Tohle je Sparta! A její staronový král. Richard Hynek (24) dokázal po dalším neskutečném sportovním výkonu obhájit titul na mistrovství světa ve Spartan Race. Extrémní překážkové závody tak mají znovu českého vládce. Je prvním mužem v kategorii Elite, kterému se povedlo stát se světovým šampionem dvakrát za sebou.
Na Trifecta víkendu v řecké Spartě poprvé vyhrál v roce 2019. Další dva roky se šampionát kvůli koronaviru nekonal. Letos přijel jako jeden z favoritů, pár týdnů po triumfu na mistrovství Evropy v Londýně. A velký tlak ustál. Znovu zvítězil, v deštivém závěrečném Beastu dominoval. „Další cíl je jasný, vyhrát potřetí. Dokázat něco, co se za celou historii Spartana nikomu nepovedlo,“ vypálí okamžitě. Ví, že to bude těžké. Rodáka z Moravan u Pardubic vystihuje soutěživost, ale zároveň si udržuje pokoru. Neblázní, úspěchy ho nezměnily.
Vrátil jste se na místo, kde jste už jednou vyhrál. Jaká byla očekávání od závodu?
„Čekal jsem, že závod bude velmi náročný, rychlý, byla tam nabitá konkurence. Zároveň jsem věděl, že to bude pro mě strašně psychicky náročné, obhajoba je těžší. Vyzkoušel jsem si to, je to jiné, než když vás nikdo nezná a jste spíš černý kůň. Když jsem do Sparty přijel, lidé se chtěli se mnou fotit, přáli mi hodně štěstí. Bylo to super, moc jsem si to užíval, taková podpora mě žene dopředu ještě k lepším výsledkům, strašně mě to motivuje. Zároveň to ale byl i stres.“
Trifecta World Cup Spartan Race |
|
Tři překážkové běžecké závody ve třech dnech. V pátek Sprint (7 km) a Super (12 km), v neděli závěrečný Beast (23 km), do kterého závodníci vyrážejí v časových odstupech dle ztráty na lídra prvního dne. Celkový vítěz s nejlepším součtem času ze tří závodů získává titul mistra světa. |
Rozumím, byl jste jeden z favoritů.
„Chtěl jsem vyhrát a obhájit. Ale věděl jsem, že to bude těžké. Na mistrovství světa si musí sednout všechno – tréninky, příprava, zdraví. Musíte mít i trochu štěstí, bez toho to taky nejde. A musíte být lepší než soupeři, udělat méně chyb, které ovlivní výkon. Není to záležitost jednoho měsíce, je potřeba se minimálně celý rok na to připravovat, dodržovat tvrdou disciplínu, stravu. Neznamená to ale, že když to všechno plníte, tak pak vyhrajete. Musí vám vyjít forma a být dobře psychicky vyladěný na závod.“
Trifecta víkend ve Spartě je specifický v tom, že jsou to tři závody ve třech dnech. Jak náročné je rozložit síly, je tam nějaká strategie?
„Strategie by tam svým způsobem měla být, ale jelikož jsem v elitní kategorii s nejlepšími, tak většinou shoří hned v úvodu (usměje se). Od začátku se totiž jede nadoraz. Říkal jsem si, že zkusím Sprint a Super jít volněji a šetřit se na závěrečný Beast. Nakonec to dopadlo tak, že jsem první dva závody úplně přepálil a vůbec jsem se nešetřil. Ale kdybych to nepřepálil, ztratil bych tři čtyři minuty, což už může být rozhodující. Musel jsem se s ostatními držet, abych ztratil co nejméně.“
Po prvních dvou závodech jste byl šestý, nakonec jste zvítězil s docela velkým náskokem čtyři a půl minuty. Čím to, že jste poslední den konkurenci nakonec, dá se říct, přejel?
„Ráno jsem se probudil a věděl jsem, že to bude můj den. Přítelkyni jsem řekl, že tam půjdu všechny rozsekat. (usmívá se) Cítil jsem se strašně dobře. Myslel jsem se to svým způsobem vážně, ale samozřejmě jsem to bral s rezervou. Běžecky jsem na tom byl výborně, nohy jsem měl oproti předchozím dvěma závodům lehké, celou sobotu jsem výborně zregeneroval a připravil se. Jsem rád, že se mi to vyplatilo.“
Vítězné emoce jste prožil ve Spartě už podruhé. Jaké byly pocity po finiši?
„Kdo sledoval živý přenos nebo záznam závodu, tak ví, že emoce byly fakt super, luxusní, maximální spokojenost. Byl jsem strašně nadšený, ještě když jsem startoval do posledního závodu z šestého místa. Bylo to těžké, strašně rychlé, každý je tam ohromně nadupaný. Jsem šťastný, že se mi to podařilo až takhle vytáhnout. Nikdy se nevzdávám, stále jsem věřil, že to může přijít.“
Zase jste jen potvrdil, že dokážete zaútočit ze zadních pozic.
