Průkopník, nejlepší žokej české historie a vzor. Tak mluví Josef Bartoš (42), nejúspěšnější překážkový žokej na domácí scéně, o zesnulém Filipovi Minaříkovi (†48). Trojnásobný vítěz Velké pardubické, který se také musel vyrovnávat s řadou těžkých pádů a zranění, vyjadřuje Minaříkově rodině upřímnou soustrast. „Strašná rána,“ říká Josef Bartoš v rozhovoru pro iSport.cz. „Ráno jsem slyšel, co se stalo. Že Filip spáchal sebevraždu.“
Jaká je vaše vzpomínka na Filipa Minaříka?
„Byl to nejlepší žokej české historie, velký znalec a turfman, který pro koně žil. Obrovská ztráta. Hodně mě to mrzí, znal jsem ho od devadesátých let, kdy začínal kariéru. Znám i celou jeho rodinu, je mi to hrozně líto a tímto jim vyjadřuji upřímnou soustrast. Ať se s tím vypořádají. A ať je Filipovi země lehká. Ve své druhém životě po zranění byl v určitých depresích, měl nějaké své osobní problémy, o kterých já ale moc nevím. Rozhodl se, jak se rozhodl. To je těžké, když si člověk vezme život. Já tomuhle moc nerozumím, nikdy jsem se do takové situace nedostal... Je mi to moc líto.“
Tušil jste, že je v problémech?
„Věděl jsem, že by dostihy nejradši jezdil dalších deset, patnáct let. Dokud by to šlo, opravdu tím žil. Tohle byl jeho život, smysl života, který po pádu ztratil. Bylo to pro něho asi hodně těžké psychicky všechno. I když se mezi lidmi objevoval, byl aktivní, pořád u toho. Vnitřně se přes to ale asi nepřenesl, že už dostihy jezdit nebude. Už jsme se teď ovšem nestýkali, takže o tom můžu těžko mluvit.“
Také jste začínal na rovinách, patřil Minařík k vašim vzorům?
„Jo, určitě to byl jeden z těch, na které jsem se díval. Měl krásný styl, vypilovaný. Hrozně pracovitý kluk. Sám se vydal do Německa, aby prorazil. A opravdu prorazil do celého světa! Navíc v době, kdy to bylo o hodně těžší se ven dostat. Je absolutní průkopník, kterým zůstane navždycky.“
Prosadil se i v Anglii nebo Japonsku, to je také unikátní?
„Kdyby se rozhodl do kterékoliv stáje v jakékoliv zemi, prosadil by se všude. Jeho jméno byla velká značka. V celém světě.“
Často říkal, že právě vás, překážkové žokeje, obdivuje. Bylo to tak?
„Jo, vždycky říkal, že tohle by nezvládl a že jsme blázni. Že nás nad překážkami obdivuje. Já se s ním potkával v zahraničí, zažili jsme pár věcí, vždycky jsme pokecali, probrali pár věcí. V tomto jsme si rozuměli. Je pravda, že Filip překážky vždycky sledoval. Jak je, my čeští kluci, v zahraničí jezdíme. A držel nám palce. Všem nám bude chybět.“
