Říká se, že pokud běžec najde za život jedny nebo dvoje boty, které mu po všech stránkách perfektně sednou, dlouho vydrží a je s nimi naprosto spokojen, může mluvit o štěstí. Ale to hledání zabere dost času.
Potíž je v tom, že každému vyhovují jiné boty. Modely, které jiný vychvaluje do nebes, můžete proklínat už po pár kilometrech. Každý běžec je totiž unikát. S jinou váhou, jinou postavou, jiným běžeckým stylem, jinými ambicemi. Proto už nějaký čas nedám na doporučení druhých, natož na testy v časopisech.
Běžcům příliš nepomáhají ani výrobci bot. Marná sláva, příroda nebo kdo má proti designérům náskok miliony let. Noha prošla dlouhým evolučním vývojem a vymyslet botu, která s ní bude dokonale kompatibilní, je kumšt.
Firmy dlouhé roky dávaly přednost vývoji těžkých „cihel“, které měly tlumit nárazy a lépe chránit kolena, kyčle, záda. Maratonský boom v 90. letech totiž přišel z USA, kde se tisíce obézních lidí rozhodly, že začnou běhat, proto jim bylo třeba marketingově vyjít vstříc.
Jenže „cihly“ neznamenaly méně zranění a navíc nenaučily běžce správnému stylu. Prostě nebyly s nohou příliš kompatibilní. V poslední době se začínají prosazovat minimalistické modely, mluví se o „natural running“. Ubralo se na hmotnosti a zbytečných doplňcích, jsou ohebnější – a lépe se v nich běhá. Je to tak: klouby neochrání větší tlumení, ale přirozený způsob běhu.
Bohužel výrobci sportovního zboží mají v popisu práce rok co rok své modely obměňovat. A nejen barevně. Takže se dost často stane, že když už konečně objevíte ty své boty, za rok vypadají jinak. Jsou těžší, tužší, méně ohebné. A hledání začíná znovu.
Většinou jste na něj sami. I když v poslední době úroveň prodavačů u nás šla mírně nahoru, v mnoha obchodech je vše při starém. Jak poznáte špatného prodavače? Po pár vteřinách. Pokud se vás nezeptá na běžecké návyky a rovnou doporučí nejdražší model, je dobré se otočit a jít jinam. Nebo mu za rady poděkovat a říct, že si vystačíte sami.
Dobré tréninkové boty by měly vydržet 1000 kilometrů. Pro ambiciozní běžce jsou po třech měsících na vyhození, jinému pohodlně vystačí na celou sezonu. Rozhodně je to nejvýraznější investice do běhání.
Jeden můj kamarád říká, že žádná bota není tak dobrá, aby musela stát přes 2500 Kč. Což je u nás trochu problém. Ale naštěstí se dají pořídit výrazně levněji v zahraničí a nebo v posezonních slevách. Nebojte, běhat v loňských modelech není prohřešek proti bontonu.
Mimochodem, svoje ideální běžecké boty jsem ještě nenašel.
