Marie Sehnálková
5. ledna 2024 • 04:30

Zkolabovala mu játra, uzdravení bylo zázrak, teď jede Dakar: Prý jsem blázen

Autor: Marie Sehnálková, inf
Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Dodnes slýchám, že jsem zlomil Labantovi nohu, říká Gabriel. Chovanec ho podržel
Krejčího čas je tady. Zafeiris coby zklamání sezony, potřebuje Zima ochranu?
VŠECHNA VIDEA ZDE

V oáze Úla v Saúdské Arábii dnes startuje 46. ročník Rallye Dakar, který se znovu pojede na Blízkém východě. Na startu legendární soutěže bude tradičně i početná skupina českých závodníků. Mezi nimi i motocyklista Martin Michek, jenž na nejtěžší rallye světa startuje popáté v kariéře.



Před dvěma lety mu zkolabovala játra a lékaři prognózovali, že už se na motorku nikdy neposadí. Všechno ale dopadlo nad očekávání dobře a nezlomný motocyklista Martin Michek chce letos usilovat o umístění v první desítce.

Loni jste byl celkově 11., čímž jste se stal nejlepším netovárním jezdcem. Nehlodala ve vás pak myšlenka, kolikátý byste skončil s podporou od továrního týmu?
„Vmísit se mezi tovární týmy a být prvním netovárním jezdcem v pořadí pro mě byla taková malá velká výhra. Ale upřímně, úplně každý jezdec by byl nejraději v továrním týmu. Tovární jezdci mají to nejlepší a disponují takřka neomezeným rozpočtem. Samotná účast na Dakaru je drahou záležitostí. Účast v mé kategorii vyjde zhruba na pět milionů. Jenže to co stojí účast, bych ideálně potřeboval i na přípravu před závodem. Tovární jezdci před Dakarem najezdí 40 až 50 tisíc tréninkových kilometrů. Já jsem rád, když jich před tím natrénuju aspoň tisíc. Další výhoda továrních jezdců je v tom, že mají téměř neomezený přísun náhradních dílů. Nemusí se tedy tolik ohlížet, jestli něco zničí.“

Myslíte, že by se absolutním vítězem vaší kategorie mohl stát i netovární jezdec?
„Popravdě ani nevím, jestli taková situace historicky někdy nastala. Ale ty tovární týmy jsou v současné době odskočené opravdu hodně, takže to podle mě snad ani reálné není.“

Kde na Dakar coby netovární jezdec sháníte peníze?
„Shánění peněz je věc, která probíhá snad každý den během celého roku. Je to nejtěžší motoristický závod světa, Mekka rallyového sportu, ale zároveň obrovsky finančně náročné. Mám své partnery, kteří mi na mé cestě za dobrým výsledkem pomáhají. Nicméně co se týče financí na start, zázemí, techniku, logistiku a spoustu dalšího mi zajišťuje tým Orion - Moto Racing Group, který se o mne stará.“

Před třemi lety vám zkolabovala játra. Máte v současné době nějaká zdravotní omezení?
„Zatím musím říct, že je všechno v pořádku. Pro všechny včetně mě je to vlastně překvapení. Když se to stalo, lékaři si nebyli jistí, jestli vůbec přežiju. Dlouhou dobu to pak vypadalo na transplantaci jater. Jako zázrakem se to ale začalo zlepšovat. Zotavil jsem se natolik, že doktoři řekli: Ty jo super, možná tu transplantaci ani nebudeš potřebovat a možná budeš jednou fungovat jako normální člověk. Dnes jsem na tom tak, že sportuju, makám a dělám naprosto všechno, jak kdybych nikdy žádné zdravotní problémy neměl. Někteří lidi mi občas říkají, že jsem blázen a nevážím si života. Uzdravil jsem se a teď podstupuju na Dakaru věci, které určitě nejsou bezpečné. Já ale nechci život prožít, ale chci si ho užít. I díky tomu, co se stalo, chci v životě dělat, co mě naplňuje. Pochopitelně se ale sleduju a neberu zdraví na lehkou váhu. Uvědomuju si, že to, co se mi stalo, nebyla vůbec žádná sranda.“

