Beneš po bronzu: Už nechci zažít, co po Švédsku! Měl jsem o dvacet kilo míň…
PŘÍMO Z MALMÖ | Kvůli zlatému snu před šampionátem oželel ligové zápasy. Aby ulevil chronicky bolavému kolenu. Když přišel mezi novináře, na krku se mu houpala medaile. Jenže bronzová. „Pocity jsou smíšené,“ přiznal florbalový kanonýr Marek Beneš, který se výrazně podílel na vítězství s Lotyši. Ty národní tým přejel 8:2. Ale i z oslav po utkání bylo cítit, že jsou vlažnější. Smutek ze sobotní porážky v semifinále přetrvával.
Jak chutná bronz?
„Pocity jsou trošku smíšené. Kdybych to měl hodnotit komplexně, tak je více zklamání. Jsem ale samozřejmě rád, že jsme to dnes zvládli, protože medaile není samozřejmost. Jsem hlavně rád kvůli lidem, kteří přijeli. Museli jsme prostě vyhrát, i když to bylo psychicky docela náročné, soupeř neměl co ztratit a hodně bránil. Nakonec jsme to zvládli a s tím je spokojenost.“
Jak to vypadalo po sobotní porážce?
„Včerejšek byl dost individuální. Byl to každopádně hodně nepříjemný večer. Každý to vstřebával trošku jinak. Řekli jsme si, že až dneska vstaneme, tak to hodíme na nějakou dobu za hlavu, což jsme udělali. Dokázali jsme přepnout.“
Lotyši se dlouho drželi, že?
„Začali jsme dobře, byl to ideální scénář, i když se to potom trošku zabrzdilo. V první půlce druhé třetiny na nás byla deka. Jsem fakt rád, že jsme potom dali dva góly a zápas jsme utnuli. To bylo hodně důležité. Určitě to ale nebyl vůbec jednoduchý zápas. Byli jsme dost pod tlakem, veškerá tíha byla na nás a my mohli v podstatě jenom ztratit.“
Máte v sobě dost psychických a fyzických sil, abyste za dva roky zabojoval o zlato?
„Já doufám, že jo. Už nechci zažít to co, po semifinále. Byl to ještě horší pocit než před dvěma lety, když jsme se Švédy prohráli ve finále. Nejhorší na tom je, že herně na to určitě máme, ale na obou posledních šampionátech jsme zápasy se Švédy nezvládli v hlavě. Na tom musíme zapracovat. Včera jsem měl pocitově tak o 20 kilo míň. Zároveň musíme zlepšit začátky zápasů. Nechci vůbec predikovat, ale rád bych zažil to, že uděláme další krok.“
Jádro týmu je pořád mladé. Takže o to víc věříte, že zlatý sen vyjde?
„Je pravda, že jsme tu jeden z nejmladších týmů. Máme pár starších hráčů a těžko říct, jestli budou pokračovat, nebo ne. To jádro ale pořád hrát bude, což je zásadní. Je dobře, že jsme si teď prožili to, co jsme prožili. I když to jsme říkali i po minulém mistrovství a moc nám to nepomohlo. Je čas to změnit. Nevím, co k tomu říct víc.“
Máte o to větší motivaci i kvůli tomu, že máte dlouhodobé problémy s kolenem a nevíte, co bude dál?
„Je to tak. Touha je velká. Mně osobně to včera v semifinále nohy svazovalo a asi i celému týmu. Musíme na tom víc pracovat, abychom se nedostávali pod takový tlak. Další období bude určitě náročné, takže uvidíme.“
Je to těžké v tom, že vlastně dva roky čekáte na jeden klíčový zápas? Což je pak zápřah na psychiku?
„Je to tak, dva roky se čeká na jeden zápas a nás to teď úplně položilo. Je to prostě specifické. Musíme se s tím vypořádat líp. Spíš se očekávalo, že budeme hrát semifinále s Finskem, i když jsme to moc neřešili.“
V národním týmu končí Matěj Jendrišák. Co byste řekl k jeho kariéře?
„On je florbalová legenda, prostě král. Za mě je neskutečné, jak se dokázal do reprezentace vrátit. Měl už trošku jinou roli, ale dneska nám hodně pomohl. Nálada nebyla dobrá, ale on to hnal hodně dopředu. Za to mu patří velký dík.“
Jak jste se tady v Malmö cítil zdravotně?
„Koleno je dobré, i když víkend byl teď náročný a ozývá se to. Budu asi potřebovat pár dní odpočinku. Všechno vyšlo tak, jak mělo, až na výsledek v jednom zápase. Za tohle patří velký dík všem, kteří se na tom podíleli. Jsem rád, že jsem mohl finálový víkend takhle odehrát.“
