Tahounka házenkářek Hrbková o práci na úřadě, boji o MS i korona krizi | iSport.cz
15. dubna 2021 • 15:05

Tahounka házenkářek Hrbková o práci na úřadě, boji o MS i korona krizi

Autor: Miroslav Mazal
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Slovácko - Bohemians: Havlíkův přímý kop byl nechytatelný, 1:0
Baník - Zlín: Fleišman donutil soupeře k chybě, trestal Tetour, 1:0
VŠECHNA VIDEA ZDE

Někdejší nejlepší hráčka bundesligy prožívá možná nejtěžší sezonu kariéry. Házenkářka Michaela Hrbková nicméně věří, že s Goppingenem vybojuje záchranu. „Už jsme to dřív dvakrát zvládly, ale vždycky nám pomohli diváci. Atmosféra teď chybí," porovnává. Náladu, kterou jí zhoršila i pandemie koronaviru, si teď chce vylepšit během reprezentačního srazu a barážového dvojutkání o postup na mistrovství světa proti Švýcarsku.



České házenkářky se sešly na Valašsku, kde se chystají na sobotní první zápas proti Švýcarkám. V boji o mistrovství světa jsou svěřenkyně trenéra Jana Bašného favoritkami. Nechtějí dopustit, aby jim postup unikl jako před dvěma lety. „Vzhledem k soupeři, který je jiný než Černá Hora, bychom to měly zvládnout," naráží Michaela Hrbková na těsný barážový nezdar z roku 2019.

Nejzkušenější členka týmu přijela na sraz ve formě, když o víkendu nasázela v důležitém bundesligovém zápase deset branek. Život v Německu se ofenzivní hráčce líbí, cení si zaměstnání na úřadě. Dříve pracovala i s uprchlíky.

Přijímáte tedy proti Švýcarsku roli jasných favoritek?
„Papírově jsme na tom líp než Švýcarky. Nemyslím si ale, že by měly být špatné. Zlepšily se pod novým trenérem. Některé hrají v zahraničí, já i Markéta Jeřábková máme v reprezentačním týmu Švýcarek spoluhráčku z klubu. I když je to třeba papírově slabší soupeř, nemůžeme jej podcenit. Doufám, že první zápas rozehrajeme tak, aby se nám venku hrálo líp."

Jak se po letech mění vaše role v týmu? Vnímáte postupnou generační obměnu?
„Jsem v týmu nejstarší. Ale nemyslím si, že se teď všechno bude točit kolem mě, že jsem nejzkušenější. My jsme nikdy nestavěly tým na tom, že máme nějaké individuality. Vždycky jsme hrály jedna pro druhou. Máme ale i hráčky, které by to v důležitých chvílích měly vzít na sebe, ať už jsem to třeba i já. Rozhodovat zápasy by měla i Markéta Jeřábková, která je ode mě skoro o deset let. Mladší holky nemají problém se začlenit."

Sraz doprovází přísná hygienická opatření. Jak vše v Rožnově probíhá?
„Musíme se od sebe víc izolovat, pokud máme volno. S holkama jsme společně více méně jen na tréninku. Já jsem přijela v neděli večer, pak jsem musela v izolaci čekat na výsledky testu. Jídlo jsem dostávala na pokoj. Pravidla ohledně kontaktů mimo halu jsou přísná. Jsme samy na pokoji, na poradách se setkáváme v rouškách. Veškerý kontakt mimo hřiště se omezil na minimum. Pokud by testy ukázaly, že je někdo nakažený, tak by se dalo zamezit tomu, aby se to šířilo."

Zvykly jste si na jiný režim?
„Pravidla se zpřísnila, ale je to dobře. Za ten rok, co nás covid provází, je to už rutina. Jsme rády, že můžeme sport vůbec dál dělat. Nikdo to už extra neřeší. Ale na začátku korony jsem na tom byla psychicky docela špatně. Nesnášela jsem to moc dobře."

