Lezec Adam Ondra se může chystat na večerní finále Světového poháru v boulderingu na Letné (20.00, PP ČT sport). V dramatickém semifinále se díky dvěma topům a třem zónám protlačil na páté postupové místo ze šesti. „Byl to absurdní průběh,“ oddechl si po závodě, v němž skončili mnozí favorité.
Postup slaví Adam Ondra za to, že se nevzdával do poslední chvíle. Na třetím boulderu získal klíčovou zónu až v závěrečných sekundách svého pokusu. Na čtvrtém boulderu naopak vyskočil nahoru na druhý pokus a v těsném závodě to byl jeho klíčový trumf. Právě v závěru se rozhodovalo. Většina talentovaných teenagerů jako Sorato Anraku, Colin Duffy, Ritsu Kajotani nebo lídr Světového poháru Tomoa Narasaki na něm zkolabovala.
Dlouho jste čekal, jestli to klapne, byly to velké nervy?
„Asi to bylo nejdramatičtější čekání na to, jak to dopadne, co jsem kdy v životě zažil. Bylo to naprosto infarktové. Upřímně, po dolezení jsem nevěřil. Byl to absurdní průběh. U lidí, u kterých bych nevěřil, že můžou nepostoupit, tak nepostoupili. O to víc si cením tohohle výsledku, protože ty bouldery byly pro mě úplně hrozné. Postoupil jsem díky poslednímu boulderu. Kdybych se na něj koukl, tak bych si řekl, že ho nemám šanci vylézt.“
Ulevilo se vám?
„Mně se ulevilo hlavně včera tím, že jsem postoupil do semifinále. Už to jsem považoval za úspěch. Postup do finále je sen. Moc jsem si přál lézt ve finále před domácími fanoušky. To, že se to vyplnilo, je úplně bomba.“
Který boulder vám seděl nejlíp?
„Tam asi nebyl boulder, který by mi vyhovoval. Dvojka mi relativně sedla, ale nebyla moc těžká, tam jsem splnil svoji povinnost. Trojka, tam byla strašná škoda. Ale to, že jsem v posledních deseti sekundách dolezl do zóny, což nevím, jakým zázrakem se stalo… Možná jsem byl trošičku unavenější a zhoupnul jsem se o maličko méně, pomohlo mi to stabilizovat se a udržet dva chyty. A v tom posledním boulderu? Myslím si, že jsem měl obrovské štěstí. Hlavně fakt, že jsem to dal na druhý pokus. I další borci, kteří to dali, tak spálili hodně pokusů. To, že jsem to dal na druhý pokus, mě dostalo do finále.“
Vnímal jste podporu zaplněné plochy pod stěnou na Letenské pláni?
„Ano. Myslím si, že v té trojce mě diváci do té zóny dotlačili. Ve čtverce, kde to byla plotna a byla třeba stoprocentní koncentrace, tam je lepší, když je spíš ticho. Diváci byli skvělí. Mám radost, že si užijou atmosféru ve finále. Jsem spokojený, že se předvedu před domácími fanoušky, že dneska nepřišli jen tak zbůhdarma. Jestli budu první, druhý nebo třetí je vlastně úplně jedno.“
Jak to myslíte?
„ I já si finále můžu užít naplno. Po dlouhé době jsem na boulderovém Světovém poháru. Každým rokem se to stává větší a větší ruletou. Je to zajímavé v tom, že ve finálovou šestici máte padesátiprocentní šanci, jestli budete na bedně, nebo ne. Čím dál tím víc záleží, jak vám přeje štěstíčko. O to je to divácky zajímavější, ale možná o to krutější pro nás pro závodníky.“
Co říkáte na to, že vypadla spousta mladých favoritů v čele s vedoucím závodíkem Tomou Narasakim? Přitom většinou nepřišli na poslední boulder, který vás poslal do finále…'
„Velmi mě to překvapilo, že hlavně Tomoovi Narasakimu, který v podstatě nemá slabinu, se na několika boulderech nedařilo. Já bych řekl, že skončí po semifinále se všemi čtyřmi topy. Dneska hrálo roli i to, že vítězové kvalifikace měli o trošku horší podmínky. Chyty byly mírně špinavější.“
