Byla už na olympijských hrách v Tokiu v roce 2021. Letos v srpnu ale Marie Horáčková proslavila českou lukostřelbu ještě mnohem víc, když ovládla mistrovství světa. Díky tomu si zajistila účast i na Hrách v Paříži v příštím roce. „Máme kvalifikační místo rok před OH, což ještě naše lukostřelba neměla,“ pochvalovala si pohodlnou situaci. Teď už se jen pořádně připravit. Jak tedy vypadá zima lukostřelkyně, která se chystá na další důležitou sezonu?
Díky ní se širší fanouškovská obec v posledních měsících dozvídá víc o lukostřelbě, která je také olympijskou disciplínou. Díky titulu mistryně světa, který získala v srpnu v Berlíně, může Marie Horáčková nyní lidem víc svou disciplínu přiblížit. Třeba to, že ačkoliv to z tribun či televize vypadá jako pohoda, potřebuje k tomu i pořádnou sílu, kterou teď získává v posilovně. Pojmy jako bench press či mrtvý tah tak pro ni nejsou vůbec cizí. Prozradila i kolik uzvedne nebo jak v jejím podání vypadá střelba z okna.
Nyní můžete českým fanouškům svůj sport víc přiblížit. Začneme tedy nyní v době, kdy máte po sezoně. Jak vypadá zimní příprava lukostřelkyně?
„Je hodně v posilovně. Potřebujeme nabrat svalovou hmotu a z toho všeho, co v zimě neposilujeme, čerpáme přes celou letní sezonu, protože tam není moc prostor bušit činky. I když zařazuji nějaké udržovací tréninky, tak to rozhodně není tak jako v lednu. Rozhodně to, co zvednu tam, nedokážu pak v květnu. Je to pak i kontraproduktivní ke střílení.“
Takže teď vás čeká období, kdy budete zavřená v posilovně?
„Ano, základní přípravu jedeme vždy v posilovně. Ona to je fakt činkárna.“
Asi ale nejde jen o posilování rukou, kde je jasné, že potřebujete mít sílu. Při střílení dlouho stojíte v jedné pozici, takže je třeba zpevnit a posílit i další partie, že?
„Přesně tak, v podstatě celé tělo. Nezdá se to, ale největší práci odvádí záda. Nicméně všechno se to řetězí přes břicho a na nohách stojím celý den, takže ty taky potřebuju mít v kondici.“
Takže zima bolí?
„Joo, zima bolí. (směje se) Ale aspoň když je pořád tma, tak člověku není líto, že je stále zavřený někde v tmavší místnosti.“
Kolik zvednete?
„Když jsem už v lepší kondici, ne když teď začínám, tak mám na mrtvý tah 110 kg, na dřep jsem myslím dala stovku. A bench press je slabý, to mám 50. Ale jsem holka…“
Jde jen o trénink v posilovně, nebo i střílíte?
„Střílíme, ale liší se to od venkovní střelby. V zimě je to i na kratší vzdálenosti, takže klidně se zavřu do haly na 18 metrů, kde máme i závody. Je to dobré na psychiku, protože my říkáme, ale v hodně velkých uvozovkách, že se tam umí trefit každý. Je to relativně blízko, nepotřebujete tak silný luk, takže halové závody střílí větší počet lidí. I člověk, který nestřílí dlouhou dobu, vám v hale umí slušně zatopit. Takže je to tam jen o hlavě.“
Delší vzdálenosti trénujete až později?
„Ne ne, i přes zimu. Střílím z okna ven, kde mám takovou boudičku, kde si zatopím a střílím na 50 nebo 70 metrů. A v únoru nebo březnu jezdíme do tepla, abychom natrénovali na závody, které pak začínají brzo. Třeba do Jižné Afriky, kde jezdíme do speciálního sportovního komplexu. A pak taky do Antálie, kde trénuje turecká reprezentace prakticky celý rok.“
Jak to vypadá, když střílíte z onoho zmiňovaného otevřeného okna. Není to nebezpečné?
(směje se) „To vůbec ne, je to na střelnici, takže bezpečnost je tam zabezpečená.“
Když bychom měli vzít procentuelní podíl posilovny a střelby v zimní přípravě, jak by to zhruba vypadalo?
