Hvězdný žokej Minařík po těžkém pádu: Chci zpátky svůj starej život!
Narozen 3. července. Chyběl jeden den, aby se zlomový moment v životě dostihového žokeje Filipa Minaříka shodoval s názvem slavného antiválečného filmu s Tomem Cruisem. Zatímco hrdina toho snímku Ron Kovic skončil po návratu z Vietnamu na vozíku, Filip Minařík ho pomalu opouští během stovek hodin náročné rehabilitace. Hrozivý pád v Mannheimu mu začátkem loňského léta v jednom okamžiku ukončil výjimečnou kariéru. Nastal mu nový život s jinými cíli. „Chtěl bych zase normálně chodit,“ dává si ten nejdůležitější nejlepší český žokej dějin.
Je ze staré školy. Šel si za tím, co odmalička miloval, a dal tomu všechno. Svou vůli, nekonečnou dřinu v sedle, miliony kilometrů za volantem, život o hladu a únavě, v němž pomáhají zrádné nabuzováky. Zběsilé tempo života dostihového žokeje před lety Filipa Minaříka odvrhlo až k léčbě závislosti. Vyšel z ní posílen do nejlepší éry své kariéry.
Loňská nehoda v Mannheimu zastavila jeho velkou jízdu po neskutečných 1769 vítězstvích. V tzv. grupových dostizích, což je koňská obdoba Ligy mistrů, nasbíral 54 zářezů. Vzpomínek měl hodně. Dnes je musí znovu hledat jako malé diamanty.
Po své nehodě, při níž si vážně poranil nohu i hlavu, strávil měsíc v komatu. Jeho tělo i hlava se teprve vrací do plnohodnotného života. Na slavné rehabilitační klinice v Kolíně nad Rýnem si ale na tom pracuje stejně tvrdě, jak byl zvyklý na dráze.
Nejlepší český žokej historie, jak vám to zní?
„Už je to víceméně zapomenuté, že jo…“
Myslíte? Podle nás bude dlouho trvat, než vaše čísla někdo překoná…
„Ale pro mě to skončilo, já jsem z té oblasti v Mannheimu vyskočil.“
Spadl jste loni v červenci, měsíc jste byl v kómatu, pak na klinice v Hannoveru a teď se zotavujete v Kolíně nad Rýnem. Jak se vám daří?
„Jsem uprostřed rehabilitace. Každý den chodím na rehabilitace čtyři, pět hodin a makám na tom. K tomu dělám jednou v týdnu aquaterapii. Teď jsem začal dělat řidičák, takže se nenudím.“
Musíte znovu skládat řidičské zkoušky?
„Oni mi ho nevzali, ale kdyby se stala nějaká bouračka a někdo mě zažaloval, tak já vždycky dostanu vinu, z důvodu toho dlouhého kómatu. Musím udělat nové zkoušky z praxe, odjezdit deset hodin v autoškole. A protože všechny autoškoly byly v lockdownu, bylo to nemožné. A Angela (německá kancléřka Merkelová – pozn. red.) teď zavírá úplně všechno.“
Jak na tom jste fyzicky? Na kolik procent jste zpět?
„Myslím, že v normálním životě jsem, řekl bych, na padesát procent. To se těžko popisuje. Chtěl bych zase normálně chodit, zatím se spíš belhám. Chybí mi balanc, chybí mi rovnováha…“
Jak na tom pracujete?
„Každý den jsem dvě hodiny v posilovně, jsem u sportovního doktora Schäferhoffa, to je týmový lékař fotbalistů 1. FC Köln. Chodil jsem k němu už před tím úrazem, pomáhal mi pokaždé, když jsem se rozbil, i na Japonsko mě připravoval.“
| Narozen: 10. března 1975 (46 let) |
| Statistiky: byl na startu přibližně 15 000 dostihů, dosáhl v nich 1 769 vítězství |
| Největší úspěchy: Vyhrál 110 tzv. blacktype dostihů (dostihy nejvyšší úrovně od kategorie listed po tzv. grupy), čtrnáctkrát vyhrál dostihy grupy 1 a šestkrát vyhrál klasický dostih, v Německu se stal čtyřikrát rovinovým šampionem |
Jako žokej jste byl celý život zvyklý tvrdě bojovat, je to ve vaší současné situaci pro vás výhoda?
„Určitě jo, ale já jako správný žokej jsem posilovnu vždycky nesnášel, naše generace se tomu celý život vyhýbala. Já jsem to v poslední době nesnášel hodně, před Japonskem jsem tam musel chodit každý den na hodinu. Teď tam chodím každý den na dvě hodiny. Posilovna, cvičení, masáže, čtyři, pět hodin jsem na klinice.“
Pamatujete si něco z nehody?
„Vůbec nic, já si z toho dne nepamatuju vůbec nic. Po úraze mi chybí asi tři
