Když stál mezi novináři, několikrát dlouze polknul, v očích měl slzy. Emoce s ním cloumaly. Byl smutný, že se nepodařilo splnit cíl, za kterým si všichni šli. Florbalové zlato. „Kvůli celé té naší skvělé partě mě to mrzí,“ vykládal klíčový útočník Filip Langer. Toho navíc štvalo, že podle něj neoprávněně vyfasoval desetiminutový trest. „Paní rozhodčí si to reálně vymyslela,“ kroutil hlavou.
Co rozhodlo o tom, že Švédové jasně vyhráli?
„Utekl nám začátek, byli ostřejší v zakončení. Měli jsme pár šancí, které jsme nedali. Do toho zase blbá vyloučení… To moje, ale i další. Začátek byl na prd. Druhá třetina byla lepší, vstoupili jsme do ní famózně, měli jsme obrovský tlak. Pak jsme hráli celkem vyrovnaný zápas. Dobře jim zachytal gólman, mají výborně propracovanou obranu, nenašli jsme cestu, jak se tam dostat. Neměli jsme kvalitu v zakončení. Chyběly nám finální přihrávky.“
Popíšete, za co jste byl vyloučený?
„Haglund ležel na Hemim (Hemerkovi), já jsem ho jenom odstrčil. Strčil do mě potom Sankell, vůbec nic vážného. Řekl jsem mu slovo začínající na f, končí na ing… Dál jsem nepokračoval. Rozmyslel jsem si to, abych cokoliv řekl. Ale paní rozhodčí si reálně vymyslela, že jsem řekl ještě slovo začínající na i, končící na t… Dala ty slovíčka dohromady, za to mi dala trest. My jsme si tam potom se Sankellem říkali, že tomu nerozumíme. Tyhle věci k tomu podle mě patří, těch slov, kterých se řeknete, je tolik… Že si vybere zrovna tenhle moment… (odmlčí se, v očích má slzy) Samozřejmě je to hloupost ode mě, ale nemyslím si, že to bylo (nedořekne) Na dvojku ok, na desítku fakt ne. Rád bych si to s rozhodčí ještě v klidu někdy vyříkal.“
V jednu chvíli jste měl i povzbuzující proslov k hráčům. Co jste jim povídal?
„Já se nikdy nevzdám. Bylo cítit, že tým je trochu dole. Cítil jsem, že je potřeba to podpořit. Říkal jsem, že je potřeba víc šlapat nohama, ty nám nejely. Chtěl jsem tým nahecovat.“
Dařilo se vám držet herního plánu?
„Obrana byla špatná, hlavně zezačátku, proto jsme dostali góly. Nebylo to tím, že jsme byli špatně připravení. Ale nejely nám nohy. Nevím proč. Nebyli jsme ani unavení. Do útoku jsme si vytvářeli spoustu šancí, jenom začátek byl ustrašenější. Přišel i pokyn z tribuny, že máme málo naběháno.“
Nebylo to tím, že jste se emočně vysílili při sobotním strhujícím semifinále se Švýcary, které jste rozmetali 11:3?
„Určitě ne. Tým byl nastavený a pořád je nastavený správně. Hodně nás to mrzí, štve. Šli jsme pro zlato, to nemáme. To, že jsme vyhráli semifinále, byl jenom další krok v naší cestě za cílem.“
Jaké je tedy celkové hodnocení turnaje?
„Teď blbý, nemáme, co jsme chtěli. Ale jsem hodně hrdý na tým. Vybudovali jsme si s realizákem neskutečnou partu. Hodně jsme se posunuli herně, pořád máme na čem stavět. Máme další kluky, kteří čekají na svou šanci v reprezentaci. Jsem extrémně hrdý na celý tým, na partu. Je mi hrozně smutno, že asi už nikdy nebudeme takhle pospolu. To je asi to nejtěžší.“
Nestydíte se za slzy…
„Na sportu je nejkrásnější celá parta, že se všichni do jednoho semknou, dají si jeden cíl. A tomu se všichni podřídí. Je to taková bublina, ale člověk žije s kluky, které má rád, dělá to, co miluje. V tom je to pro mě nejhorší. Stříbro bolí, ale nejvíc z toho, že cesta pro naši partu takhle skončila. I kdybychom vyhráli, přesně v tomhle složení už se nesejdeme. To je to nejhorší.“
Může vás tahle bolavá zkušenost z finále posílit do dalšího šampionátu?
„Ano, je to obrovská zkušenost.“
Chcete jednou být nejlepší tým na světě, tak jste na dobré cestě?
„Stoprocentně. Teď budeme mít dva roky práce, sám se na další mistrovství hrozně moc těším. Až zase budu moct reprezentovat. Miluju tenhle sport, celou partu. Miluju reprezentovat svoji zemi. Pro mě je motivace obrovská. Pro ostatní to bude podle mě stejný.“
Jaké pro vás bylo se dívat na Švédy, jak slaví?
„Je to moment, který je plný emocí. Takových, které člověk nechce prožívat… Ale emoce jsou součástí celého procesu. Koukali jsme na ně, vzájemně jsme si s kluky z mladší generace řekli, že jdeme na ně znovu.“
V čem bylo největší kouzlo vaší party?
„Upřímnost, přímost. Řekli jsme si cokoliv. Ať to bylo hezký, hnusný, zlý. Prostě cokoliv, aby tým mohl uspět. Upozadili jsme svoje ega. Cokoliv náš štvalo, jsme si řekli. Neskrývali jsme to v sobě. Tohle je klíč k tomu mít dobrou partu. Jedeme dál.“
I symbióza s realizačním týmem byla dobrá, že?
„Určitě. Odmakali neskutečnou práci. Snad každý den do čtyř v noci byli u videa, připravili nám skvělé materiály, výborně nás nachystal i Honza Hejný jako kondičák. I fyzioterapeuti. Realizák je naprosto skvělý. Jsou to stejní blázni jako my. Milují to jako my. Tohle, když se sejde, je to krásný. Celý si to sedlo. Škoda, že ta parta neměla hezčí zakončení.“