Je jednou z tváří olympijského týmu pro Paříž, akorát že sportovní lezec Adam Ondra v něm ještě nemá své místo jisté. Během jara ho čekají dva kvalifikační závody v Šanghaji a Budapešti, během nichž se rozhodne, jestli si zabere jedno z dvanácti volných míst pro olympijskou kombinaci lezení na obtížnost a boulderingu. „Beru to zodpovědně, velmi vážně,“ říká Ondra.
Jak jste na tom?
„Příprava probíhá dobře. To nejdůležitější je, že není žádné zranění, můžu do toho šlapat naplno. Já se zaměřuju na obě disciplíny. V lezení na obtížnost je důležité, jestli mám co nejvíc natrénováno, mám vytrvalostní fyzičku. Tam se to dá prodat. Bouldering je rutina. Nejlepší soupeři v lezení na obtížnost tam nebudou, mám šanci si v téhle disciplíně nahnat co nejvíc bodů.“
Jde o poslední šanci, jste nervozní, nebo vás uklidňuje, že ve hře je hned dvanáct míst?
„Zatím jsem relativně v klidu. Ano, je tam dvanáct vstupenek. Říkám si, že abych mohl mít v Paříži šanci na medaili, tak by to vlastně neměl být žádný problém. A tím, že jsou to dva závody, jeden se dá mírně pokazit a potom se to dá napravit v druhém závodě. Beru to velmi zodpovědně, velmi vážně. Chci přijet do Šanghaje s co nejlepší formou, a když tam dosáhnu dobrého výsledku, v druhém závodě můžu být daleko víc v klidu. Dobrý základ je dostat se na obou závodech do finále, potom už by to do té nejlepší dvanáctky mělo vyjít.“
Oproti OH v Tokiu v kombinaci chybí lezení na rychlost, což je vaše nejslabší disciplína. Je pro vás velká úleva, že se můžete připravovat jen na dvě disciplíny?
„Z psychického hlediska je to velká výhoda. Dřív jsem trénoval tři dny a první den jsem strávil tréninkem na rychlostní lezení. Ač jsem se snažil sebevíc, tak mě tolik nebavilo. Vzdávám velký hold rychlostnickým specialistům, že se tomu denně věnují. Teď dělám, co mě baví, lezení na obtížnost a bouldering. O to kvalitnější ten trénink může být. Musím říct, že hlavně v lezení na obtížnost v posledním roce se ta úroveň velmi posunula, na olympiádě to bude extrémně těžké. V určitých letech to opravdu bylo mezi mnou a Jakobem Schubertem, teď je tam daleko našlapanější konkurence. Noví talenti Sorato Anraku a Toby Roberts jsou v obtížnosti neuvěřitelní. Budu muset velmi máknout, abych zalezl stejně dobře jako oni.“
Co se dá proti nové vlně vymyslet?
„Chci být co možná nejlepší, ale dost se přizpůsobuju stylu, kterým se teď staví. V průběhu posledních osmi let se cesty lezení na obtížnost spíš zkracovaly, byly silovější, boulderovější a nejistější. Teď v kombinačním stylu na olympiádu se zase trošku prodloužily, je to daleko víc o čisté fyzické připravenosti a vytrvalosti. Styl posledních let mi spíš seděl, teď se musím připravit tak, že vytrvalost musí být trošku lepší. Na to jsem i trošku dojel v Tokiu, kde mi o trošku víc vytrvalosti mohlo zajistit i zlato. Ale formát tří disciplín byl strašně náročný na to, abych byl co nejpřipravenější na všechny tři disciplíny. Teď je taktika trochu jiná, co nejvíc úsilí dávám do lezení na obtížnost.“
Po olympiádě vás ještě čeká od 20. do 22. září závod Světového poháru v boulderingu na Letenské pláni, jak vzpomínáte na loňskou domácí akci, kde jste vybojoval druhé místo?
„Beru to jako největší úspěch minulé sezony, moment, na který asi nikdy nezapomenu. Moc se těším, že letos to bude podobně neopakovatelný zážitek. Od kamarádů ze Světového poháru jsem dostával samé pozitivní zpětné vazby. Velmi oceňovali, že u nás byl velký kotel diváků a poučený, že přáli všem. Atmosféra byla specifická a tenhle rok může být ještě lepší.“
4
Tolik českých lezců bude bojovat o olympijské místenky ve dvou kvalifikačních závodech v Šanghaji (16. – 19. května) a Budapešti (20. – 23. června). Kromě Adama Ondry to budou Martin Stráník, Eliška Adamovská a Michaela Smetanová.
