Ondrův last dance v boulderingu: Trošku nostalgie, alespoň můžu jít trénovat
Se světem závodního boulderingu se lezec Adam Ondra v Praze na Letné rozloučil v semifinále Světového poháru. Ze čtyř boulderů vylezl jeden a z patnáctého místa do večerního finále neprošel. V disciplíně, ve které byl kdysi nejlepší ze všech, má tak za sebou svůj last dance. „Nostalgie trošku je, ale aspoň můžu jít teďka trénovat,“ zahlásil několikanásobný mistr světa.
V boulderingu kdysi vyhrál celkové hodnocení Světového poháru, stal se v něm mistrem světa. Své někdejší království ale Adam Ondra v chladném a deštivém dni na Letné opouštěl s klidem v duši. Nechává ho hbitým Japoncům, sám se bude soustředit na skály a na svou parádní disciplínu lezení na obtížnost.
K postupu do finále vám s jedním topem a dvou zónách scházela jediná zóna navíc. Jak závod hodnotíte?
„Jsem spokojený, že na finále asi bylo, kdybych byl trochu rozlezenější. Ale na dvojce jsem spálil příliš mnoho pokusů a pak už nebyl čas. Každým pokusem jsem se zlepšoval a chápal, jak udržet balanc, ale úplně na začátku jsem spotřeboval příliš mnoho pokusů.“
V páteční kvalifikaci jste byl hodně nervozní, užil jste si sobotní závod víc?
„Jo. Po jedničce, kdy jsem vylezl do zóny, jsem se dostal do dobré nálady. Byl to pro mě úplně skvělý výkon. Dva roky zpátky a kdykoli předtím bych tam nikdy nedolezl, protože to bylo extrémně silové. Pak už se mi lezlo dobře. Závody v boulderingu jsou vždycky takový vabank. Těžko říct, jestli je to vyloženě chyba nebo tam chybělo trochu štěstíčka.“
Na třetím boulder jste vylezl až nahoru, ačkoli se zdálo, že se vám do klíčového skoku moc nechce…
„Bylo to super. Trošku jsem dramatizoval dolez, nechtělo se mi tam skákat, chtěl jsem to udělat trošku i frajersky, že si zatopuju, aniž bych dosáhl do posledního chytu jen prstíčky. Naštěstí jsem se ale vrátil a dokázal to.“
V pátek se kvůli bouřce odkládala ženská kvalifikace. Celou sobotu prší, měl jste z počasí obavy?
„Ani je, já jsem doufal, že to budou přeháňky, ale že to nebude bouřka, která by zamezila samotnému startu. Stěna je poměrně krytá, pokud neprší příliš hustě, nebo nefouká příliš silný vítr, tak se prostě poleze. To se ukázalo pravdou. Všechna čest fanouškům, že přišli. Je to skvělé.“
Vzpomínky na bouldering? Frustrace z obou olympiád
Bouldering zaznamenal v posledních letech dynamický vývoj, jak se vám líbí ten současný?
„Ono těch fází bylo dost. To, jak vypadá bouldering letošní sezony, se mi poměrně i líbí. Myslím si, že je to poměrně komplexní, že je to o tom, že třeba nemůžete umět jenom skákat, ale musíte umět i lézt a musíte mít i fyzickou sílu na to udělat těžký krok, který připomíná i lezení na skalách. Před několika málo lety byly Světové poháry, které byly vyloženě jenom o skákání a o ničem jiném. Já si myslím, že to, že se bouldering osamostatnil, co se týče olympijské disciplíny, tak to půjde cestou téhle komplexnosti. Doufám, že budoucnost boulderingu je světlá a na tu nynější star Soratu Anraka mě hodně baví se koukat.“
Na co budete z vaší boulderingové éry vzpomínat?
„Bohužel asi spíš vyvstane na mysl ta frustrace z obou olympiád, kdy bouldering zařídil, že jsem medaili neměl. Ale samozřejmě vítězství v celkovém pořadí Světového poháru 2010 a mistrovství světa 2014, to jsou krásné vzpomínky. Já cítím hlavně úlevu, že jsem se v sobotu a pátek nezranil. A hned už myslím na další cíle, na další plány a co nejlépe se na ně připravit. Takže hned teď jdu trénovat.“
Ve skalách už několik let usilujete o cestu úrovně 9c v norském Flatangeru, je dál vaším cílem?
„Chtěl bych se vrátit do Norska, ale počkám na počasí. Ta cesta je tak těžká, že jestli nebude ideální, tak je to zbytečné. Letos je to velký cíl a snad to někdy padne, ale možná se to odsune. Ideální počasí je na Flatangeru velmi těžké definovat. Nesouvisí to nutně ani s teplotou, ani s vlhkostí, ale hlavně aby cesta byla suchá. Řekněme to tak, že když tam bude třicet stupňů a sluníčko, tak to nebude dobré. Budou tam komáři a bude cesta paradoxně mokrá.“
Jaké plány máte v závodech na obtížnost?
„Na začátku září bude Světový pohár v Koperu, potom je mistrovství světa v korejském Soulu.“
