Fenomén kriket: miliardy fans i OH. Hvězda hned za Messim a Ronaldem
Asi každý z mé generace (narodil jsem se uprostřed 70. let) měl v ruce kriketový míček při házení v rámci školního tělocviku. Pro drtivou většinu to bylo poprvé, kdy jsme zaznamenali slovo kriket, a pro skoro stejnou většinu také naposledy. Přitom se jedná o sport, který na světě sledují miliardy fanoušků a který se v roce 2028 představí na olympijských hrách v Los Angeles.
Mimochodem: krikeťák, se kterým jsme kdysi ve škole házeli, ani nebyl skutečný kriketový míček. Byla to jakási napodobenina, uzpůsobená pouze k házení. Měla sice stejně jako opravdový kriketový míček kožený povrch a podobný rozměr, ale konstrukce i hmotnost míčku byla jiná. Míček na kriket je vyroben z korku, kolem nějž je pevně omotán provázek a na povrchu míčku je kůže sešitá dvěma výraznými švy po obvodu.
Díky svému původu v Anglii a postupnému šíření do světa prostřednictvím britského vlivu je kriket dodnes nejpopulárnější na území Commonwealthu. Mezi nejsilnější země vedle Albionu tradičně patří Austrálie, Nový Zéland, Jižní Afrika a Západní Indie (společenství malých karibských států jako Jamajka, Barbados, Antigua a Barbuda, Dominika, Granada, Guyana, Trinidad a Tobago a další). V průběhu zejména druhé poloviny 20. století došlo k obrovskému nárůstu popularity v zemích indického sub-kontinentu a mezi velmoci tak dnes patří i Indie, Srí Lanka, Pákistán, Bangladéš nebo Afghánistán.
„Když jsem šel na střední školu, tak jsem měl dvě možnosti – kriket, nebo atletiku,“ vzpomínal legendární sprinter Usain Bolt, osminásobný olympijský šampion a světový rekordman v bězích na 100 a 200 metrů. „Můj táta, který byl velkým fanouškem kriketu, mi řekl, že v atletice je na Jamajce lepší systém, tak by bylo lepší věnovat se atletice. Tam stačí umět jen rychle běhat, zatímco dostat se do národního týmu v kriketu je daleko složitější. Ale kriket byl vždycky moje první láska.“
Kriket se hraje i v zemích, kde nemá takovou tradici. Dokladem je jeden z pořadatelů letošního MS: USA. Členy ICC (Mezinárodní kriketová rada) je dnes 105 zemí ze všech kontinentů. Na žebříčku mezi muži aktuálně vedou ve všech třech hracích formátech hráči Indie a ženám vládnou Australanky.
Podobně jako třeba v baseballu můžete sledovat parádní odpaly, skvělé nadhozy nebo vynikající zásahy hráčů v poli. V čem se oba sporty především liší? V baseballu má vnitřní pole čtvercový tvar, body naskakují obíháním met. V kriketu má vnitřní hřiště tvar obdélníku a body se sbírají jeho přebíháním. Všichni musí umět skvěle házet a chytat míček a také rychle běhat, občas je nutné skočit na závěr rybičku, aby se pálkař dostal do vymezeného území dřív než míček od polařů. Ti se naopak snaží pálkaře vyautovat.
V nejdelší formě hry mohou hráči v poli strávit i několik dní. Velmi důležitá je jejich celková kondice, schopnost dokázat se soustředit v pravou chvíli, a to po velmi dlouhou dobu. Kriket tak vyžaduje sportovní všestrannost. Díky tomu, že každý může mít lepší předpoklady pro některou ze základních herních činností, je sportem pro všechny.
„Kriket je jediný sport na světě, kde i když jste v něčem úplně hrozní, tak stejně musíte jít a dělat to,“ řekl Harsha Bhogle, slavný indický televizní komentátor kriketu.
V kriketově tradičních zemích se jedná o jeden z nejpopulárnějších sportů, ale s jeho oblíbeností v Indii se nedá nic srovnat. Tam kriket není sportem, ale náboženstvím. Sachin Tendulkar, rekordman v počtu přeběhů v Test zápasech (mezinárodní utkání, která obvykle trvají pět dnů), je považován téměř za boha. Aktuální hvězdy Virat Kohli, Mahendra Singh Dhoni, Rohit Sharma, Ravichandran Ashwin nebo Jasprit Bumrah patří mezi neobletovanější celebrity v sedmé největší zemi na planetě (1,4 miliardy lidí), jejich věhlasu se tam těžko můžou rovnat esa jiných globálních sportů.
Kriketové stadiony jsou velikostí srovnatelné s největšími fotbalovými. K nejslavnějším patří Lord‘s a Oval v Londýně, MCG v Melbourne, SCG v Sydney, Eden Gardens v Kalkatě nebo Wankhede v Bombaji. Ten největší v indickém Ahmadábádu, pojmenovaný po aktuálním ministerském předsedovi Naréndrovi Módím, má kapacitu 132 000 sedících diváků.
Kriket se hraje i v Česku (první oficiální zápas v roce 1997), byť se jedná o velmi malý sport. Věnují se mu zejména lidé pocházející ze zemí s dlouhou kriketovou tradicí. I v reprezentační sestavě, stejně jako ve vedení Českomoravského kriketového svazu (od 2000), najdete česká jména jen občas. Možná i to je důvod, proč se u nás kriket nikdy víc nerozšířil, na rozdíl od jiných sportů s kořeny na jiných kontinentech. Přiláká zařazení u nás málo známého sportu do olympijského programu nové české fanoušky?
„Kloním se k názoru, že kriket je ta nejskvělejší věc, jakou kdy Bůh na zemi stvořil. Rozhodně lepší než sex, i když sex také není tak špatný,“ prohlásil Harold Pinter, anglický dramatik a nositel Nobelovy ceny za literaturu.
Hlídání špačků
Zkusme si ještě trochu detailněji přiblížit kriketová pravidla. Hrají proti sobě dva týmy o 11 hráčích (hádejte, kde se inspiroval v počtu hráčů fotbal). Jedno z družstev pálkuje (batting), druhé je v poli (fielding). Pálkující tým má na hřišti dva hráče, soupeř v poli všech jedenáct.
Uprostřed travnatého hřiště, které má tvar oválu nebo elipsy a je ohraničené po obvodu silným lanem, se nachází pruh tvrdě uválcované země (pitch) o délce 22 yardů, na kterém se odehrává to nejdůležitější ze hry: souboj mezi nadhazovačem (bowler) a pálkařem (batsman). Na obou jeho koncích je branka (wicket), jež se skládá ze tří dřevěných sloupků (stumps), které jsou zaražené do země a na nichž jsou horizontálně položená dvě krátká dřívka - „špačky“ (bails). Tuto branku pálkař chrání před nadhazovačem a snaží se míček odpálit tak, aby stihl se spoluhráčem přeběhnout mezi brankami. Pokud se jim to povede, získají pro svůj tým 1 přeběh. Zápas vyhrává tým s více přeběhy.
