Po těžkém pádu v italském Meranu na poslední překážce byl v bezvědomí. Co se vlastně stalo, si elitní žokej Josef Bartoš (41), trojnásobný vítěz Velké pardubické, postupně vybavil až při zhlédnutí strašidelných obrázků. Teď už je po strastiplné cestě z Itálie doma a nadvakrát zlomený hrudní obratel léčí klidem. „Operovat to nešlo, protože od sedmého obratle dolů už mám v hrudi tři prošroubované,“ líčí pro iSport.cz.
Smolné karamboly s těžkými následky jakoby Josef Bartoš poslední dobou přitahoval. Po podzimním pádu ve Velké pardubické se dával dohromady tři měsíce. Teď je znovu na delší čas vyřazený z provozu. „V pětadvaceti jsem byl mladý, gumový a teď každý pád něco praskne,“ říká smířlivě. „Je to těžké, věk člověk nezastaví. Ale furt cítím, že na to mám, o nějakém konci nepřemýšlím. Uvidíme, jak půjde léčba. Když dobře, tak pokračovat chci. Pokud tam budou nějaké problémy, tak asi... Záleží na zdravotním stavu, co mi dovolí. Ale chuť mám furt!“
Jak se, Josefe, deset dní po těžkém pádu v Meranu cítíte?
„V nemocnici zjistili, že mám zlomený čtvrtý hrudní obratel. Na dvou místech. Není to úplně taková pohoda. Momentálně jsem v domácím léčení. Operovat to nešlo, protože od sedmého obratle dolů už mám v hrudi tři prošroubované, musí se to zahojit takto konzervativně bez operace. Teď jsem v domácí péči, nosím krunýř, polehávám a tak. Chvilku potrvá, než to sroste.“
Jen poleháváte? Co můžete a co ne?
„Polehávám, sem tam jen krátká procházka na zahradě. Prvních čtrnáct dní musím dát úplný klid, pak třeba i pohyb bude pomalu lepší.“
Na prvním ošetření jste byl v Meranu, jak jste se dostal domů?
„Bylo to krušné. Já totiž ještě na stopro nevěděl, že to je zlomené. V Meranu mi to nepotvrdili. Udělali dva rentgeny, dali na krk límec a poslali domů. Cestou jsem si sjednal schůzku hned na druhý den v Plzni u pana Tomana v nemocnici. Ten mi udělal cétéčko a bylo jasně vidět, že hrudní obratel je zlomený.“
To jste z Itálie i řídil?
„Ne, byl jsem jako spolujezdec. Seděl jsem osm hodin vedle řidiče a nějak jsem to dal. Našteloval jsem si sedačku a šlo to.“
To si ani nedokážu představit...
„Ono je to i nebezpečné, to je pravda. Ale zlomeninu mi v italské nemocnici nepotvrdili, tak jsem si říkal, že to bude dobrý. Jenže to bolelo čím dál tím víc, tušil jsem, že to dobrý nebude. Což mi pak doma v nemocnici potvrdili. Chvíli jsem zůstal v Plzni, pak mě pustili domů.“
Výhled je zhruba jaký?
„Jsou to nějaké dva až tři měsíce léčby. Záleží samozřejmě na tom, jak bude obratel srůstat a na průběhu léčby. Uvidím. Na konci měsíce jdu na první vyšetření, pak někdy koncem července bude další. Tam se uvidí, jestli vše srůstá jak má a jak to se mnou bude dál. Dneska nemůžu říct nic, nevím.“
Těžkých pádů přibývá, na podzim ve Velké pardubické jste měl po karambolu zlomenou pánev, kterou vám dávali dohromady sedmi šrouby.
„No, už je toho hodně za poslední dobu. Je to těžký. Vrátit se zpátky, pak zase znovu začít. Po Velké se mi to podařilo, zase jsem se dostal do formy, byl jsem tam, kde jsem chtěl být. A přišlo další zranění... Znovu to bude těžké.“
Operovanou pánev už jste měl v pořádku? Nic vás nelimitovalo?