Co byla nejnebezpečnější situace, kterou jste na Dakaru zatím zažil?
„Paradoxně to nebylo v závodě, ale při přejezdu na start etapy. Pamatuju si, že jsem tehdy předjížděl auto v běžném silničním provozu. To auto si mě ale nevšimlo a vjelo do mého pruhu. Musel jsem strhnout motorku a narazil jsem na patník. Tam ale nejsou patníky, které známe od nás – jsou minimálně třikrát až čtyřikrát větší a já do něj napálil v rychlosti 90 km/h. Po tomto karambolu jsem vylítnul na druhou stranu dálnice. Naštěstí to ale bylo ráno, kdy tam nebyl ještě takový provoz, a nic mě nesmetlo. To byl v negativním slova smyslu opravdu nezapomenutelný a bolestivý zážitek. Nebezpečné momenty se tedy nedějí zdaleka jen v samotném závodě.“

Co je pro vás osobně na závodě nejtěžší?
„Asi počasí. Člověk si myslí, že tam bude 30 stupňů. Těch 30 stupňů tam sice opravdu je, ale jen u pobřeží. Jak vyjedete 150 kilometrů do vnitrozemí Saúdské Arábie, začíná tam být šíleně studené počasí. Stalo se mi třeba i to, že jsem se probudil a v poušti mrzlo. To jsem ještě nikdy v životě neviděl. Na písku byla normálně taková bílá vrstvička. A ještě když vám do toho prší a vy si musíte říct, že teď pojedete ve tři ráno 250kilometrový přejezd, abyste se dostali na start etapy… Tohle jsou fakt drsné a nepříjemné podmínky. Ne že bych to fyzicky nezvládl, ale je to hodně náročné na psychiku. Tohle je součást Dakaru, kterou bych si klidně odpustil.“

Prý závodníci při Dakaru taky vždycky hodně zhubnou.
„Dakar z vás vysaje opravdu hodně. Kdyby někdo chtěl odtučňovací kúru, můžu jen doporučit. (směje se) Každý den urazíte něco mezi 700 až 900 kilometry. Ráno se obvykle nasnídáte a do bivaku přijede až někdy v pět odpoledne. Po zhruba 250 kilometrech máte vždy 15minutovou pauzu, během které musíte stihnout natankovat, umýt si přilbu a dojít si na záchod. Jediné, co si během té krátké přestávky stíhám dát k jídlu, je nějaká energetická tyčinka. Jak jste ale v tom laufu a máte v těle adrenalin, vůbec vám nepřijde, že byste měli hlad. A to samé platí, co se týká žízně. Na startu je povinné mít 3 litry pití v camelbagu. Občas se ale stane, že dojedu do cíle a mám tam pořád ještě 2,5, litru, protože si během cesty ani neuvědomím, že bych měl něco vypít.“

S jakým výsledkem budete letos spokojený?
„Pochopitelně každý sportovec je ambiciózní a staví se na start s tím, že chce něco ukázat. Dakar ale vyžaduje i pokoru, takže zůstávám nohama na zemi. V roce 2021 jsem vyrovnal nejlepší umístění českého motocyklového jezdce na Dakaru vůbec. Zhruba před 30 lety dojel Standa Zloch desátý a mně se podařilo to samé. Vždycky když člověk řekne své přání nahlas, připadne mi, že v těle pak začíná fungovat chemie a můžete se pak reálně svému cíli více přiblížit. Takže já to tedy vyřknu: Chtěl bych pochopitelně předjet sám sebe a vylepšit to desáté místo. Skončit třeba devátý, to bych si hrozně moc přál. Skončit do patnáctého, dvacátého místa by bylo samozřejmě taky úžasný. Ale když už si člověk sáhne na tu desítku, tak chce být vždycky lepší.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud