Ve florbalovém prostředí už si renomé získal. Hlavně za způsob, jak pracuje s reprezentačními výběry. Teď se i širší sportovní veřejnost zajímá: Kdo je to Jaroslav Berka? Kouč, který dovedl mužstvo ve 35 letech ke stříbru na MS po 18 letech? Muž, jenž se nebojí otevřeně mluvit o tom, že chce z Čechů udělat nejlepší tým světa? Hrával za Havířov, vystudoval projektové řízení na ČVUT, čte si o tom, jak funguje mozek, pracuje s daty, má titul inženýr... Jaké jsou jeho metody?
Když ho deník Sport a web iSport požádal, jestli by nepromluvil o svých představách a vizích, nejdřív se zdráhal.
„Než vykládat o sobě, rád bych mluvil o hráčích a všech členech realizačního týmu,“ vysvětloval. „Bavme se o Němečkovi, Benešovi, Bauerovi nebo Langrovi… Reprezentace je z velké míry jejich mužstvo a já s mými kolegy jim vytváříme prostředí k dalšímu posunu.“
Až po chvíli kývnul. Ale i z toho se dá odtušit styl jeho práce. Nehraje si na trenérského diktátora, maximálně věří svým spolupracovníkům stejně jako hráčům. A moc nevěří na sportovní náhody…
Když má charakterizovat styl svojí práce, vytáhne tužku, papír a nakreslí mnoho rovnocenných postav vedle sebe. Žádnou dominantní nad nimi. A sebe označí jako člověka, který to chce držet pohromadě a jednotným směrem.
„Postupně jsem dospěl k tomu, že nejdůležitější je zbavit se obav z toho využít potenciál všech lidí okolo. Když člověk ví, že stejně má největší zodpovědnost, někdy podlehne tomu, že ostatní upozaďuje, aby něco nepokazili,“ popisuje kouč jednu ze svých hlavních tezí.
Na obrázek ještě dokreslí výseč odvedené práce. U jeho modelu širokého realizačního týmu, v němž jsou přesně dané role, je penzum mnohem větší než v případě obecně zavedeného modelu, že hlavní kouč je jasný boss. Ostatní (někdy) jen jako komparz…
„Prioritou je z mého pohledu rozvoj hráčů a týmu, k čemuž se dá využít velký počet lidí, pokud do sebe bude vše zapadat. Byl bych sám proti sobě, kdybych neměl spolupracovníky, kterým maximálně důvěřuju,“ říká trenér, jenž sám sebe vnímá jako někoho, kdo je uprostřed, udává směr.
S tím souvisí i další faktor. Reprezentace je soubor velkých eg. Hráčských i trenérských. Jeho role je taková, aby každému umožnil to svoje rozvíjet. „Když ho budu u všech utlačovat, uškodilo by to celému týmu,“ vysvětluje architekt florbalového rozmachu. Také on musí často svoje ego upozadit.
Přesně tento způsob práce uplatňoval u juniorské reprezentace. U ní působil celkem šest let. U historicky prvního titulu byl jako asistent, u druhého jako hlavní kouč. Ve sbírce má ještě bronz.
U seniorské reprezentace dostal pětiletou smlouvu. I tohle svědčí o jeho kvalitách. Těžko by si ho jinak Český florbal zavázal na tak dlouho…
Zavedl nové prvky. Skills tréninky, kondiční testy, speciální čipy, které hráčům měří naběhané metry i intenzitu, do realizačního týmu přivedl mentálního trenéra. Obrovsky dbá na taktickou připravenost, ale zejména na zdravé hráčské prostředí.
Hodně mu záleží na komunikaci. V tomhle ohledu se výrazně posunul oproti době, kdy býval jako hlavní kouč ve Spartě při svých začátcích. Začal na sobě makat, vzdělávat se, inspirovat se.
S reprezentanty komunikuje i během volna, řeší herní strategie.
Spoustu toho nechává přímo na hráčích. „Když si sami něco vymyslí, pak k tomu mají větší důvěru, než když jim to jenom někdo nadiktuje,“ objasňuje kouč, jenž se dere mezi trenérskou elitu dávno předtím, než je mu čtyřicet.
Využívá speciální motivační videa, porady, teambuildingy. „V tomhle je Jarda hodně dobrý. Inspiruje se od ostatních trenérů, z jiných sportů. Snaží se celkově florbal posunout,“ říkal klíčový útočník Filip Langer už před šampionátem. Pochvalně se vyjadřuje také Matěj Jendrišák, který startoval na šestém MS. „Je to jeden z důvodů, proč jsem tady. Je to přínosné i v mém věku,“ řekl 33letý bývalý kapitán o směřování reprezentace.
A další heslo, které kouč razí: „Nechci, aby hráč při zápase zažil něco, co si předtím neprožil.“
Takže i při tréninku simuluje nejrůznější stresové situace. Když mužstvo chvíli před koncem prohrává, když je v oslabení. A dokola drilují spoustu dalších momentů. Do toho někdy zní i nahlas puštěná hudba. Že se hráči sotva slyší…
Aby se to co nejvíc přiblížilo zápasové situaci při velkých turnajích. „V tom jsme s kolegy úplní blázni. Dokážeme řešit mikrodetail hodiny a hodiny a dumáme, jak to zakomponovat do tréninku nebo jiné zkušenosti,“ dodává kouč, jenž zároveň pracuje jako manažer reprezentačních týmů.
O tom vypovídá i další jeho krédo: „Nevěřím na náhody. Věřím na poctivou a detailní přípravu.“
Neustále se vzdělává, inspiruje se hlavně v zahraničí. Studuje, jak funguje mozek ve spojitosti s tělem, využívá nejrůznější moderní data. Nebojí se pojmenovat věci tak, jak jsou. Po nedělním finále se Švédy (3:9) narovinu řekl, že to byl slabý výkon.
Je to trenérský workoholik. Svůj tablet má zaplavený nejrůznějšími herními situacemi. Pokud jde o sledování hráčů, mají to přesně rozdělené napříč celým realizačním týmem, aby mohli jít do co největšího detailu.
Berka sleduje rovněž trenéry soupeřů. Odkud jsou, jaké mají vzdělání, kde studovali. „I tohle mi dává obrázek o tom, jak by mohli vést svůj tým,“ vysvětluje trenér.
Usilovně se svými spolupracovníky i hráči pracuje na tom, aby se český tým stal nejlepším na světě. To je jasně vytyčená cesta, z níž neuhne.
Letos to neklaplo, ale všechno je nachystané, aby se za dva roky už slavilo po zlatu. I díky trudné zkušenosti z posledního debaklu ve finále.
Témata:
Česko, kouč, mistrovství světa, česká republika, sport, česká reprezentace, Torpedo, Marek Beneš, mistrovství světa ve florbale, Ondřej Němeček, Reprezentace, Havířov, České vysoké učení technické v Praze, Florbal, Matěj Jendrišák, Česká florbalová unie, trenér, Filip Langer, Jaroslav Berka, Sport na Heureka.cz
Související články
