V Praze sehnal zaměstnání, postupně se vypracoval do elitního seriálu formule 1. Člen týmu Red Bullu Pablo Terroba v rozhovoru pro deník Sport a iSport.cz poodkryl specifika své pozice a také zákulisí suveréna posledních sezon. Se stájí spolupracuje druhým rokem. „Letos se musíme ještě víc otáčet. Nejrychlejší monopost má momentálně McLaren,“ popisuje španělský odborník a sám vášnivý sportovec, který se letos účastní české cyklistické akce Road Classics.
Co přesně pro Red Bull děláte?
„Jsem závodní technický poradce, analyzuji stav paliva a oleje, vybíráme ty nejvhodnější pro náš motor. Máme v New Jersey laboratoř, kde celý proces poháníme spolu s inženýry z Hondy.“
Mluvíte v množném čísle. Na této pozici tedy nefungujete sám?
„Poradci jsme dva, já v Praze, kolega ve Velké Británii. Závody si rozdělujeme, každý jich letos absolvuje přesně dvanáct. Na začátku sezony se dohodneme podle svých priorit a možností, vztah mezi sebou máme dobrý. Blízko Londýna vlastníme zásobárnu všech paliv a olejů, odtud je pak kontejnery převážíme. Zodpovídáme taky za to, aby se dostaly k závodnímu okruhu.“
Jak vypadá vaše pracovní náplň při Velké ceně?
„Začal bych tím, že na místo přijíždíme v pondělí či v úterý, ve středu už pracujeme. Zkontrolujeme, zda jsou všechny produkty na místě, pak dohlížíme na kvalitu na základě pravidel FIA (Mezinárodní automobilová federace). Uvnitř garáže máme malou laboratoř, která vypadá asi jako knihovnička, akorát stojí na kolečkách, abychom všechno zvládli snadno převážet. Pro nastavení různých parametrů oleje a paliva používáme celkem sedm nástrojů.“
A když nastane víkend?
„Monitorujeme náš produkt. Když například tankujeme pro Maxe (Verstappena), musíme se ujistit, že nedojde ke kontaminaci paliva. Máme také tři typy olejů do motoru, převodovky a hydrauliky. U nich kontrolujeme hlavně obsah chemikálií jako sodík, lithium, železo, kadmium. Pomocí pokročilých dat dokážeme zjistit, zda všechny složky pracují správně. To je pro tým velká pomoc, hlídáme v zásadě spolehlivost vozu.“
Kdy jste se k tak specifické práci dostal?
„Začal jsem s týmem spolupracovat na začátku předchozí sezony. Odstartovalo to tím, že jsem se před těmi a půl lety z profesních důvodů přestěhoval do Prahy. Předtím jsem bydlel na malé vsi ve Španělsku se svými rodiči. Dostal jsem dobrou pracovní nabídku v Česku, nešlo ji odmítnout, ale s F1 ještě spojená nebyla. Šlo víc o administrativní než technologickou činnost, hodně jsem kontroloval. Ale pak se objevila pozice v F1. Měl jsem zkrátka štěstí.“
Předpokládám, že jen to nicméně nestačí. Můžete být prosím konkrétnější?
„Pořádali jsme v Praze velké setkání, kde nám zaměstnancům představili dostupné pozice včetně závodního technického poradce v Red Bullu. Jsem velmi vášnivý a zapálený do motorsportu a sportu obecně. F1 jsem začal sledovat před dvaceti lety, kdy Alonso vyhrával v Renaultu. Hned jsem si pomyslel, že je to práce snů.“
Takže jste se přihlásil?
„Zažádal jsem o ni, ale osm měsíců jsem nedostal žádnou zpětnou vazbu, už jsem prakticky zapomněl. Jednoho dne si mě zavolal manažer s tím, že se mnou potřebuje soukromě mluvit.“
Neříkal jste si, že máte problém?
