v historii současně kraloval nadhazovačům i pálkařům. Vše vyšperkoval cenou pro top homerunáře.
Chodit na nadhazovací prkno, na pálku, být připraven zaskočit v poli, je pro Malého rutina. Za nejdůležitější považuje, že se nenudí. „Je fajn být permanentně ve hře. V softbalu se najdou zápasy, v nichž máte v poli jedinou šanci uspět. Když ji propásnete, jste za hlupáka. To na nadhozu se dají chybky skrýt,“ líčí borec, který v Česku vidí jinou jedničku nadhozu. „Michal Holobrádek se úspěšně měřil se světovými pálkaři, loni dovedl Hrochy k titulu. Nejlepší je on, to je jasná věc.“
Mezi pálkaři o prvenství hráče, který sbíral zkušenosti v USA a na Novém Zélandu, nemůže být pochyb. „Američané jsou pálkovací národ. Sjíždí se tam ti nejlepší z celého světa. Ve dvou měsících absolvujete spoustu utkání. Dostanete obrovskou školu a zkusíte si špičkový softbal v úplně jiné rychlosti,“ říká šestadvacetiletý Malý. Na Novém Zélandu se mentálně zocelil.
„Nastupoval jsem za tým zespodu tabulky, neměli hlavního nadhazovače. Vypracoval jsem se, oni mi věřili, což mi moc pomohlo.“
Zkušenosti nabyté za oceány Malý zúročil v reprezentaci. Na MS 2019 svými homeruny vyřídil Kubu. „Takových situací jsem v kariéře hodně zažil a často je nezvládl. Chybami se člověk učí,“ vyvrací pověst o „muži bez nervů“. Nějaký zázračný odpal by si rád schoval na červen, kdy jej čeká premiéra na seniorském evropském šampionátu. Tedy na akci, kterou Češi čtyřikrát po sobě vyhráli. „Máme mladý tým, cítíme zodpovědnost. Musíme pokračovat v trendu. Bereme jen zlato, cokoli jiného bude neúspěch,“ popisuje softbalista. Také stříbro by znamenalo postup na MS. „To bychom také neoplakali,“ usměje se.
Nyní na chomutovského multisoftbalistu čekají klubové úkoly. Beavers v azylu v Kadani přivítají o víkendu pražské celky Spectrum a Joudrs. „Budou to náročné zápasy. Soupeři sice loni nehráli nahoře, ale mají kvalitu. První disponují talentovanými pálkaři, druzí nadhazovači,“ říká za české vicemistry. Medaili v klubu slavili po pěti letech, ryzost kovu by letos chtěli vylepšit. „Na zlato jsme ještě neměli. Chyběla nám větší mentální odolnost. Zkušenosti chceme zúročit letos.“
Při posledním titulu v roce 2013 řádil na nadhazovačském prkně Beavers Luboš Vrbenský. „Legenda, můj vzor. Pokud nechtěl, tak na metu nikoho nepustil. Věřil si i na mistrovství světa,“ vypravuje Malý. Sám má dvě zlata, ovšem jeho úloha v mužstvu se od těch dob posunula. „Největší podíl na výsledku má vždy nadhazovač,“ míní. „Tlak musím zvládnout. Nebojím se. Vlastně hraji jen proto, abych vyhrával,“ dodává.
Témata:
softbal, sport, Marek Malý, Česko, USA, zlatá medaile, Kuba, Havlíčkův Brod, Nový Zéland, Sport na Heureka.cz
Související články
