Sbohem podchlazené Česko, teplíčko volá. Ve čtvrtek česká florbalová reprezentace vystoupila z letadla na největším z Kanárských ostrovů Tenerife. Mezi dvacítku vyvolených, kteří zde absolvují poslední přípravný kemp před domácím mistrovstvím světa (1. – 9. prosince) proklouzl i obránce Sparty Milan Garčar. Matador hrající v typickém šátku vyhlíží už svůj pátý světový šampionát.
Garčar je v 35 letech nejstarším hráčem výběru finského trenéra Petri Kettunena. Majitel bronzové medaile z Helsinek z roku 2010 bude na MS startovat poprvé od roku 2012. Proč ta pauza? V minulém reprezentačním cyklu šanci nedostal…
V obsáhlém rozhovoru pro Superlife odkryl Garčar, civilním povoláním učitel, nejbolestivější moment reprezentační kariéry, hovořil o nominaci 16letého Filipa Langera a prozradil i ambice - své i národního týmu. Začtěte se, slova jednoho z mála českých florbalistů, kteří si vyzkoušeli angažmá v TOP 3 soutěžích světa (Švédsko, Finsko, Švýcarsko), mají váhu!
Byla nominace na pražské MS posledním podtržením toho, že váš návrat do Česka ze švýcarského klotenu před dvěma lety byl správný tah?
„Takto jednoduše bych svou účast na MS právě s návratem do Česka nespojoval, nicméně aktuální pozice a pohoda, kterou nyní ve Spartě máme, celý příběh hezky doplnila. Abych byl úplně upřímný, pro mě osobně byla reprezentace od jisté doby mimo hlavní kolej. Hrál jsem v zahraničí a nejezdil na srazy.“
Bývalý reprezentační trenér Radim Cepek vás přehlížel. Mrzelo to?
„Občas mě to štvalo, později jsem už otupěl a řešil si klubové záležitosti. Rozrostla se nám rodina a já byl někdy i rád, že mohu volný víkend naplno věnovat právě svým nejbližším. Pravda ale je, že po návratu do Česka jsem mluvil s šéfem Sparty Vaškem Culkou a probírali jsme národní tým a že se blíží domácí MS. Začal jsem přemýšlet, že by se některé nepříjemné jistoty mohly změnit a dal jsem sám sobě slovo, že vsadím všechno a zabojuji o nominaci. S pocitem, že nešlo dělat více a když bych nebyl vybrán, tak alespoň s čistým svědomím. S ohledem na tohle mé rozhodnutí byl návrat nejlepším rozhodnutím.“
V čem je Sparta, do které jste přicházel, jiná od té dnešní, která překvapivě vládne domácí Superlize a předvedla sérii dvanácti vyhraných utkání?
„Přišel jsem po sezóně, která byla pro kluky velice psychicky náročná a se špatným výsledkem. Zachraňovali se až v baráži. Chyběla sebedůvěra a velké sny a cíle. Když jsem podepsal smlouvu, byl jsem přesvědčený, že se společně odrazíme nahoru, i tak byl ale konečný výsledek a postup do semifinále trochu překvapením. Rychle se nám zalíbil pocit vítězství a vezli jsme se na vlně prakticky až do samotného konce ligy. Letos tým zůstal pospolu a doplnil se o zkušené kluky, jako Radim Křenek nebo Kuba Burian. Zůstala vítězná atmosféra a nikdo nechceme prohrát. V tom všem jsme lepší než dřív.“
Jak často v kabině zdůrazňujete, že úspěch je pomíjivý a je potřeba zůstat nohama na zemi?
„Snažíme si naši pozici vyhodnocovat průběžně. Dobře víme, že jedna věc jsou výsledky a druhá předvedená hra. Dostali jsme se do fáze, kdy prvotně vnímáme nedostatky, které se v naší hře objevují. Ideálně bychom rádi hráli líbivou hru a dál vyhrávali. Ale asi si musíme projít vývojem, který nás právě na takovou úroveň dostane. Na druhou stranu, radost z výsledků si dokážeme užít, přeci jen není tým v takové situaci pravidelně.“
Zpátky k mistrovství. Pojedete na svůj pátý šampionát. Jaká je nejsladší vzpomínka, která vám skrz účast na MS okamžitě naskočí?
