Extrémní Singapur: pekelné horko, vlhkost a převrácený biorytmus pilotů
Po třech letech covidové pauzy se Velká cena formule 1 vrací do Singapuru, kde čeká jezdce jedna z největších výzev této sezony. Noční závod na okruhu Marina Bay je považován za nejnáročnější v letošním kalendáři F1. Bývalý český závodník Jan Charouz vysvětlil, proč se jezdci na GP v Asii připravují většinou již s několikatýdenním předstihem.
Hlavním důvodem, který dělá Velkou cenu Singapuru tak náročnou, je počasí. Na jihovýchodě Asie se totiž jezdci musí potýkat nejen s teplotami okolo třicítky, ale i vysokou vlhkostí. Ta dosahuje většinou hodnoty okolo 80 %.
„Horko se mnohem lépe snáší v suchém prostředí. Přirovnal bych to k finské sauně a páře. Zatímco v sauně, kde je nulová vlhkost, vydržíte klidně devadesát stupňů, v páře budete mít velký problém vydržet už při šedesáti. Proto je Velká cena v Singapuru pro jezdce tak náročná,“ vysvětluje někdejší testovací pilot F1 Jan Charouz.
Obzvlášť v takto extrémních podmínkách musí závodníci dbát na pitný režim. Vždyť během dvouhodinové jízdy se teplota v kokpitu pohybuje okolo 60 stupňů a jezdci často vypotí i tři kila vody. Aby nedorazili do cíle úplně dehydratovaní, mohou se během závodu napít prostřednictvím hadičky v helmě, jež je upevněná k vaku s pitím. Ten bývá umístěný nejčastěji za jezdcovou sedačkou. „Z vlastní zkušenosti ale vím, že to pití je fajn asi jen půl hodiny. Pak už bylo většinou tak teplé, že se nedalo vůbec pít,“ vzpomíná bývalý český závodník.
Aby jezdci závod v takových klimatických podmínkách zvládli, zařazují před Velkou cenou Singapuru i speciální trénink. George Russell sdílel na Instagramu video, ve kterém šlape na rotopedu, zatímco na sobě má neprodyšnou teplou bundu a doslova z něj prší pot. Nyck de Vries, který musel být v pohotovosti jako náhradník za Alexe Albona, zase cvičil v posilovně v zimním oblečení. Carlos Sainz si cyklotrenažér rovnou přemístil do parní sauny, ve které absolvoval celý trénink.
Povaha tratě
Okruh Marina Bay Street Circuit s délkou 5,063 km sice nepatří k nejdelším, ale i přesto závod z časového hlediska trvá poměrně dlouho. Jede se na 61 kol a vždy se blíží dvouhodinovému limitu. Pro srovnání Velká cena Itálie, která Singapuru předcházela, trvala zhruba 1 hodinu 20 minut.
Našli byste tu celkem 23 zatáček, což je po okruhu v Džiddě nejvíce z letošního kalendáře. Nejdelší rovinka na singapurské trati měří pouhých 800 metrů.
„Rovinky jsou na rozdíl od zatáček prostor, kde si jezdec alespoň trochu odpočine. Jenže když jsou krátké nebo tam nejsou vůbec, závodník příliš prostoru na oddych nemá,“ vysvětluje Charouz. „Singapur je městský okruh, což znamená, že tam nejsou klasické únikové zóny jako třeba v Itálii nebo na Red Bull Ringu. Když tedy jezdec udělá chybu je to game over a závod pro něj končí. Musíte být tedy opatrní, ale zároveň pořád dost rychlí. Je poměrně těžké najít tu hranu,“ dodává.
Povrch úzkého a klikatého okruhu je vzhledem k používání v běžné silniční dopravě navíc poměrně hrbolatý, což způsobuje jezdcům v kokpitu nepříjemné otřesy. „Je tam hodně nerovností. Pro nás to bude výzva, je to velmi fyzicky náročné. Miluji Singapur, ale trať samotná není moje oblíbená. Na obrubnících jsou monoposty jako motokáry, bude to velmi zrádné,“ předpovídá jezdec Alpine Esteban Ocon.
Boj s časem
Vrásky na čele přidělává závodníkům i týmům také časový posun. Většina jezdců žije a trénuje v Evropě, kde je zhruba o šest hodin méně než v Singapuru. Aby si závodníci nerozhodili biorytmus a byli stoprocentně připravení podat výkon, dělají na GP v Asii vše, jako by se právě nacházeli v Evropě. Vstávají kolem poledne, oběd se podává v 18.00 a večeře zhruba o půlnoci. „Všechno se uzpůsobuje závodnímu programu. Velkou cenu tedy de facto nejedou v osm večer, ale ve tři odpoledne. Například i hotely, kde se spí, mají zatemněná okna a zhasnuté chodby,“ říká někdejší český závodník.