Co bylo nejtěžší?
„Izolovanost. Je to náročné po psychické stránce. Stres z korony, zápasy bez diváků. Člověk může jít jen do práce, pak na trénink a každý den se to opakuje. Nemůže se s nikým potkávat. Podívat se domů do Olomouce taky nebylo možné. Mám štěstí, že bydlím s přítelem a nemusím tam být sama."

Jsou lidé v Německu z nekončících omezení už otrávení?
„Nám opět hrozí zákaz vycházení. Je to pořád dokola a nikdo už nechápe, kde se to pořád bere. Jsem ráda, že my můžeme aspoň hrát házenou. Přítel hraje fotbal v okresní lize a ti to mají úplně zakázané."

Je tato sezona pro vás nejtěžší v kariéře?
„Ano. Bez diváků a atmosféry, která vždycky byla, je to těžké. Zažila jsem už dvakrát boj o záchranu. Ale byli diváci na tribunách, atmosféra. Teď je v prázdné hale někdy těžké vyhecovat se k extrémním výkonům."

Loňské mistrovství Evropy jste vynechala i kvůli korona krizi, že?
„Ano, jsem házenkářka, každý mě v Goppingenu zná. Ale taky musím chodit do zaměstnání. Byla jsem už dvakrát v karanténě a kolegové za mě museli dělat moji práci. A pro člověka, kterého tyto věci dost stresují, bylo velké riziko odjet na mistrovství."

Nelitovala jste zpětně?
„Mistrovství se zvládlo, nikdo se nenakazil. Ale to riziko pro mě bylo velké. Proto jsem se rozhodla nejet. Na jednu stranu mě to mrzelo. Když jsem viděla zápasy, bylo to těžké jen sledovat a vědět, že holkám nemůžu pomoct. Hodně lidí mě odsuzovalo. Psali v komentářích, že by v práci dali výpověď, že by na mistrovství jeli. Člověk ale musí myslet na budoucnost. I když jsem přišla o mistrovství, je to jen sport."

Zmínila jste karanténu. Ovlivnilo to i současnou sezonu Goppignegu, se kterým v tabulce figurujete na barážové příčce?
„Po zářijovém reprezentačním srazu jsem byla v karanténě sama. Pak to postihlo celý náš tým. Těžko jsme se dostávaly zpátky. Ale důvodů bylo víc. Před sezonou nám odešly některé důležité hráčky jako Peťa Adámková. Start sezony se moc nepovedl a po karanténě to bylo ještě horší. Po Vánocích nám vyměnili trenéra."

Přišel obrat k lepšímu?
„Teď už si to sedlo, zabraly jsme. Máme ještě čtyři zápasy do konce a vše ve svých rukou. Pro záchranu ale bude potřeba zvládnout i baráž. Není příjemné bojovat o záchranu. Ale o víkendu jsme vyhrály velmi důležitý zápas."

V Goppingenu jste zaměstnaná na úřadě. Co je náplní vaší práce?
„Náš klub je nastavený tak, že všichni pracují. Dřívější trenér se ještě snažil i hráčkám hledat zaměstnání. Pracuji na cizineckém úřadě, vyřizuji například turistická víza. Mám už smlouvu na dobu neurčitou. Jsem šťastná, že mám takovou jistotu."

Dříve jste pracovala s uprchlíky. Jaká to byla zkušenost?
„I když se v Německu najdou případy, kdy dělají problémy, tak jsem se setkala s celkem normálními lidmi. Přijdou, dostanou ubytování, nějaké peníze a po dvou letech se musí začlenit do společnosti. Musí se naučit jazyk, některým se to daří víc a některým míň. Pracovala jsem v kanceláři na ubytovně pro uprchlíky. Za dobu dvou let, co jsem tam byla, jsem neměla strach, že mě někdo napadne nebo že mi něco provede. Samozřejmě se někdo občas rozčílil, ale ve finále se nikdy nic nestalo. Ze své zkušenosti nemůžu říct nic negativního. Samozřejmě vím i o různých případech. Göppingen ie malé město."

Vstoupit do diskuse
0
Skupina 1 (čtvrtfinále)
Články odjinud


Články odjinud