Kincl popsal, co ho naštvalo před bitvou s Italem. Proč nemohl prohrát?

Bitvu sice zvládl, ale na akci Prague Fight Night pouze v dobrém vzpomínat nebude. Patrik Kincl totiž před soubojem zažil dost krušné chvilky. Během předzápasového vážení se málem zhroutil a musel odjet do nemocnice. Za vše mohla vysoká dehydratace ve spojení s vedrem, které bylo na místě, kde vážení probíhalo. Válečník z  Hradce Králové ale nakonec vše zvládl a  obtížný souboj vyhrál na body. „Umřel jsem, ale už je to dobrý!“ hodnotí teď s úsměvem.

Máte za sebou těžký zápas s Italem Mattiou Schiavolinem. Jak na tento duel budete jednou vzpomínat?
„Jako na velmi náročný. (směje se) Pro mě to bylo obtížné ze dvou důvodů. Za prvé se jednalo takzvaně o  short notice, tedy zápas na poslední chvíli. Mám přitom raději delší přípravu na konkrétního soupeře. Ale byl jsem v kondici, tak nebyl důvod to nezkusit. Navíc to byl takový trénink na možné další veliké duely, na které mohu dostat narychlo nabídku.“

A za druhé?
„To už se týká samotného zápasu. Věděl jsem, že je Mattia zkušený bojovník, který má za sebou bitvy s ex hvězdami UFC. Věděl jsem tedy, že je to tvrďák. Takový tempař, co vydrží.“

Každopádně jste měl půlroční pauzu od posledního zápasu. Předtím jste bojoval častěji. Projevilo se to nějak, třeba větší nervozitou?
„Nevím, jestli to bylo tím, ale je pravdou, že jsem se v  šatně nemohl dostat do varu. A možná i v samotném zápase byla drobná nejistota. A jako soupeř mi opravdu nesedl, byl takový dlouhý, do úderů se opravdu hodně vytahoval. Byl to prostě nepříjemný protivník.“

Tvrdíte, že jste se nemohl dostat do správného varu. Nemohlo to být i tím, že vám prý den před zápasem nebylo dobře? Říkalo se dokonce, že jste zkolaboval.
„Umřel jsem. Ale už je to dobrý! (směje se) Nicméně jo, bylo to nepříjemný. Myslím si, že organizátoři turnaje podcenili vážení zápasníků. Z mých více než třiceti zápasů jsem tady zažil asi nejhorší podmínky. Vážili nás v den, kdy bylo veliké horko. Což samozřejmě nemůže nikdo ovlivnit, ale může ovlivnit samotné místo. Odehrávalo se to na pražské Náplavce, kde to opravdu hodně pražilo a bylo to dost nepříjemný.“

Možná ne každý má představu, v jakém stavu jdou zápasníci na vážení. Můžete to trochu přiblížit?
„Jde o to, že většina bojovníků chodí na váhu ve střední až těžké dehydrataci. A počasí, jaké bylo, tomu opravdu nepomáhá. Nicméně váhu jsem splnil. Dokonce jsem podvážil o půl kila, což bylo způsobené právě tím počasím. Nemuselo tomu tak být, kdyby do mě tolik nepražilo slunce cestou podél Vltavy.“

Je třeba i říct, že je bojovník v takovém stavu hodně zesláblý, je to risk se zdravím…
„Ano. A jde taky o to, že rehydratace, zpětné nabírání vody, netrvá pět deset minut. V UFC dokonce posunuli čas vážení. Musí být třicet hodin před zápasem, aby se bojovník zvládl dát do kondice. Jako poslední se do těla vrací mozkomíšní mok. Proto je vysoce důležité tohle v bojových sportech hlídat, aby nedocházelo k větším poškozením.“

Vy jste pak dokonce udělal na Instagramu rázné prohlášení, že už nikdy nebudete spolupracovat s organizací, která nerozumí MMA ani zápasníkům a něco podobného dopustí.
„Řekl jsem to v živém vysílání, které proběhlo trochu v emocích. Byl jsem naštvaný. Nikdo z organizátorů mi ani nezavolal, jak na tom jsem, jak se cítím. Jediné, co je zajímalo, jestli do zápasu nastoupím. Prostě mě to celkově rozladilo a uvidíme, co bude dál. Zatím to rozhodně nevypadá na nějakou další spolupráci.“

