Cesta za titulem, nebo konec kariéry? Mele se to ve mně, přiznává Škvor

Souboj o titul Oktagonu měl nadosah, pak ale narazil na elitního Ira a pozdějšího šampiona. Daniel Škvor se probíjel polotěžkou divizí prestižní evropské ligy, aby zopakoval úspěch, který se mu dříve podařil v kickboxu. Od zisku zlatého opasku jej však oddálila prohra s Willem Fleurym a řada zranění, kvůli nimž se bez mála rok nedostal do klece. Comebacku se pětatřicetiletý bijec dočká už tuto sobotu na Oktagonu 67 v Třinci. Chce potvrdit, že se stále může potýkat s elitou své kategorie.

Máte za sebou dvě zranění, operaci a celkem deseti měsíční pauzu. To muselo být těžké období.
„Nejdelší období bez zápasu… Startuji dost často, před pauzou jsem byl jeden z obsazovanějších bojovníků Oktagonu a v postojových disciplínách jsem taky držel hodně vysoké tempo. Pořád se musíte držet v kondici. Když z toho vypadnete, obzvlášť v pozdějším věku, jste v háji. Měl jsem se vrátit mnohem dřív, nejprve jsem se zranil já, pak zase soupeř. Mohl jsem být mimo jen půl roku, ale nakonec se to takhle protáhlo. O to hůř jsem pauzu snášel. Cítil jsem se dobře, připraveně, měl jsem i soupeře, a pak jsem si natrhl vazy v kotníku. Vrátil jsem se do formy, opět se cítil skvěle a zranil se oponent. Při takhle dlouhé nucené přestávce navíc musíte ustát výpadek větších příjmů ze zápasů a plně se spoléhat na druhou práci. Spousta lidí nechápe, jak těžké je se uživit čistě zápasením, do budoucna se nezajistíte.“

V dubnu oslavíte šestatřicáté narozeniny. Cítíte na sebe tlak, abyste stihnul velké úspěchy, než začne věk limitovat vaši výkonnost?
„Tlak necítím. Spíše se zrovna sám v sobě rozhoduji, co dál. Povedlo se mi dobře rozjet trenérskou dráhu, mám skvělé klienty, časem bych chtěl vést i mladší talenty, na které zatím nemám část. Láme se ve mně, jestli dám do zápasení všechno, ale vykašlu se na trenéřinu, nebo to povedu jako doteďka půl na půl, což není zrovna cesta šampiona. Přemýšlím taky, zda kariéru zápasníka neukončit úplně. Mele se to ve mně.“

Máte tedy ještě vůbec titulové ambice?
„Jiný cíl než šampionský pás by ani být neměl. Myslím, že na něj pořád mohu dosáhnout, minimálně na zápas o něj. Současný držitel titulu Will Fleury je prostě zvíře, kvalitní a silnej. Krom něj v divizi zbývá Alexander Poppeck, tvrďák, ale rozhodně hratelný soupeř, Jorick Montagnac nebo Marc Doussis, s nímž jsem měl před pár měsíci bojovat. Ten se do mě dokonce i navážel na sociálních sítích… S ním by zápas ještě mohl klapnout. Pak zbývá Pavol Langer, kterého už jsem porazil. Když si to tedy vyložíte na stůl, zjistíte, že tolik možností v polotěžké divizi není.“

S šampionem Fleurym už jste taky zápasil a jako jediný z domácích bojovníků jste ho dokázal dostat do problémů. Dodává vám ta zkušenost sebevědomí před případnou odvetou?
„Ukázal jsem, že je hratelný. Nicméně musím přiznat, Fleury je zvíře. Párkrát jsem ho hodně dobře trefil a on to ustál. Podařilo se mi jím otřást lokty, když jsem se zaklinčovali u pletiva. Díky tomu jsem pak přežil jeho dominanci na zemi, pořád musel rozdýchávat moje rány. Dokonce se mi i zprvu povedlo mu ubránit takedowny, do druhého kola jsem už šel ale moc vysílený. Záleží tedy, jak bych se na odvetu připravil. V prvním vzájemném zápase hrála velkou roli váha. Nejsem úplně malý, avšak takový rozdíl jsem ještě nezažil. Fleury do klece nastoupil snad se sto deseti kily.“

Další témata video-rozhovoru s Danielem Škvorem:

• Proč chtěl jiného soupeře do sobotního utkání na Oktagonu?
• Jak velký rozdíl ve výkonnosti učiní doping?
• Škvorova zkušenost se zakázanými látkami.
• Proč by se v mužích měla udržet dravost a bojovnost?
• Jak těžké je vést osobní, partnerský život a zároveň budovat kariéru bojovníka?
• Kdo je nejsilnějším bojovníkem Tipsport Gamechangeru?