Koním obětoval Minařík (†48) nakonec i život. Příběh dřiny, úspěchů i alkoholu
Na jedné straně prestižní triumfy, poháry, dostihová sláva. Na druhé nekonečná dřina, věčný boj s váhou a hladověním, tisíce kilometrů za volantem, nikdy nekončící stres z výsledků a nepříjemných zranění. Koním a dostihům obětoval Filip Minařík (†48) všechno. Nakonec i svůj život. Tři roky po těžkém pádu a nuceném ukončení profesionální kariéry si na něj sám sáhl.
Král mezi českými i evropskými žokeji. Šampion s dobrým a upřímným srdcem, kterého uznával celý dostihový svět. Doslova. Jeden příklad za všechny? Když se Minařík před třemi lety těžce zranil a byl takřka měsíc v kómatu, do sbírky na jeho podporu se okamžitě aktivně zapojil i slavný Frankie Dettori, který si díky úspěchům v sedle vysloužil Řád britského impéria.
Táta byl žokej, chci taky!
Filip Minařík sice pocházel z tradiční dostihové rodiny, táta Ferdinand patřil k žokejské elitě, jezdil i starší bratr. Nicméně svoji cestu si musel tvrdě vydřít sám. Radotínský rodák začal jezdit jako patnáctiletý gymnazista, mezi profesionály přešel po maturitě. V premiérovém dostihu v září 1990 skončil v Karlových Varech s klisnou Várkou poslední. Dvanáctý z dvanácti. První výhru slavil 7. dubna 1991 ve Velké Chuchli s Lučinou.
„Od začátku za tím stála strašná vůle,“ vzpomínal v rozhovoru pro iSport.cz. „Já jsem to vždycky strašně chtěl, jako děcko jsem nic jiného neviděl. Táta byl žokej, já jsem vždycky chtěl být žokej. Měl jsem to v sobě odmalička. Ta vůle vyhrát a dokázat to. Tohle mě hnalo.“
V roce 1995 se na tátovu radu přesunul do Německa. I kvůli problémům s váhou. „Kdybych to tenkrát neudělal a zůstal v Česku, nedopadlo by to dobře,“ přiznal pro web Jezdci.cz. „Asi bych s ježděním brzy skončil. Navíc jsem to neměl dáno od přírody, bylo to spíše vydřené. Vždycky jsem ale měl štěstí na lidi, od kterých jsem se toho mohl hodně naučit. Nejdříve od táty a postupně i od dalších.“
Slavné tátovo dostihové jméno? Ve východním, a později ani v západním, Německu nehrálo roli. „Protloukal jsem se v malých provozních dostizích na východě země. Sváděl jsem boj o každý start a byl vděčný za jakoukoli šanci, třeba i na největším outsiderovi,“ líčil pro Jezdci.cz. „O tom, že bych se někdy mohl třeba jen svézt v grupovém dostihu, se mi ani nezdálo. Byl to úplně jiný svět, na hony vzdálený od mého každodenního života.“
V první sezoně 1996 si v Německu připsal 9 vítězství ze 156 startů. Mezi 25 nejlepších žokejů v Německu se dostal o dva roky později (31 vítězství z 357 startů). Klíčový zlom přišel v roce v roce 2000 u trenérského šampiona Petera Schiergena v Kolíně nad Rýnem.
Minařík u něj začínal jako stájová trojka, ale vypracoval se a v roce 2005 poprvé vyhrál německý šampionát rovinových žokejů (110 vítězství). Velkou cenu Badenu, která se nakonec stala Minaříkovým nejoblíbenějším dostihem, vyhrál čtyřikrát. Poprvé v roce 2006 s outsiderem jménem Prince Flori, na kterého se sázelo v kurzu 274:10.
Alkohol, párty... a kolaps
S přibývajícími úspěchy se ovšem zvyšovalo i Minaříkovo tempo a tlak. Bojoval se syndromem vyhoření a závislostí na alkoholu. Na přelomu srpna a září 2013 zkolaboval a nastoupil na tříměsíční léčení.
„Já s tím bojoval celý život vcelku špatně, s alkoholem a párty a ženami…,“ přiznal s odstupem času otevřeně. „V roce 2013 jsem za to zaplatil docela velkou cenu, byl jsem tři měsíce na léčení. Neměl jsem na vybranou, musel jsem zatáhnout za ruční brzdu. Ten problém byl v tom, že já jsem nemohl spát. Já jsem se večer musel sprostě namr…, a když jsem ve dvě ráno vystřízlivěl, tak jsem se znova probudil.“
Dokázal se znovu vrátit. Stal se stájovým jezdcem kultovního hřebčína Schlenderhan a přidal další dva německé tituly. S hřebcem Ivanhowe byl šestý v prestižním Japan Cupu 2014. O rok později tam byl s Item osmnáctý a v roce 2017 s Guignolem devátý.
