Náročná mise o zápis do historie nejprestižnějšího italského překážkového dostihu má šťastný konec. Devítiletý hnědák L’Estran (Scuderia Aichner SRL) se stal prvním koněm v historii Gran Premia Merano, který pětikilometrový dostih vyhrál čtyřikrát za sebou. Majitel Josef Aichner se smál a přijímal gratulace jako běžícím pásu. Trenér Josef Váňa mladší měl slzy v očích, stejně jako jeho dcera Linda. Žokej Josef Bartoš řval štěstím a dvakrát se ocitl na ramenou.
Závodištěm Maia v Meranu zněla česká hymna na počest vítěze a publikum bouřilo. Celý realizační tým bral cestu za čtvrtým triumfem nesmírně vážně. Gran Premio je nejen v Jižním Tyrolsku obrovský pojem.
„Už v týdnu jsme se rozhodli, že v sobotu budu startovat jednou a stejně tak v neděli. Ve hře je něco velkého,“ říkal po sobotním triumfu žokej Josef Bartoš. O prestiži dostihu svědčí i přímá účast jednoho z nejlepších francouzských trenérů Guillauma Macaira přímo na místě.
Ač je Bartoš zvyklý dlouhé dostihové dny trávit v rajtkách, tentokrát byl vidět spíše v obleku, až na vrcholy programu se vždy převlékl do „pracovního“. Dvacet minut před startem Gran Premia začalo hustě pršet a Bartoš měl najednou problém. Brýle. „Neměl jsem připravený světlejší brejle, žádnou alternativu na ten déšť. Bylo to těžký, hodně to lítalo, tak jsem si stále musel otírat brejle.“ Po Velkém oxeru je Bartoš dokonce sundal. Neviděl.
Zásadní problém to nebyl. L’Estran se choval v průběhu dostihu jako profík a svému parťákovi pomohl. „Na třetí skok mi to uklouzlo, před tribunami mi to uklouzlo, stejně jako před fence. Naštěstí L’Estran byl vždy všema čtyřma nohama za skokem v pohodě. Já šel občas do doleva nebo doprava, díky němu jsem se, ale udržel v sedle. V tomto počasí, v těchto podmínkách, rozhodla jeho zkušenost, která vyhrála.“
Polovina startovního měla problémy a dostih nedokončila. V závěrečné fázi dostihu ještě znepříjemňoval život L’Estranovi Pavlem Tůmou připravovaný First of All (Dr. Charvát), ale reprezentant stáje Josefa Aichnera si rekordní triumf vzít nenechal.
„Bál jsem se First of Alla až ke konci, za poslední překážkou jsem byl hodně dlouho vepředu a už neměl motivaci s někým bojovat. First of All šel hodně zvenčí, a tak ho L’Estran moc necítil. Bál jsem se, že přilítne, ale kůň naštěstí makal až do konce, nezadíval se na publikum, vydřel to,“ popsal Bartoš poslední stovky metrů 83. ročníku prestižního klání s celkovou dotací 250 tisíc euro.
Vypukly obrovské emoce. Tvrďák Josef Váňa mladší začal brečet. „Je to strašný, já vůbec nevím, co se mnou děje, brečím, což u mě vůbec není známý. Jsem dojatý, jsem nadšený. Nemyslím si, že rozhodlo něco dneska, máme dobrýho koně, dobrýho žokeje, který se dokázal vrátit zpátky, máme dobrý tým, udělali jsme pro úspěch maximum, dřeme každý den.“
Při odsedlání se Josef Bartoš octl poprvé na ramenou, zvedli ho kolegové ve žlutočerném. Podruhé při slavnostním vyhlašování skončil na ramenou otce a syna Aichnerových. Sám Josef Aichner při rozhovorech hlavně děkoval. „Děkuji celé rodině Váňů, Josefu Váňovi mladšímu, Josefu Váňovi staršímu, mamince Váňové a Josefu Bartošovi.“
Návrat do dostihového sedla po těžkém zranění je pro Josefa Bartoše hodně sladký. „Je to úžasný pocit, jsem rád, že jsem se vrátil, ale nebylo to jednoduché. Nyní dělám teď další krok k tomu, abych mohl závodit dál.“