„Přesně tak! Myslel jsem si, že mě vyhodí, že jsem něco udělal špatně. Ale ne, řekl mi, že jsou se mnou spokojení a kolegové, se kterými spolupracuji, o mně podávají pozitivní zprávy. A že z dvaceti vybraných zaměstnanců jsem jeho favorit na pozici pro Red Bull. Česko je šestá země, kde žiju, takže mluvím plynule pěti jazyky. Taky jsem znal prostředí laboratoří, kdysi jsem v Brazílii pracoval pro farmaceutickou firmu. A pak byla důležitá má trpělivost.“
Zavládla u vás radost?
„Byl jsem velmi šťastný. Dodnes jsem opravdu vděčný. Vloni jsme navíc vyhráli dvacet závodů, z toho všech dvanáct, u kterých jsem byl osobně. Neznal jsem pocit, když to nevyjde. Jakmile slyšíte nizozemskou hymnu u stupňů vítězů, říkáte si, aby vás z toho snu už nikdo neprobudil. Jezdci se v garáži prochází kolem vás, občas se zeptají, jestli všechno funguje, zjišťují parametry, anebo jen pozdraví.“
Letos ovšem Red Bull není tak dominantní, přestože Verstappen se stále drží na vrcholu. Cítíte tím pádem větší tlak?
„Když to vezmu z profesního hlediska, necítím. Práce je stejná, dávám jí vše. Snažím se být perfektní, každá desetina se totiž počítá. Ale samozřejmě nasajete zhuštěnou atmosféru, když jdete kolem cílové rovinky, bavíte se s novináři, s dalšími lidmi. Minulý rok se vedly diskuze o tom, jestli Max vyhraje další Velkou cenu, zda budeme mít double.“
Zatímco teď?
„Častěji se zmiňuje taky McLaren, Mercedes. Najednou máte ve startovním poli osm jezdů, kteří jsou schopní vyhrát. Můžu říct, že McLaren má momentálně nejrychlejší auto ze všech. Přesto bych nemluvil o tlaku, akorát když dokážete i za těchto podmínek vyhrát, chutná to lépe než vloni. Musíte se ještě víc otáčet, takže se pak cítíte šťastnější. Já všechno beru pozitivně, když se závod náhodou nepodaří, naučíte se stejně nejvíc.“
Pokud bych se rozhodl, že se chci stát součástí Red Bullu, třeba jako mechanik, co byste mi poradil?
„Hodně lidí mi tuto otázku pokládá. A mé doporučení? V první řadě umět anglicky, jazyk je extrémně důležitý. F1 jede pouze v angličtině, hlavní národností ve všech týmech je ta britská, musíte zkrátka mluvit plynule. Pokud chcete být mechanik, doporučuji přestěhovat se do Anglie a docházet na Národní Motorsportovou Akademii, což je vysoká škola. Obdržíte teoretické lekce, taky se vám podaří dostat do nějakého týmu, nemusí být nutně ani v F1. Počítají se rovněž jiné závody, rallye, F2, F3.“
Je taková zkušenost zásadní pro pozdější práci mezi elitou?
„Každý říká, že nejtěžší je dostat se do světa motorsportu. Když se vám to jednou podaří, už je mnohem snadnější posunout se, získat kontakty. A u F1 také záleží, kde jsou umístěny továrny daného týmu. Drtivá většina z nich se nachází v Anglii, často velmi blízko sebe.“
Seriál Road Classics
Akce, která nabízí amatérům prémiový zážitek na silničním kole. Trasy vedou přes ikonická místa České republiky, a hlavně po uzavřených silnicích. Účastníci si mohou vybrat ze dvou formátů, přičemž pohodověji laděný švih – v rámci kterého se měří čas jen na vybraných segmentech – dává možnost zastavit se na občerstvovacích stanicích připomínajících kavárnu. Letos už účastníci vyjeli na Pálavu a Klínovec, série končí v sobotu 14. září na Ještědu.
