Hvězda florbalistů Ondrušek: Kvůli migrační krizi nemám práci
PŘÍMO Z RIGY | Věděl, že cesta k florbalovému progresu vede jedině přes Švédsko. Takže se s mistrovským Chodovem rozloučil po minulé sezoně vítězným gólem a vydal se na severskou zkušenou. Reprezentační útočník Tom Ondrušek se ale ve Warbergu prokousává těžkým obdobím, kvůli migrační krizi ještě nedostal povolení, aby mohl pracovat. „Takže nám tam ten čas společně s přítelkyní moc neubíhá,“ přiznává 24letý účastník druhého šampionátu. Právě se Švédy se dnes od 15.30 utká národní tým.
Z florbalového hlediska si nestěžuje. I když se stane, že ho bez vysvětlení sesunou z první lajny, tak ví, že i tohle k zahraničnímu angažmá v nejlepší lize světa patří.
Horší je osobní život. „Momentálně jsou ve Švédsku problémy s imigranty, což se strašně projevuje na tom, jak se lidi bez švédského občanství zapojí do chodu státu. Než člověk získá bankovní účet a tyhle věci, dlouho to trvá. A sehnat práci? To zezačátku nejde vůbec,“ přiznává.
Problémem je takzvané osobní číslo. Kdo ho nemá, jako kdyby neexistoval… Úřady jsou před cizinci obezřetné, nechtějí zapojit do svého sociálního systému jen tak někoho. Ani sportovce.
„Když ho člověk nemá, nemůže nic. Já jsem si bez toho ani doma nemohl zařídit wifi. Neměl jsem nic, ani švédské telefonní číslo,“ popisuje Ondrušek. Natož sehnat práci… Ani intervence klubu nezabraly.
Je to začarovaný kruh. Bez toho, aniž by sehnal práci, se těžko naučí dobře švédsky. A bez dobré znalosti jazyka se zaměstnání špatně shání… Přitom k angažmá ve Švédsku patří, že hráči cizinci vedle hraní normálně pracují.
Zatím tedy ve Švédsku prochází krušným obdobím, i kvůli tomu, že jeho tým prohrává. Zdá se, že bude hrát o to, aby se vůbec udržel. Jaký rozdíl oproti minulému angažmá. Chodov vyhrával, vydrápal se až na vrchol.
Kvůli tomu, že zatím nesehnal práci, si nemůže ani finančně vyskakovat. Neživoří, základní odměnu mu zajišťuje klub, takže do úspor sahat nemusí. Jenže vůbec nic neušetří. A s přítelkyní těžko hledají způsob, jak se při dlouhých dnech zabavit. „Chodíme běhat, cvičit, večer do wellnessu, to je všechno fajn. Ale potom člověk stejně zjistí, že osm devět hodin denně nemá co dělat,“ povzdychne si.
Takže ho občas přepadne myšlenka: Proč tady jsem? Proč nejdu pryč? „Ale beru to jako životní zkušenost. Jak florbalově, tak i jinak vím, že mi to do budoucna něco dá. Ale nejde to dlouhodobě zvládat tak, abychom seděli celé dny doma. To ne. Když budeme pracovat, určitě to bude lepší,“ věří Ondrušek.
Věří, že po návratu ze šampionátu by se to mohlo otočit k lepšímu.
