Badmintonu na modré planetě vládnou Asiaté. Porazit je, znamená pro většinu Evropanů těžko splnitelný sen. A teď si představte, že na vaší raketě zůstane světová jednička – lhostejno, že zatím juniorská. Takový úspěch zaznamenala na elitním turnaji ve francouzském Voironu Lucie Krulová. Patnáctileté slečně stačila půlhodinka, aby na ni Thajka Sirada Roongpiboonsopitová nikdy nezapomněla. „Do utkání jsem šla s tím, že mám jen minimální šanci. Znala jsem její výsledky, viděla její zápasy. Říkala jsem si, že je vážně dobrá,“ popisuje Krulová, která směřuje za jasným sportovním cílem: olympiádou v Los Angeles 2028.
Český talent naleznete v juniorském světovém žebříčku na 18. místě. To už něco znamená – vždyť na něm figurují o dva roky starší hráčky. Klání s Roongpiboonsopitovou označí za životní. „Nastupovat proti Asiatkám je jiné. Disponují neskutečně dobrou kondicí i technikou. Těžko se zbavujete respektu a zároveň cítíte motivaci dokázat to,“ líčí Lucie. Moc jí pomohlo, že necítila tlak. Prim hrála kila i centimetry. „Evropanky jsou obecně vyšší a silnější. Vsadila jsem na silovou hru a bojovnost,“ sděluje Krulová a neopomene doplnit, že měla i štěstí. „První set jsem vyhrála 21:19 a zakončila ho prasátkem,“ přiznává.
Druhé sadě již dominovala a po výsledku 21:15 mohla zvednout triumfálně ruce k nebesům. „Na oslavu nebyl čas. Za chvíli mě čekal další zápas. Odměnou pro mě byl fantastický pocit,“ usmívá se Lucie, jež turnaj zakončila na skvělém pátém místě. Ve své sbírce má ovšem i řadu medailí, třeba bronz z mistrovství Evropy družstev v kategorii do sedmnácti let. Ve slovinském Podčetrteku nebyla rozhodně do počtu – vždyť ovládla všechna svá utkání. Badmintonu je ochotná obětovat mnohé, nestranní se ani občasné spolupráci se sportovním psychologem. „Je stejně důležitá, jako například kondiční příprava. Na této úrovni mají všichni dobrou fyzičku i šikovnou ruku. Rozhoduje hlava,“ míní.
Ta její je nastavena pozitivně. „Nikdy se nevzdávám,“ říká Krulová. Označit ji můžeme za perfekcionistku, což pomáhá i škodí… „Byla jsem na sebe až moc přísná. Každou chybku jsem těžce nesla a dávala si ji dlouho za vinu. Dneska vím, že je třeba brát některé věci s nadhledem. Nevnímat okolí, neřešit názory úplně každého. To se mi naštěstí už povedlo,“ hovoří otevřeně o výsledcích sezení. Samozřejmě má stále na čem pracovat. „Pokud přijde v utkání krizová situace, pořád se v ní necítím komfortně. Ovládat stres je klíčové. Nikdy se ale nevzdám,“ zopakuje Lucie.
Výrazné úspěchy zaznamenala také ve čtyřhře. S další českou vycházející hvězdičkou Petrou Maixnerovou získaly stříbro na mistrovství republiky. „Vtipné je, že spolu vůbec netrénujeme. Obě máme jako hlavní singl a od debla tolik neočekáváme,“ vypravuje Krulová. Jsou si prý povahově podobné. „Já jsem o něco útočnější a Péťa má kvalitnější údery. Ona je klidnější a já projevuji více emocí a dokážu nás nabudit,“ charakterizuje. Podstatné ovšem je... „Máme spolu krásný vztah, jsme zároveň nejlepší kámošky a to nám pomáhá ke kvalitním výsledkům,“ zdůrazňuje rodačka z Brna.
Ve druhém největším městě republiky stále žije – trénuje, studuje, nebo tráví čas s rodinou. „Od pondělí do pátku mám zhruba sedm badmintonových tréninků. Věnuji se i posilování, běhání a plavání. Hodně se to mění podle toho, jestli je o víkendu turnaj,“ vypočítává posluchačka 4. ročníku osmiletého gymnázia se zaměřením na přírodní vědy. „Skloubit školu a badminton je těžké. Naše gymnázium navíc není přizpůsobené vrcholovému sportu. Zatím to ale nějak zvládám,“ povídá skromně Lucie, jež měla na vysvědčení dvě dvojky. „Na školu bych se nedokázala vykašlat už kvůli rodičům. Když vidím, co všechno pro mě dělají. Třeba kolik peněz je moje příprava stojí. Jsem na sebe zkrátka ve všem přísná – ve sportu i v učení,“ zakončuje Krulová.
