Nezapomenutelná sezona přinesla historicky prvního nizozemského šampiona formule 1 Maxe Verstappena. Titul by mohl mít hořkou pachuť kvůli okolnostem posledního závodu, pilota ale nic takového netrápí. Z hotelového pokoje v Abú Zabí se spojil s novináři, aby jim sdělil pocity po největším životním úspěchu a přiblížil, co se mu během rozhodujícího kola honilo hlavou. Deník Sport byl u toho.
Jako první projel cílem, vyskočil z monopostu a běžel slavit společně s týmem a rodinou. Max Verstappen se v nedělní Velké ceně Abú Zabí stal mistrem světa. Na oficiální potvrzení musel čekat téměř do noci, rivalové z Mercedesu se totiž nechtěli smířit s rozhodnutím ředitele závodu ohledně odvolání safety caru v posledním kole a podali protest. I mnoho fanoušků označuje titul mladého Nizozemce za krádež.
Čtyřiadvacetiletý šampion z Red Bullu si z toho však hlavu nedělá. „Byla to naprosto neuvěřitelná a šílená sezona a v podstatě k ní nešlo napsat lepší scénář,“ popisuje Verstappen vyvrcholení v Abú Zabí. Oceňuje také Lewise Hamiltona, kterého dokázal po čtyřech letech sesadit z trůnu formule 1. „Závodit s ním byla obrovská sranda. Protože se oba ohromně motivujeme a tlačíme k lepším výsledkům,“ hodnotí šestatřicetiletého Brita.
Když se podíváte na kontroverzi s posledním kolem, mění to nějak vaše pocity ze zisku mistrovského titulu?
„Ne, ani trochu. Samozřejmě jsem velmi šťastný, že jsem vyhrál. Byla to naprosto neuvěřitelná a šílená sezona a v podstatě k ní nešlo napsat lepší scénář. Pro celou sezonu i finální závod. Takže si myslím, že tahle Velká cena byla takovým shrnutím celého ročníku.“
Nedávno jste řekl, že jestli vyhrajete titul, nebo ne pro vás nebude takový rozdíl. Platí to pořád, nebo si myslíte, že se jako pilot trochu změníte?
„Pořád se cítím stejně. Jak už jsem říkal, mám velkou radost vždy, když zvítězím. Ale myslím, že by to člověka nemělo v žádném ohledu změnit.“
Pocítil jste během sezony nebo posledního závodu moment, kdy jste si řekl, že tohle je průlomový rok? Že se stanete mistrem světa?
„V průběhu celého roku jsem si nebyl ničím jistý, protože nikdy nevíte, co se stane. Opravdu se může přihodit úplně cokoliv. Jak jste viděli, je třeba závodit až do poslední Velké ceny. Takže jsem si nic takového neříkal, nechtěl jsem na to myslet. Pak to přišlo v tom posledním kole, po deváté zatáčce. Řekl jsem si: Tohle je ono, teď už tu šanci nepustím!“
Jak byste svůj celoroční souboj s Hamiltonem zhodnotil? Byl to spíš stres, nebo zábava?
„Závodit s ním byla obrovská sranda. Protože se oba ohromně motivujeme a tlačíme k lepším výsledkům. Nejen sebe, ale celé týmy, které za námi stojí. Všechno muselo být úplně perfektní, abychom jeden druhého porazili. Opravdu skvělá a nezapomenutelná sezona.“
Už jste spolu po konci závodu mluvili, kromě krátké interakce na pódiu při předávání poháru?
„Že bychom nějak debatovali, to ne. Ale Lewis to vzal sportovně, smířil se s tím. Zase je třeba podívat se na to z pohledu, že už šampionát vyhrál sedmkrát a já ještě nikdy. Takže jakkoliv bolestivý pro něj ten výsledek je, pořád má těch titulů sedm, takže si myslím, že bude v pohodě. Oba chceme vyhrávat, ale vzájemně se obrovsky respektujeme.“
Deset kol před koncem jste ztrácel 12 vteřin a Christian Horner (ředitel Red Bullu) prohlásil, že budete potřebovat zázrak. Věřil jste v ten moment stále, že vyhrajete, nebo už jste pomalu ztrácel naději?
