Má možná poslední šanci dokázat, že patří ke světové špičce. Boxer Lukáš Konečný se v sobotu večer (pp 21.30 na Sport1) utká v anglickém Birminghamu s domácím Matthewem Hallem o titul mistra Evropy. Prohra může znamenat konec velké kariéry.
Lukáš Konečný je nejúspěšnějším českým boxerem. Vyhrál 44 zápasů, jen třikrát odešel poražen. Jenže vždy to bylo v případě, kdy dostal šanci bojovat o velký titul, který z něj mohl udělat hvězdu. Nyní má možnost statistiku změnit. V Birminghamu (živě od 21.30 na Sport1) se postaví do ringu proti Matthewu Hallovi (23 výher, 2 prohry), který na poslední chvíli zaskočil za zraněného úřadujícího šampiona Ryana Rhodese (44 výher, 4 prohry). Český boxer by měl být v titulovém boji ve váze do 69,8 kilogramů favoritem. Aby se co nejlépe adaptoval, je v dějišti utkání již od středy.
Anglie je považována za kolébku boxu. Jak na vás tamní prostředí zapůsobilo?
„První dojem nic moc. Hotel není žádná sláva a na letiště pro nás přijeli organizátoři o půl hodiny později, Ale to jsou takové klasické věci, které promotéři domácích boxerů dělají, aby rozhodili soupeře. Já to neřeším, nepřišel jsem sem na dovolenou a je mi jedno, kde bydlím. Spíš počítám s tím, že může vždy přijít nějaké překvapení.“
Poslední titulový zápas jste absolvoval před rokem a půl, kdy jste získal pás mistra Evropské unie. Nečekal jste, že dostanete šanci bojovat o tento titul dříve?
„Čekání na velký zápas bylo dokonce ještě delší. Jako poslední opravdu velký milník kariéry totiž beru boj o titul mistra světa se Sergejem Dzinzirukem (Konečný prohrál těsně na body), což už je dva a půl roku. I proto je pro mě tentokrát fakt důležité uspět. Už nejsem nejmladší a je nutné, abych vyhrál.“
„Nebude to žádná sranda, ale favorit podle všeho jsem. Halla jsem viděl v několika zápasech na videu a i když vyhrál, nebyla to žádnéá skvělá podívaná. Jenže zdání může klamat. Je trochu problém, že jsem se připravoval na leváka Rhodese, tedy soupeře s otočeným gardem, což je mi teď k ničemu. Hall je pravák a má úplně jiný styl. Je to rváč, které nemám v oblibě. Naštěstí jsme ve stejné situaci. Také se mu zranil soupeř, takže jsme oba taková náhrada.“
Věříte si na něj?
„Myslím si, že bych ho měl seknout, protože si myslím, že jsem ve všem o trochu lepší. On po úderech nebývá tak dobře zabalený, nemá tak pevný kryt a technicky i takticky taky zaostává. Jenže i když se změnil soupeř, musím brát zápas tak, jako kdyby mě čekal Rhodes, což je nejlepší boxer mé váhy v Evropě. Půjdu do toho naplno. Už trénuju devět měsíců a chci to prodat.“
Zápas absolvujete v lehké střední váze, o které jste loni prohlásil, že už v ní nemůžete bojovat, protože vás velmi vyčerpává hubnutí do potřebné váhy 69,8 kilogramů. Proč jste nakonec změnil názor?
„Protože se naskytla šance získat velký titul. Podstoupil jsem speciální stravovací režim, který mi pomohl. Jedna firma mi vozila jídlo na míru v krabičkách a měl jsem přesný program, jak hubnout do potřebné váhy a zároveň mít dostatek energie na trénink. Chuťově jsem sice trpěl, protože jsem vyznavačem nezdravé stravy, ale váhu jsem udělal. Jaký měl program efekt ale ukáže až zápas. Uvidíme, začíná mě trochu zlobit lýtko, ve kterém jsem měl posledně kvůli hubnutí křeče a není to příjemné. Samozřejmě mě to znervózňuje, ale musím věřit, že vydržím. V tréninku, stravě i doplňkové výživě jsem udělal maximum, tak se to musí vrátit.“
| KONEČNÉHO VELKÉ ZÁPASY |
| 10.9. 2004 prohrává v Madridu těsně na body zápas o titul mistra Evropské unie se Španělem Rubénem Varónem. Verdikt utkání je sporný a zpochybní ho i mezinárodní komise, výsledek se však nemění. 10.3. 2006 prohrává v Bergamu na body boj o titul mistra Evropy s Michelem Piccirillem. 26.4. 2008 dosavadní vrchol kariéry. Konečný dostává šanci bojovat o titul mistra světa, ale se šampionem Sergejem Dzinzirukem prohrává těsně na body. Opět se mluví o tom, že je verdikt sporn |
O titul mistra Evropy jste se utkal už před čtyřmi lety s Italem Michelem Piccirillem a prohrál jste na body. Jak se od té doby změnil ve vašich očích význam tohoto pásu?
„Beru ho stále jako druhý nejvyšší titul po pásu pro mistra světa. Řeknu to takhle, když ukončím kariéru a budu mistr Evropy, tak budu spokojený. Jenže já mám v plánu tenhle titul nejdřív vybojovat a pak ho chci obhajovat v Česku před domácím publikem, to by byla paráda. Neměl bych se sice dívat takhle dopředu, ale nedá mi to a hodně o tom sním. Halla musím porazit před limitem.“
Je zápas důležitý i proto, že je vám už 32 let a stále čekáte na opravdu velký úspěch?
„Přesně tak. Cítím tlak od stáje, kdybych prohrál, bude to špatný. Mám sice se svou stájí SES prodlouženou smlouvu, ale nevyužít tuhle šanci by byl hřích. Je to prostě hop nebo trop. Když vyhraju, bude to směr, který měla moje kariéra nabrat už dávno. Posunul bych se mezi ty úplně nejlepší ve své váze a bylo by to pro mě zadostiučinění. Kdybych naopak prohrál, zapadl bych v průměru a už bych asi jen těžko hledal sílu obětovat přípravě všechnu energii, protože dostat se k velkému zápasu mi vždy trvalo dva roky. Nejspíš bych vycouval z velkého boxu a startoval jen na menších galavečerech v Česku.“
Stejně jako v případě tří předešlých proher startujete na půdě soupeře. Počítáte s tím, že je to velká nevýhoda?
„Velké zápasy jsem prohrál i vinou toho, že jsem neměl výhodu domácího prostředí. Je to prostě tak, že když je zápas vyrovnaný, vyhraje domácí. Tady se ale jako outsider necítím a nechci nechat konečný verdikt na rozhodčích. Musím soupeře krutě zbít nebo ho knockoutovat.“