„Myslím, že mě to vystihuje, nic nevzdávám. Může se stát cokoliv, zvlášť v našem sportu. Samozřejmě, pokud nemáte natrénováno nebo když tělo řekne, že ne, tak to ani hlava neutáhne. Ale pokud máte natrénováno na to běžet s nejlepšími, tak už rozhoduje hlava. Jedna část úspěchu je tvrdá disciplína, pak náročné tréninky, strava, musíte tomu hodně obětovat, bez toho taky nejde. Většina lidí vidí jen úspěch, myslí si: vyhrál mistrovství světa, má talent, daří se mu, nemusí tolik makat, má to lehké... Ale právě nevědí, co všechno za tím stojí, kolik hodin tréninku, odříkání. Jen nejbližší vědí, co všechno tomu musíte obětovat.“
Čím víc je sportovec úspěšný, tím víc dřiny to stojí, aby se udržel ve špičce.
„Takhle to má každý sportovec, nejen ve Spartanu. Rád poslouchám různé podcasty s nejlepšími atlety, třeba z triatlonu. Musí tomu taky obětovat hodně a mít disciplínu.“
Byl jste vždy takový, že jste se dokázal kousnout, nebo to přišlo postupem času?
„V podstatě to ve mně bylo asi vždycky, táta mě tak vychoval ve fotbale, že není nikdy nic ztracené. Oba rodiče mě tak vychovávali, nikdy nic nevzdávat. Bojovnost a soutěživost jsem v sobě měl vždycky, s tím se už člověk narodí. Ale samozřejmě je i hodně věcí, které jsem nabral postupem času. Hodně mi ze začátku pomohl kamarád Tomáš Satinský. Změnit pohled a přístup k závodům. Vždy říká, že když jdeš na závod, musíš chtít vyhrát. Když si řeknu, že jdu vyhrát, tak prostě vyhraju. Samozřejmě to není tak lehké, ale musí to být tak nastavené v hlavě. Nevzdávat to, když se něco pokazí v závodě. Říct si: oukej, nevadí, pokračujeme. A bojovat až do cíle.“
Tahle vlastnost se přitom v Česku moc nenosí, většinou sportovci neradi mluví o tom, že cílem je zlato.
„Já jsem měl vždycky velké cíle, ty největší reálné. Na pódiu jsem chtěl být už od prvního závodu. Skončil jsem tehdy asi se ztrátou 25 minut na prvního. Když jsem se dostal poprvé na bednu, měl jsem další cíl vyhrát mistrovství světa. Dávám si extrémně velké cíle, vím to o sobě. A vím, že to kolikrát může být i špatné pro psychiku, když cíle nedosáhnu. Pořád je ale lepší si dávat větší mety. Když skončím pátý, je to stále luxusní umístění. Musíte jít do závodu s myšlenkou, že vyhrajete a všechno je možné. Je to samozřejmě podpořené tím, jestli jsem připravený, jak jsem psychicky nastavený.“
Jaká byla odezva na váš triumf? Jednak jsem vám asi zavařil telefon s gratulacemi, ve Spartě pak hned proběhla oslava.
„Odezva byla super, hlavně od lidí, co to sledují. Bylo to neskutečné, měl jsem strašně moc zpráv, všem jsem se snažil odpovědět. Na místě proběhla s ostatními závodníky parádní after párty, užil jsem si to. Ale co se týká v Čechách, tak je to sport, o kterém se pořád moc neví nebo není moc sledovaný.“
Přitom jde o výjimečný výkon, podruhé za sebou jste se stal mistrem světa, což se ještě nikomu ve Spartě nepovedlo.
„Hlavně tam nebyla žádná malá konkurence, přijeli profíci z Ameriky, Rus, závodníci z Francie. Lidi, co na to trénují denně a je to jejich hlavní příjem. Je to velký úspěch. V Čechách bohužel není závod vysílaný v televizi, nedostane se do zpráv. Nezná to tolik lidí, nehrnou se tam sponzoři. V tom je hlavní problém, v cizině to už v televizi je, je to stále známější. U nás jsme pozadu. Ale třeba se to časem změní.“
Ozvala se vám Zuzana Kocumová, několikanásobná mistryně světa ve Spartanu?
„Ano, strašně moc mi gratulovala. Psala mi, že když je to podruhé, tak to už není náhoda. Moc si toho vážím. Chtěl bych jí moc poděkovat, že se mě v roce 2018 ujala a pomohla mi dostat se na první mistrovství světa do Ameriky. Společně s Tomášem Satinským mi otevřeli cestu ke Spartanu, díky nim jsem se dokázal zviditelnit ve světě, podařily se mi první úspěchy. Nebýt Zuzky a Tomáše, tak bychom tenhle rozhovor ani možná nedělali. Strašně moc mi pomohli, vystřelili mě nahoru. Samozřejmě, je tam moje příprava, ale oni mi otevřeli dveře. Tím bych jim chtěl strašně moc poděkovat. Stejně tak bych chtěl poděkovat trenérovi Tomáši Soukupovi, bez kterého by to nešlo. A samozřejmě celé rodině a přítelkyni za podporu.“
MS 2022 ve Spartě
(kategorie Elite)
MUŽI
1. Richard Hynek 3:39:11
2. Rylan Schadegg (USA) 3:44:47
3. Gregory Basilico (Francie) 3:48:14
6. Pavel Hrdina
10. Petr Vinický
18. Jakub Vrbenský
ŽENY
1. Eszter Hortobágyiová (Slovensko) 4:23:35
2. Alisa Petrová (Rusko) 4:34:51
3. Kris Rugloskiová (USA) 4:41:27
5. Klára Lokajíčková
24. Petra Kadeřábková