„Pořád jsem věřil, že to můžu dokázat. Nepřestával jsem se snažit, ale je pravda, že už moje vítězství vypadalo opravdu nepravděpodobně. To je jeden z klíčů k vítězství, pořád věřit.“
Myslíte, že situace mezi vámi a Lewisem Hamiltonem poháněla dopředu i Sergia Péreze, který ve 21. kole Hamiltona skvěle bránil a pomohl vám dotáhnout se?
„To, co Checo předvedl, byl opravdu heroický výkon. Jak bránil, vážně nádherné na pohled. Byl skvělým parťákem po celou sezonu, nejen v posledním závodě. Jsem opravdu šťastný, že jsem s ním mohl spolupracovat.“
Měl jste před spuštěním posledního kola jasný plán? Věděl jste, že chcete zaútočit přesně v tom úseku, kdy jste se před Hamiltona dostal?
„Jednal jsem spíš instinktivně. Věděl jsem, že se před něj musím dostat co nejrychleji to půjde, tak jsem si pro to šel. Dokázali jsme tady vyvinout dobrou maximální rychlost. Po celý víkend vůz jezdil, jak jsem potřeboval. Preferoval jsem, abych byl v čele a musel případně odrážet Lewisovy útoky, protože jsem věděl, že se pokusí vrátit na první místo. Vždycky mám tuhle pozici radši, než útočit zezadu a hledat skulinky, kterými se dostat před soupeře.“
A jak jste se cítil, než se Velká cena před posledním okruhem restartovala?
„Byl jsem nadšený! Měl jsem radost, že dostanu šanci bojovat, ale samozřejmě jsem zůstával plně soustředěný. Byl to opravdu veliký tlak, takže se mi hlavou honila spousta věcí.“
Přemýšlel jste už, jaký byste za sebou jako mistr světa chtěl zanechat odkaz?
„No, chtěl bych zejména zůstat sám sebou, tak bych si přál, aby si mě lidi pamatovali. Jako někoho, kdo se nezměnil, ať už vyhrál cokoliv. Prostě pořád ten stejný Max, čestný člověk, který říká věci na rovinu.“
Proběhlo vám hlavou, že byste ukončil po zisku titulu kariéru, jako to udělal Nico Rosberg, poslední vítěz před Hamiltonem?
„Vzdát se pro mě nikdy není jedna z možností. Jsem nadšený, že můžu být součástí tak skvělého sportu a doufám, že budu mít tuhle šanci ještě spoustu let. Ale samozřejmě je třeba i trocha štěstí, abyste zvládli vyhrát několik světových šampionátů. Každopádně už jsem dokázal vše, co jsem dokázat chtěl, takže od teď bude všechno jen bonus.“
Co všechno jste musel podstoupit, abyste dosáhl na úroveň, na níž závodíte?
„Samozřejmě jsem musel spoustu věcí obětovat a hodně pracovat. Základem je v sebe věřit, ale hlavně jde o konstantní zlepšování sebe sama. Nejde si jen tak říct: Okay, příští rok zabojuju o titul mistra světa. Pracoval jsem spoustu let, abych se tomu přiblížil a taky lidé z Hondy, kteří vyvíjeli náš motor... Je to zkrátka týmová práce. Nějaký čas to trvalo, ale jsme tam, kde jsme chtěli být.“
Minulý týden jste říkal, že až se stanete světovým šampionem, vzpomenete si na své dětství. Vrátily se v neděli tyto vzpomínky?
„Určitě. Ten večer se mi hlavou honila spousta věcí, zejména když jsem byl se svou rodinou a kamarády. Za ty roky jsem si prošel momenty, na které nezapomenu.“
