Dalším hostem v pořadu Přes Příkop byl sportovní střelec a mistr Evropy Jakub Tomeček. Proč si vybral disciplínu skeet, kdo mu pomáhá s financováním jeho sportovní kariéry i jak funguje spolupráce s trenérem, popsal ve videorozhovoru. Českou republiku reprezentoval na olympijských hrách v Londýně a Tokiu, pro nadcházející získal místo a vysvětlil, jak kvalifikace funguje.
V dřívějším rozhovoru reprezentant řekl, že sportovní střelba rozhodně není krátkodobá záležitost, ale záliba na celý život...
„Přesně tak, broková střelba není sport, kde by si člověk řekl, že když teď začne makat, tak příští rok bude mistr světa. Samozřejmě se takový člověk může najít, ale je to spíš tak, že když začnete ve třinácti, čtrnácti letech, tak je to ideální, protože v patnácti už většina trenérů řekne, že je to pozdě. To nestihnete projít juniorským sítem a nebudete mít prostředky na seniorskou kariéru. A vy potřebujete vydržet až do pětatřiceti, kdy přichází vrchol a konečně přijdou i úspěchy a výsledky.“
Mezi ideálním začátkem a pomyslným vrcholem je tedy mnoho let tréninku. Proč konkrétně je problém začínat až v patnácti letech?
„To souvisí částečně s tím, jak nastavené je fungování vrcholového sportu v Čechách a financování mládežnických, juniorských a dorosteneckých kategorií. Aby bylo možné vyčlenit prostředky na přípravu mladých sportovců, tak musí něco předvést. U nás jsou junioři až do 21 let, ale protože je střelba neuvěřitelně specifická, tak stejně je to poměrně krátké období. Když budu atlet, tak budu pořád běhat, ale když budu chtít střílet, tak se v podstatě nedá najít podobný sport, specializace je úzká a je třeba tomu věnovat hodně času a v juniorských letech ty roky utíkají tak nějak rychleji než v těch seniorských.“
Co Jakuba přimělo k věnování se střelbě a proč si vybral právě disciplínu skeet?
„Já jsem byl odmalička takový milovník zbraní, beru je jako součást života. Vždy jsem je měl rád a hrál si s nimi. A i taťka se věnoval střelbě na výkonnostní úrovni, mně se to líbilo a chtěl jsem si ze všeho vystřelit. Vzhlížel jsem k němu a chtěl dělat to, co on a celou dobu k tomu směřoval. Měl jsem ale i sportovní průpravu, prošel jsem házenou, fotbalem a hokejem, ale v kolektivních sportech nejsem dobrý, neumím číst hru. Tím, že jsem si to uvědomoval, jsem se raději vydal cestou individuálního sportu.“
Na olympijských hrách jsou kromě tradičních sportů jako je fotbal, či hokej, populární i atletika a plavání. Jak to závodník vidí s oblibou jeho sportu u fanoušků?
„Střelba je jeden ze sportů, podobně jako divoká voda, od kterého se očekávají medaile a tím pádem je na olympiádě velmi populární. Potom je ale už samozřejmě jen na nás, abychom ty naděje naplnili. To platí, pokud se bavíme o Česku. Při pohledu na střelbu globálně je to nejspíš nejmasovější sport na světě, protože každý držitel zbrojního průkazu je potencionální střelec.“
Sportovní střelba nepatří z hlediska nákladů mezi levné sporty. Kdo s financováním Jakubovi pomáhá?
„Je to soubor subjektů, které to platí. Máme Český střelecký svaz, jsem zaměstnancem policie, spadám pod resortní Centrum Olymp a také jsem součástí Střeleckého klubu Komety Brno a ti všichni se na tom podílí. V neposlední řadě tu jsou i sponzoři, kteří platí vyloženě Tomečka a ne fungování toho sportu. Pokud mám nějakého sponzora, tak je to navíc a díky tomu můžu být lepší, protože si můžu dovolit více investovat.“
Potřebuje k závodění speciální oblek?
„Nepotřebuji, my máme pohodlné oblečení, na které se dá střelecká vesta, která nese náboje, sjednocuje horní polovinu oděvu tak, aby se pažba o nic nezachytla, když budu nahazovat. Mám tam umístěnou pásku, která určuje limit, kde musí být dolní hrana pažby předtím, než zavolám na terč. A to je de facto všechno.“
Jakubův trenér ho v určitých momentech nechává a dá na jeho intuici. Jak jejich spolupráci svěřenec popsal?
„Já mám volnost ve směru toho, že si sám říkám, jak velkou zátěž chci, co chci aktuálně trénovat a jak to chci trénovat. On je tam od toho, aby se postaral o to, že já nebudu muset řešit věci spojené s mým vlastním fungováním - nebudu řešit, že mi došly náboje, že nemám terče, že nemám za co trénovat a že nebudu muset řešit rozhodnutí vedení. On je tam od toho, aby vše zařídil, aby se mnou trávil čas na tréninku a pouštěl mi terče. Vrhačka se dá nastavit na automat, ale mně by chyběl ten lidský faktor, potřebuji se někomu tzv. vymluvit. On je tam k tomu, aby mi dělal kvalitní společnost s tím, že kdyby nastal moment, že bych nevěděl, co se s sebou, tak aby tam byl. Ale je paradox, že většinou vím, co dělám za chybu, ale nedokážu ji ovlivnit.“
Jaké další otázky Jakub Tomeček ve videorozhovoru zodpověděl:
- Jak rychle letí terče a v jakou rychlostí letí náboj? Co vše musí střelec udělat předtím, než zasáhne terč?
- Podle čeho se dělí jednotlivé disciplíny sportovní střelby?
- Kolik je v České republice držitelů zbrojních průkazů a tedy potencionálních střelců?
- Jak drahý je náboj s terčem a kolik jich závodník během tréninku spotřebuje?
- Jakým způsobem funguje spolupráce se sponzory?
- Dokáže si jít zastřílet jen tak pro radost?
- Co rozhoduje o tom, zda bude jako sportovec úspěšný a dostane se na olympiádu?
- Jaký výcvik a školení absolvoval v rámci policejní praxe?
- Věnuje se i myslivosti, jaký si připsal nejcennější úlovek?