„Minulé domácí MS v roce 2008 bylo neuvěřitelné díky fanouškům a celkové atmosféře kolem, která nás na čas zatáhla do pozice opravdu velkého sportu. Pro nás všechny neskutečný pocit. A samozřejmě po stránce výsledku je to vítězství v souboji o bronz v roce 2010, kdy jsme v Helsinkách sestřelili Švýcary 9:3!“
A naopak nějaký hořký pelyněk?
„Jednoznačně porážka na domácím šampionátu, tam nám v roce 2008 sebrali Švýcaři gólem v prodloužení šanci na medaili. To ticho v O2 areně po rozhodující brance soupeře bylo šílený. Stál jsem na střídačce a byl jsem pocitově naprosto prázdný.“
Na posledním EFT jste jako jediný pamětník MS 2008 měl směrem k týmu krátký speach, o co šlo?
"Byla to reakce na výkony v průběhu turnaje a naše chování v zápasech. Na šampionátu budeme pod enormním tlakem a drobnohledem a musíme se připravit na správné rozhodování a individuální i týmovou zodpovědnost. Bavili jsme se, jak složité je komunikovat, když bojujete nejen se soupeřem, ale i burácející halou, kde se na 2-3 metry neuslyšíme.“
Ve čtvrtek jste odletěli na poslední soustředění na Tenerife. Je to vůbec poprvé v historii, co národní tým zvolil přípravu v teple, těšíte se na program, který vám trenéři připravili?
„Těším, čeká nás jiná závěrečná příprava než obvykle. Upřímně, trocha tepla je teď přesně to, co moje tělo potřebuje. Dopředu ale víme, že dostaneme zabrat a po fyzické stránce bychom měli být na start prosince dobře vyladěni.“
O vaší roli v týmu s vámi finský trenér Petri Kettunen už hovořil?
„Volali jsme si a proběhla lehká diskuse na toto téma, ale více se všemu budeme věnovat až na soustředění na Tenerife, kde bude čas právě na takové detaily.
Ideálně chci vyhrát celý šampionát
Zažil jste několik reprezentačních koučů, jaké nové prvky vnesl Kettunen?
„Práce s ním mě baví stále. Říkal jsem hned v začátcích, že mít takovou osobnost na své střídačce je jedinečná příležitost, jak se naučit dělat věci jinak, lépe. Uvidíme, kolik jsme si od něj vzali mi hráči a kolik i lidé ve vedení Českého florbalu.“
Buďte trochu konkrétnější.
„Abych byl adresný na některé nové prvky – změnila se myšlenka práce v národním týmu. Tedy větší vlastní iniciativa ze strany každého hráče a hodně jsme se věnovali kontrole fyzické připravenosti. O bězích na 3000 metrů, které jsou součástí každého srazu, se nám každému asi už i zdá.“
Co říkáte na nominaci 16letého Filipa Langera z Tatranu?
„Že si ji zasloužil bez ohledu na jeho stále zmiňovaný věk. Hraje sebevědomě. Má obrovský potenciál a čeká ho velká budoucnost. Už nyní má v Tatranu prostor na to, aby se stal vůdcem a naučil se pracovat s očekáváním, které od něj logicky bude velká spousta lidí mít. Samozřejmě že je základ, aby byl do florbalu stále zažraný a byl pro něj především skvělou zábavou.“
Jaké jsou vaše osobní ambice pro šampionát?
„Chci si jej maximálně užít, je jasné, že nás čeká úžasná akce. Tenhle turnaj je odměnou za celé dva roky, za přípravné období, kdy jsme dostávali do těla a museli si odříct skoro všechen volný čas. Často na úkor rodiny, což u mě osobně bylo mnohdy těžké a náročné.
A po týmové stránce?
„Hrozně moc si přeji vyhrát, ideálně celý turnaj, střídmější přání je urvat medaili. To všechno po skvělých výkonech. Takhle bych viděl ideální model našeho vystoupení pro začátek letošního prosince.“