Po samotném turnaji jste si ještě trochu vyměňoval názory…
(skočí do řeči) „Ano, s  event manažerkou Adélou Senetovou. Chyby se stanou, O. K. Člověk má ale umět přiznat chybu. To se nestalo. Naopak jsem se dozvěděl, že jsem si vlastně stěžoval zbytečně.“

Hodně vás to naštvalo?
„Na stupnici od jedné do desíti asi osm. (rozesměje se) No naštvalo. Že se ani nedokáže vcítit, vůbec ji to vlastně nezajímalo. Dělají akci ve sportu, který je pořádně nezajímá. Vůbec tak netuší, čím zápasník prochází. Tohle se přece nemůže stávat. Nemyslím si, že šéf UFC ví, jaké to je shazovat, ale dokáže se do zápasníků vcítit. Žije tím. Ví, že právě bojovníci jsou pro turnaje to hlavní. Proto tam mají špičkové podmínky a to si myslím, že je klíč k úspěchu.“

Duel jste vyhrál na body. Co prožíváte ve chvíli, kdy vás rozhodčí na konci chytne za ruku a vy třeba netušíte, jestli ji zvedne vám, nebo soupeři?
„U mě záleží na tom, jak na tom jsem. Když jsem fyzicky vyčerpaný, tak je mi to úplně jedno. Až se za to vlastně stydím. Když se prostě kouknu pravdě do očí, je mi někdy skoro jedno, jestli jsem vyhrál, nebo prohrál. Kolikrát se mi dokonce stávalo, když už jsem byl v zápase na dně sil, že jsem si řekl: Musím to prostě přežít. Ale naučil jsem se tento pocit překousnout.“

Souboj Patrik Kincl vs. Mattio Schiavolin

• 
• 
• 
• 
• 10 zobrazit galerii

Vaše žena Pavla zápasy prožívá a dostáváte od ní zpětnou vazbu. Byla nějaká kritika?
„Ne, ne, byl jsem pochválen, byla nadšená. To já jsem nebyl spokojený. Ale ona přišla do šatny a chválila mě. Říkala, že to byly nervy, ale zápas si prý užila a bavil ji. Ono ale ani nešlo prohrát…“

Jak to?
„Protože na sobě měla šťastné šaty, za které by si zasloužila v tom počasí medaili za statečnost. Jedná se o dlouhé šaty, docela teplejší, ale jsou šťastný. Zatím to vždy vyšlo, když je měla. Jsem na ně teda zvědavý za deset let.“ (směje se)

Když máte po zápase, co se děje? Jdete slavit, nebo jak trávíte následující hodiny?
„Vysprchuji se, převlíknu se, a když zápasím tady v Čechách, tak jedu domů. Tentokrát, tím, že u nás v Hradci končil divadelní festival, jsme si ho prošli. Já jsem si, protože jsem měl hlad, dal zeleninový salát a říkal jsem si, že neporuším nastavenou životosprávu, nebudu takzvaně prasit. A vydrželo mi to asi následující čtyři hodiny.“

Takže žádná bujará oslava?
„Kdepak. Dorazil jsem domů, a jelikož po zápase nikdy nespím, tak jsem řešil nějaké resty. Taky jsem koukal do stropu. (pousměje se) Ve čtyři ráno jsem si udělal vítěznou kávu a bloumal po bytě dál. A s úsvitem jsem se šel projít se psem.“

A přehrával jste si v mysli zpětně zápas?
„Jo, jo, dost. Říkám si, kdy jsem mohl udělat něco líp a tak podobně. Pocitově si to vlastně vracím. A není to tolik ovlivněno diváky… Což na PFN jich moc nebylo, jednalo se spíš o takový galavečírek (směje se), ale i tak jsem měl ze zápasu stejné pocity, jako když jsem bojoval v O2 areně. Ten prožitek je prostě podobný.“

Dobře, turnaj je za vámi a co dál?
„Jsem rozzápasený, bez zranění, až na pár šrámů, které budou do týdne v pořádku. Pak se vrhnu zpátky do tréninku a za tři měsíce můžu jít znovu do klece. Myslím, že mi tento duel otevře další dveře. Ve hře je i KSW, což je největší polská, možná i  evropská organizace. Vypadá to, že bych tam mohl v prosinci nastoupit.“

MMA

14. června 2019 • 13:20

Bojovník Kincl vychovává nástupce. Slušňáka, co před soubojem nepodá ruku

MMA

18. června 2019 • 20:14

Kincl: XFN je mi líto jako projektu, zároveň mě ale štve ten přístup