Činky, dresy, ale také stabilní internetové připojení a videokamery byly potřeba k uspořádání letošního mistrovství světa Masters ve vzpírání. Během celého týdne totiž probíhalo online. Čeští závodníci se sjížděli do Meziboří, kde v místní sportovní hale soupeřili se vzpěrači z celého světa. „Kvůli koronaviru to musíme dělat takhle, je to složitější, ale lepší než nic,“ komentuje akci český organizátor Dušan Kovač.
V kategorii Masters se sdružují závodníci od pětatřiceti let věku, ti nejstarší už ale slavili třeba osmdesáté narozeniny. Stejně jako profesionálních sportovců se pandemie koronaviru dotkla i vysloužilých veteránů. Mistrovství světa Masters ve vzpírání tak změnilo původní místo konání z Floridy na takřka celý svět – závody probíhají od pondělí až do soboty online. Česká reprezentace vyslala do bojů 12 zástupců, kteří splnili stanovené limity, aby se mohli zúčastnit.
Vzpěrači se proto sjížděli do Meziboří kousek od Litvínova. „Máme tady takovou základnu pro všechny oddíly z České republiky,“ vysvětluje organizátor pro reprezentaci Dušan Kovač. K soupeření se zbytkem světa se tak aktéři rozcvičovali v maličké místnosti a k soutěžním pokusům se přesunuli do tělocvičny před kameru, kde se přes Zoom spojili s rozhodčími a organizátory z ostatních zemí.
Profesionální přístup
Oproti dalším národům se jednalo o luxusní podmínky. Přítomní ve vyklizené sportovní hale se starali o to, aby vše klapalo bez problémů. Podložka pod činkami, pár stolků a hrstka přihlížejících, kteří museli projít testem. Velmi přátelská atmosféra, přesto velmi zodpovědný přístup.
Někteří vzpěrači z Maďarska například soutěžili v obyčejných fitcentrech. V pozadí byli vidět cvičící návštěvníci nebo pobíhající děti. „Předevčírem vzpírali Francouzi na zahradě v altánu, bylo jich tam asi deset,“ směje se Kovač.
U některých soutěžících přišel trénink úplně vniveč. Technické problémy, kdy ve stanovém termínu vypadl přenos, se trestaly neuznáním pokusu. Když se někomu nepodařilo dát vše do pořádku v moment, kdy byl závodník na řadě, přišel nemilosrdný ortel v podobě diskvalifikace. To v Meziboří nehrozilo.
Dopingové kontroly
Kdo by si myslel, že závody veteránů nebudou striktně kontrolovány, mýlil by se. Před každou kategorií probíhá podrobná inspekce materiálu. Před kamerou se musí ukázat vzpěračská osa, samotné kotouče i jejich uzávěry. Na akcích, na nichž se mimo koronavirovou krizi dostavují závodníci osobně, se potýkají i s dopingovými kontrolami. „Normálně kontrolují i při Masters, na mistrovství světa a Evropy chodí běžně. První tři se kontrolují vždy a poté náhodně jeden z pole,“ říká Kovač. Vzpírání totiž balancuje na hraně, jestli nebude vyřazeno z olympijských her, a tak každý pozitivní test znamená černý puntík.
Veteráni mají i svou obdobu olympijských her - World Masters Games, které se běžně konají rok po olympiádě a napříč sporty v nich zápolí až 30 000 lidí. „Zrovna ve vzpírání se každý rok věku obrovsky projeví. Závodník zůstane na vrcholu maximálně pět až deset let,“ popisuje Kovač, který měl sám soutěžit v sobotních závodech, ale kvůli zranění odstoupil.
Úspěšní Češi
Česká republika si prozatím připsala tři úspěchy. V kategorii nad osmdesát let zvítězil Jan Kukučka a na druhém místě se umístil Miloš Pastyřík. V hmotnostní divizi do 89 let v kategorii nad sedmdesát let skončil Jan Goldman třetí. Stupně vítězů mají na dosah také Miloslav Pech a Ladislav Pliska v kategoriích nad 65, respektive nad 60 let. Přestože už mají své pokusy za sebou, musejí čekat, jak úspěšní budou jejich protivníci za oceánem. Kvůli časovým posunům totiž trvá skoro dva dny, než odzávodí všichni účastníci od Asie až po Spojené státy americké.
Skvěle rozjel soutěž také Jan Zajan, který stanovil národní rekord nad 45 let v trhu a evropskou část své kategorie vyhrál. „Byl bych radši, kdyby u toho mohli být diváci. Potřebuju ten výkon prodat,“ usmívá se mistr světa z roku 2019. „Pro mě je to takhle těžký. Mě nabudí, když se fandí a řve.“
Výborný výsledek zapsal i přes to, že trénink musí kvůli práci stavět na druhé místo. „Dělám koordinátora staveb. Když toho máme v práci málo, jde mi to mnohem líp, ale teď se toho sešlo hrozně moc,“ říká Zajan trochu smutně. „Naštěstí mám v baráku vlastní posilovnu, kde můžu cvičit. Jen teda nezvedám takové velké váhy, protože s tím nemůžu práskat o zem.“
V pětačtyřiceti letech patří mezi veterány k těm mladším, přesto už na vlastním čele poznává limity, které jej omezují stále víc. „Ve dvaceti jsem trénoval dvakrát denně, teď potřebuju po každém tréninku den volna,“ dodává Zajan. Odpočinku si ale příliš neužije, už o víkendu totiž vzpěrače čeká mistrovství republiky v Brně.