„Když bych se podívala na přípravu čtyři roky zpátky, tak byla určitě první dva tři měsíce posilovna tak ze 70 až 80 procent. Ale to byl boom, kdy jsme potřebovali hodně kondici odrazit. Tam jsme se poučili i v tom, že je třeba ji také včas zarazit a včas zase jen střílet, aby se doplnil jemnocit pro lukostřelbu. Teď to mám tak, že mám třikrát v týdnu posilovnu a k tomu sedmkrát, osmkrát v týdnu střílím.“
Zmiňovala jste, že v hale je to dobrý trénink psychiky. Jak s ní pracujete?
„Je to kombinace více věcí. Psychologický trénink provází každou minutu, protože člověk tím potřebuje nějakým způsobem žít. A když se připravuju na nějaký vrchol, mám jednu speciální věc. Asi dva tři roky před olympiádou v Tokiu jsem dostala dřevěný medailovník, kde mám pověšené medaile a tam je logo Tokio 2020. To jsem měla v pokoji, abych to viděla. A teď jsem po Berlínu, a jsem za to moc ráda, dostala od ségry Paříž, tak mám zase další motivační prvek. Jinak spolupracuji s psycholožkou. Není to na denní bázi, ale myslím, že si umím dobře zpracovat to, co mi říká, takže si to potom posouvám sama. Samozřejmě i táta jako trenér je dost dobrý psycholog, takže spolu řešíme věci přímo na střelnici. A jinak je důležité celkově být v pohodě.“
Trénink s tátou, když spolu nebydlíte, je asi jiný než když jsou svěřenec a trenér (dcera/syn a otec) v jedné domácnosti, že?
„My jsme spolu nebydleli v podstatě od dětství, protože se naši rozvedli. Ale tomu také přisuzuji částečně, že nám to spolu takto dlouho vydrželo. Mamku jsem třeba v pubertálních letech nechtěla poslouchat, protože jsem to tak měla doma i na střelnici. Takže pak jsem tíhla k taťkovi, kdy to bylo hezké se vidět, a ještě k tomu na střelnici. Teď si naopak rádi děláme ten čas, kdy ho řešíme jako rodinný a jsme třeba na chatě, nebo jdeme na večeři. Myslím, že to umíme i dobře oddělovat. Na střelnici pak fungujeme dost jako trenér a svěřenec.“
Když máte svůj sport jednostranně zaměřený, hledáte potom i jiné, které vás baví a při kterých byste se odreagovala?
„Já bych docela ráda hrála kolektivní sporty, ale na to nemám ten kolektiv. (směje se) Ale plavu, případně posilovna a fyzioterapie to dokáže vykompenzovat, takže nemám problém se zády nebo s něčím jiným. A i lékaři říkají, že na to, že dělám lukostřelbu, nejsem pokřivená tolik, jako by se třeba mohlo zdát.“
Fyzioterapeut je stálou součástí týmu?
„Ano, des už je nezbytné mít svého fyzioterapeuta. Snažíme se vidět jednou týdně. Rozhodně se mnou nejezdí na závody, protože jsem na to doposud neměla prostředky. Ale myslím, že mě toho naučil dost, že se o sebe umím postarat sama. Ale v průběhu přípravy je dobré, že mi udržuje svaly v takovém nasazení, že zvládnou trénink. A když přijde nějaká bolístka, vždycky přijdu a on: Tak co dneska? Já spustím: Tohle, tohle, tohle… A on jen odvětí: Ach ti sportovci. Takže asi tak.“
Kdy vám skončila sezona a kdy začíná nová?
„Český kalendář to má tak, že sezona končí 1. října a 15. listopadu začíná halová. Ale ono se to tak nějak prolíná. Mně mezinárodní skončila Berlínem (6. srpna), pak jsem dostřílela závody v Česku, takže skončila až někdy v září. Byla tam malá pauza, pak jsem musela znovu lehce trénovat a jela jsem na mistrovství Evropy v terénní lukostřelbě. A první víkend v říjnu bylo ještě mistrovství republiky v terénní. Takže až teď byl úplný konec. Pauzička je krátká a začínáme nanovo. Ale už se na to hrozně těším, rytmus tréninků a všeho mi chyběl. Ačkoliv byly závody v Česku, tak jsem netrénovala tolik, protože byly jiné povinnosti, tak se těším, až se to nahodí do normálu.“