„Ivanhowe byl určitě nejlepší kůň, kterého jsem kdy jezdil,“ vzpomínal Minařík. „Já jsem teda seděl v dostihu na Danedream, která vyhrála Vítězný oblouk, nebo na Mandurovi, který byl nejlepší kůň v Německu. Ale Ivanhowe byl nejlepší kůň, s kterým jsem osobně vyhrál velký dostih. Pro mě strašně významný a výjimečný. Přenášel na vás klid. Já jsem na něj vylezl a od té doby to všecko byla velká sranda. Tenhle dar má jeden koník ze sta tisíc.“
Poslední dostih jel Filip Minařík 3. července 2020 v Mannheimu. Po těžkém pádu byl uveden do umělého spánku. Ve specializované nemocnici v Hannoveru mu nejdříve dávali několik hodin dohromady těžce polámanou nohu, potom se věnovali zraněním hlavy.
Žokej umřel, hledám se
V umělém spánku byl Minařík takřka měsíc, učil se znovu chodit, fungovat. V listopadu 2020 oznámil definitivní konec kariéry. „Říkám, že 3. 7. 2020 umřel žokej Minařík. A narodila se osoba Minařík, která se pořád hodně hledá,“ zpovídal se v pořadu České televize 13. komnata. „Hodně mi to vzalo, hodně dalo. Ale to ještě furt hledám po třech letech.“
Výmluvné bylo i jedno z dřívějších vyjádření pro Jezdci.cz. „Tomuto sportu musí člověk dát úplně všechno včetně svého soukromého života. Ne každý to dokáže,“ říkal před třemi lety. „Dostihy jsou tvrdý svět, přináší s sebou neustálé riziko - nebezpečí úrazů, tlak veřejnosti i od majitelů, hladovění, neustálé cestování... Když máte úspěch, tak to stojí za to, ale snadno se to může zvrtnout.“
Dostihová kariéra Filipa Minaříka
2. září 1990: První dostihový start s klisnou Várkou v Karlových Varech, obsadili poslední místo mezi 12 účastníky.
7. dubna 1991: První dostihové vítězství s klisnou Lučinou na dostihové dráze ve Velké Chuchli. Byl to dostih nejnižší kategorie na 1600 metrů.
1993: V této sezoně absolvoval poprvé v kariéře více než 100 startů za sezonu.
12. listopadu 1995: Filip Minařík se rozloučil se stálým angažmá v České republice jedničkovým triumfem v sedle Valesana.
1996: Začíná německé angažmá Filipa Minaříka, zatím v bývalé východní části. V první sezoně zapisuje 9 vítězství ze 156 startů.
1998: Poprvé se dostává do širší německé špičky. V šampionátu končí na 24. místě, vyhrál 31 dostihů z 357 startů.
2001: Angažmá v Kolíně nad Rýnem u trenéra Petera Schiergena. V šampionátu končí na 6. místě s 81 triumfy ze 732 startů.
2003: Významná česká stopa v Německu. Jiří Palík skončil v šampionátu na 3. místě (81 vítězství) a Filip Minařík skončil o příčku za ním (77 vítězství).
2005: Minařík je německým šampionem! Celý prosinec probíhal dramatický souboj s Adrie de Vriesem. O dvě vítězství se prosadil Minařík, celkem posbíral 110 vítězství.
2006: První vítězství v prestižní grupě 1 Grosser preis von Baden s podceňovaným Princem Florim.
2011: Je podruhé německým šampionem, když vyhrál 81 dostihů ze 628 startů. V předchozích třech letech skončil vždy na druhém místě.
2013: Sezonu končí na přelomu srpna a září po kolapsu a syndromu vyhoření. Nastupuje tříměsíční léčení.
2014: Přesně rok po nástupu do léčebny vyhrává potřetí v kariéře Grosser preis von Baden v sedle hřebce Ivanhowe. O dva měsíce později vyhrají grupu jedna v Mnichově a na konci listopadu končí šestí v prestižním Japan Cupu.
2016: Je potřetí německým šampionem, tentokrát za 66 výher z 540 startů. O rok později přidává čtvrté vítězství za 68 triumfů.
20. června 2020: Poslední grupové vítězství v kariéře. V sedle pětiletého Aviateura vyhrál Dortmund Grand prix, grupu 3 na 1750 metrů.
3. července 2020: Těžký pád na dráze v Mannheimu, po kterém je měsíc v kómatu.
listopad 2020: Filip Minařík oznamuje definitivní konec své bohaté kariéry, během které vyhrál celkem 1769 dostihů a je suverénně nejúspěšnějším tuzemským rovinovým žokejem.
Minaříkova vítězství
BLACKTYPE VÍTĚZSTVÍ
Grupa 1: 14x
Grupa 2: 16
Grupa 3: 24
Listed: 56
KLASICKÁ VÍTĚZSTVÍ
německá Velká jarní cena: 2x
německé Oaks: 2
německý St. Leger: 1
švýcarská Velká jarní cena: 1
DALŠÍ VÝZNAMNÁ VÍTĚZSTVÍ
Velká cena Bavorska: 4x
Velká cena Baden Badenu: 4
Cena Evropy: 1
Cena Německa: 1
Velká cena Dallmayr: 1
Gran Criterium: 1
(zpracoval Petr Malík)
