Rakouský zázračný chlapec, kterému se v Praze změnil život, jde znovu do boje
Z autodílny do klece UFC! Životní příběh Ismaila Naurdieva to je skoro pohádka. „Rakouský zázračný chlapec“, jak zní jeho přezdívka, totiž ještě před třemi lety pracoval v opravně náklaďáků, a teď jej čeká už druhý zápas pod křídly nejslavnější ligy světa. „Všichni mi říkali, že jsem hloupý, ať jdu do práce, dodělám si vzdělání. A já pořád říkal, že uvidí, ať jsou trpěliví. Teď jsem tady, je to opravdu skvělý život!“ říká s úsměvem dvaadvacetiletý Rakušan exkluzivně pro iSport.cz před duelem s Chancem Rencountrem v rámci turnaje UFC 239 (vysílá Nova Sport 2 v neděli od 4:00). První zápas v nejslavnějším oktagonu přitom Naurdiev zažil v Praze.
Byla sobota večer 23. února a pražská O2 arena poprvé hostila největší MMA organizaci světa. V jednom z předzápasů na české premiéře UFC nastupoval i ostřílený sedmatřicetiletý bijec Michel Prazeres z Brazílie. Proti němu v kleci stanul teprve dvaadvacetiletý kluk z Rakouska Ismail Naurdiev. Asi všichni čekali rychlý proces. Stalo se ale něco neuvěřitelného, duel na základě jednomyslného rozhodnutí vyhrál mladík, který dostal narychlo šanci. Šanci na život, jaký si přeje. Povedlo se! Naurdieva teď čeká další souboj a to hned na hlavním turnaji americké ligy s pořadovým číslem 239.
Za pár dní vás čeká zápas v Las Vegas, co to pro vás znamená?
„Zápasit ve Vegas byl vždycky můj sen, takže jsem nadšený! Je to pro mě velká motivace i po mém vyhraném zápase v Praze jsem říkal, že chci jednou zápasit právě ve Vegas. Trénink jde dobře, cítím se ve formě. Nemůžu se dočkat!“
Znáte nějaké české zápasníky?
„Abych se přiznal, neznám moc českých bojovníků. Znám jenom Patrika Kincla, Karlose Vémolu, Lucii Pudilovou a Viktora Peštu, který se mnou trénuje v Hard Knocks.“
Váš první zápas pod UFC byl na únorovém turnaji v Praze. Jaké to bylo, co říkáte na české fanoušky?
„Bylo to skvělé, myslel jsem si, že tam budu mít jen pár fanoušků z Rakouska. Ale když jsem šel ke kleci a slyšel, jak všichni řvou a podporují mě, byl to skvělý pocit. Cítil jsem velkou podporu v zádech, mám s Českem výborné zkušenosti. Chci taky poděkovat všem, kdo mě na UFC v Praze podporovali.“
V UFC je ještě jeden váš krajan, Aleksandar Rakić. Jste jediní Rakušani v UFC. Znáte se nějak víc?
„Aleksandar je skvělý zápasník. Rychle se zlepšuje, myslím si, že může být šampion polotěžké váhy. Nežijeme ve stejném městě, já jsem ze Salzburgu a on z Vídně, to je od sebe asi 300 km. Nejsme kamarádi, že bychom spolu byli každý den. Ale známe se, bavíme se spolu, píšeme si občas na Instagramu.“
Když je řeč o Instagramu, komunikujete se svými fanoušky, považujete to za důležité s ohledem na startující kariéru v UFC?
„Můj cíl je, abych rostl i na sociálních sítích mnohem víc. Dostat se k více lidem po celém světě, abych je mohl motivovat. Protože vím, že každý sociální sítě používá, takže se k nim chci dostat a předat jim motivaci se svým příběhem. Protože někteří lidé mají talent a všechno, ale potřebují motivaci nebo někoho, kdo je k tomu dotlačí. A někdy pomáhá, když vidíte někoho, kdo neměl nic, ale poté získal všechno, co chtěl, protože tvrdě pracoval. Motivuje to.“
Pro vás byl také někdo inspirací?
„Ano, stejná věc se stala i mně, když jsem před pár roky viděl některé zápasníky, kteří neměli nic a stali se šampióny. Taky když jsem viděl mého otce, celý život pracoval velmi tvrdě. Každý den vstal v 5 ráno a domů se vracel v 9 nebo v 10 večer, pak šel spát a ráno znovu to samé. Přemýšlel jsem a došlo mi, že to není to, co chci v životě já, chci žít jinak. Učiním své rodiče pyšnými a stanu se úspěšným.“
Máte za sebou opravdu silný životní příběh. Před třemi lety jste pracoval ve firmě na opravování náklaďáků a teď jste v UFC. To je doslova americký sen!
„Je to šílené, přesně, jak říkáte. Před pár lety jsem opravoval náklaďáky a teď jsem UFC zápasník. Je to skvělé! Vždy jsem věřil, že to dokážu. Ale všichni mi říkali, že jsem hloupý, ať jdu do práce, dodělám si vzdělání. A já pořád říkal, že uvidí, ať jsou trpěliví. A teď jsem tady, je to opravdu skvělý život. Nikdy se nevzdávej!“
A co vaše budoucnost v UFC? Máte smlouvu ještě na 3 zápasy, Las Vegas a další dva. Co je vaším cílem, čeho chcete dosáhnout?
„Samozřejmě, že se chci stát šampiónem UFC ve veltrové váze. Teď se ale soustředím na tento zápas, až vyhraju, tak uvidím, co bude dál.“
Co jste si už zjistil o svém soupeři Chanci Rencountreovi?
„Je to tvrdý bojovník. Díval jsem se na jeho zápasy, je vysoký, bojuje v opačném gardu. Ale já v sebe opravdu věřím a myslím si, že můj poslední soupeř byl obtížnější. Věřím, že vyhraju. Bude to na 100% o mně, ne o soupeři.“
Trénujete v Hard Knocks 365. Předtím jste trénoval v American Top Teamu. Proč jste si nakonec vybral Hard Knocks?
„Nechci mluvit špatně o někom nebo nějakém gymu, ale mám to radši v Hard Knocks. Věnují se mi tam víc. A Henri Hooft je výborný trenér. I ostatní trenéři, všichni mi pomáhají a starají se o mě. I sparing-partneři, všichni si pomáháme, všichni jsou tam milí, fungují víc jako rodina. V American top teamu je strašně moc lidí, strašně moc hvězd, a pokud nemáte jméno, tak se vám nedostane tolik pozornosti, kolik potřebujete. Rád získávám zkušenosti a chci zkusit všechno, ale myslím si, že určitě zůstanu v Hard Knocks, mám to tam rád.“
Kdo s vámi v gymu například trénuje?
„V mojí váze rád spáruji například s Jasonem Jacksonem, Vicentem Luquem, Kamaru Usmanem, Ange Loosou. Tihle kluci jsou v mojí váze, ale jsou tu i kluci z jiných vah Luke Rockhold, Robbie Lawler, Michael Johnson, Michael Chandler a další.“
