Zemřel nejlepší český žokej historie Filip Minařík (†48). Měl si vzít život
Filip Minařík, nejúspěšnější žokej české historie, zemřel. Bylo mu 48 let. Informoval o tom německý server wettstar.de. Čtyřnásobný německý šampion byl ještě minulý víkend jako divák na mítinku v Baden Badenu. Podle webu galopponline.de Minařík spáchal sebevraždu.
„Bojovali jsme tak tvrdě, ale nakonec jsme prohráli proti stále rostoucí depresi. Potřebujeme teď čas uvědomit si, co se stalo, a zpracovat to,“ cituje web galopponline.de Minaříkovu manželku Katju.
Rodák z Radotína ovládl německý šampionát v letech 2005, 2011, 2016 a 2017. Za třicet let vyhrál 1769 dostihů, z toho 54 na grupové scéně. Nasbíral celkem 110 blacktype vítězství, jako první Čech překonal hranici 1000 vítězství v kariéře a zúčastnil se britského Shergar Cupu. Tři zimní sezony odjezdil i v Japonsku. Po těžkém zranění ukončil profesionální kariéru ve 45 letech.
„Je mi čtyřicet pět let, za normálních okolností bych jezdil možná ještě pět sezon,“ říkal tehdy Minařík pro web Jezci.cz. „Samozřejmě to není snadné, ale čas loučení by stejně nadešel a pád v Mannheimu to pouze urychlil.“
Filip Minařík se těžce zranil v červenci 2020 v Mannheimu. Dlouhé týdny byl v kómatu, znovu se učil chodit. „Otevřeně říkám, že po takovém pádu se už nelze vrátit. O dvacet let mladší jezdec by to možná zvládl, ale v mém věku už ne. I ve chvíli, kdy by to člověk dokázal fyzicky, by byla jen otázka času, kdy se objeví strach. Ničeho ale nelituji a nic bych nevrátil zpátky, ani ten osudný pád. Ten sport mi dal hodně a teď prostě nastal čas zaplatit za to nějakou cenu.“
Smutná zpráva zaskočila dostihovou komunitu v Německu i v Česku. Hromady fanoušků měl Filip Minařík i v Japonsku. Díky své obětavosti a vstřícnosti patřil k nejoblíbenějším žokejům i lidem. I přes obrovské úspěchy a renomé zůstal skromný.
„Nebyl jsem talent od přírody, měl jsem to spíš vydřené,“ líčil v minulosti. „Vždycky jsem ale měl štěstí na lidi, od kterých jsem se toho mohl hodně naučit. Nejdříve od táty, postupně i od dalších. I v Německu mě vždy někdo podporoval, ať už to byli Fanelsovi, Schiergenovi nebo rodina Ullmannových a hřebčín Schlenderhan.“
Čest jeho památce.