„Ve stydké kosti mám šest šroubů, to tam zůstane, to se dalo do pořádku. I bolesti třísel a zkorigování kyčlí se vyřešilo. Trvalo to dlouho, ale s tím problém už nemám. Ještě mám vzadu jeden šroub do křížové kosti, který půjde v listopadu nebo prosinci ven. To se taky musí dořešit, ale tohle už mě neomezovalo, z toho jsem se dostal. Ale obratel je bohužel dost vážné zranění pro mé ježdění nebo celkově pro sport. Už jsem to jednou měl a vím, co to obnáší. Není to sranda.“
Mluvíte o zranění z roku 2012?
„Ne, to byla krční páteř. Zlomený hrudní obratel jsem měl v roce 2010, osmý mám operovaný, mám tam dané destičky s šesti šrouby v zádech. To už mám dvanáct let v sobě, o tom už ani nevím, na to už jsem si zvykl. To bylo všechno v pohodě.“
Jak jste se vlastně zranil? Kůň vás po kotrmelci přilehnul?
„Ne, ne. Stalo se to na poslední překážce, ani jsem koně netlačil, protože jsem viděl, že mu došly síly, aby bojoval o vítězství. Byl jsem třetí, chtěl jsem to v klidu dojet, ale udělal fatální chybu. Skok procválal, chytil o něj a hodil salto. Šel jsem přes hlavu do kotrmelce a tu prudkou ránu obratel nevydržel. Byl jsem chvíli v bezvědomí, podrobnosti moc nevím. Až co jsem pak viděl na videu.“
Kůň vás tedy nepřilehl?
„Ne, netrefil mě, ani se mu nic nestalo. Normálně odcválal dál.“
V dostihu jste byl v sedle pětiletého valacha South Africa, čemu pád přičítáte? Vyčerpání, nezkušenosti koně?
„Nevím, nechal jsem ho v klidu, ať si poslední překážku skočí. Neodhadl to vůbec, nevím, proč udělal takovou chybu. Já už s ním jel poněkolikáté, v Pise (2020) jsme vyhráli, věděl jsem, co je to za koně. Nevysvětlitelné, proč se to stalo.“
Máte chuť sledovat dostihy i z marodky?
„Jo, sleduju všecko, baví mě to. Tohle je můj styl života, dělám to dvacet pět let a jen tak mě to nepustí. Sleduju chod stáje, všechny dostihy, další úspěchy i neúspěchy českých koní v zahraničí. Jen holt nemůžu být osobně přítomný, abych přispěl.“
Vaše dcera Linda už závodí na ponících, neodrazují jí vaše pády a zranění?
„Linda hned týden nato v Mostě vyhrála. (usmívá se) Má svého poníka, jezdí a jsem rád, že sportuje. Ono u spousty sportů a věcí v normálním životě je riziko zranění. Kdybych se měl bát, nemohli bychom dělat nic. To k tomu trošku patří.“
Máte čtyřicet jedna roků, cítíte, že je čím dál těžší se po těžkých pádech otřepat?
„Přesně, v pětadvaceti jste mladý, gumový a teď každý pád něco praskne. Je to horší, věk člověk nezastaví. Ale furt cítím, že na to mám, o nějakém konci nepřemýšlím. Uvidíme, jak půjde léčba. Když dobře, tak pokračovat chci. Pokud tam budou nějaké problémy, tak asi... (nedořekne) Záleží na zdravotním stavu, co mi dovolí. Ale chuť mám furt.“
Takže to na podzim zase zkusíte v sedle Theophila ve Velké pardubické?
„V plánu je Pardubická, i čtrnáct dní před tím v Gran Premio Merano, kde bych útočil na čtvrté vítězství s L’Estranem. To furt v plánu je! Že by to mohlo být. Teď jsem měl v sobotu ve druhé kvalifikaci běhat s Aeneasem, o kterém se také mluvilo s výhledem na Velkou. Loni jsem s ním vyhrál Cenu Labe, byl to další adept na Pardubickou. Chtěl jsem si ho vyzkoušet v kvalifikaci, bohužel se taky zranil v práci, tak byl na poslední chvíli škrtnutý. Ale bude tam znovu Theophilos jako náhradník. Běhat teď sice neměl, ale je v pořádku, ve formě, tak ho pan Váňa nasadil, ať se proběhne.“
