Po deseti měsících se vrátil na umělou stěnu, tentokrát už s třicítkou na krku. Lezec Adam Ondra ale na Světovém poháru v boulderingu na Letné ukázal rozjeté mladé generaci, že má ještě stále dost trumfů. Slabé stránky nahradil svým univerzálním uměním a jásající davy pod stěnou potěšil druhým místem. „Je to zábavná hra, kterou rád hraji, ale zároveň zůstávám nohama na zemi,“ zhodnotil svůj víkendový boulderingový zážitek.
Lídr Světového poháru Tomoa Narasaki zůstal senzačně v semifinále, stejně jako spousta nadějných teenagerů. Devatenáctiletý francouzský fenomén Mejdi Schalck jen udiveně vrtěl hlavou nad klíčovým třetím boulderem sobotního finále a pak divákům zamával s nepořízenou. Právě tady, s tělem roztáhlým do šířky a s obličejem natlačeným těsně u stěny při hledání drobného chytu nad hlavou, se ukázala expertíza Adama Ondry. Kde se Schalck zastavil, on vylezl až nahoru a kynul šílícímu publiku.
„Před deseti lety bouldering vypovídal o tom, kdo je jak fyzicky připraven. Dnes je to kombinace lezeckého umu, každý máme silné a slabé stránky,“ vysvětloval Ondra. „Myslím, že každý rok je to víc a víc o tom, kdo má štěstí. Můžete mu jít naproti, ale to štěstí hraje roli. Třeba Schalck, Narasaki a Lee ukázali, že nemají slabiny. Ale přestože Narasaki nemá slabiny, tak nepostoupil do finále.“
Ondra patří mezi nejlepší lezce na světě ve skalách, kde si hledá cesty nejvyšší obtížnosti, na které zatím nikdo jiný ani nepomyslel. V umělých stěnách je šampionem disciplíny na obtížnost, kde může nejvíc prodat své přirozené umění. Boulderingu se nevěnuje tak často a život mu v něm komplikuje moderní styl disciplíny postavený na dynamických a koordinačních pohybech, které jsou doménou nastupující generace.
„Je to zábavná hra, kterou rád hraji, ale zároveň zůstávám nohama na zemi. Vím, že určitě nejsem nekonzistentnější boulderista. Když mám štěstí jako dnes, tak můžu být i na bedně, můžu i vyhrát. Ale úplně klidně se mohlo stát, že bych vůbec nepostoupil do semifinále,“ hodnotil Ondra.
Bylo to přesně, jak řekl. Na hranu se dostal už v páteční kvalifikaci, kde nevylezl dva topy z pěti a v nejlepší dvacítce se zachránil na poslední chvíli. V sobotním odpoledním semifinále to byl podobný příběh. Ondrovi pomohlo, že se ve třetím ze čtyř boulderů dostal v závěrečných sekundách pokusu aspoň do zóny. A pak se dostal bleskově nahoru v posledním boulderu, kde měli favorité problémy. A nakonec prošel do šestičlenného finále z pátého místa.
Podobné to bylo i v sobotu večer ve finále, okamžiky předtím, než za fotbalový stadion Sparty zapadlo ostré jarní slunce. I Ondra má pro bouldering své slabiny, třetí boulder ze čtyř finálových ale vylezl a většina jeho soupeřů na něm zklamala. Ondrovi v klíčovém místě pomohlo gesto Němce Yannicka Flohého. Ten třetí boulder s předstihem vzdal, zbytek svého času ale využil na to, aby stěnu precizně vyčistil pro dalšího závodníka, kterým byl Ondra.
„Hned po dolezení jsem s ním mluvil a říkal mi to, tak jsem mu samozřejmě děkoval. Výborně to připravil,“ usmíval se Ondra.
Spolu s ním vylezl rozhodující boulder jen vítězný Korejec I To-hjon-Lee, jenom oni dva topovali všechny čtyři finálové bouldery, soupeř zvítězil na menší počet pokusů.
„Druhé místo chutná rozhodně zlatě. Kdyby mi někdo před samotným Světovým pohárem řekl, že budu na pódiu s medailí, tak bych věděl, že budu spokojený,“ řekl Ondra. „To, že jsem nevyhrál, mě ani nemrzí. Vlastně jsem i rád, protože I To-hjon z Koree si to zasloužil, lezl úplně neuvěřitelně.“
Ondra v Praze zahájil soutěžní léto na umělých stěnách. Už v pátek ho čeká kvalifikace dalšího boulderingového Světového poháru v Brixenu. Pak se chystá na závody na lezení na obtížnost v Chamonix a ve Villars. Vrcholem sezony pro něj bude srpnové mistrovství světa v Bernu, kde bude v olympijské kombinaci bojovat o jedno ze tří postupových míst na Hry do Paříže.
DALŠÍ PROGRAM ADAMA ONDRY
9. – 11. června: SP bouldering, Brixen (It.)
30. června – 2. července: SP v lezení na obtížnost, Villars (Švýc.)
7. – 9. července: SP v lezení na obtížnost, Chamonix (Fr.)
1. – 12. srpna: MS, Bern (Švýc.)
