Štajf bojuje na Rallye Středního východu. Nic těžšího jsem nejel, říká
Závodil za polárním kruhem a vedle -30 °C si dával pozor, aby nesrazil soba. Oprašoval též českou stopu na Rallye Panamericana „Ovšem těžší soutěž, než byla tahle, jsem snad v kariéře nejel,“ uznal Vojtěch Štajf po nedávné Libanonské rallye, jež spadá do jeho letošní unikátní výzvy - absolvovat kompletní seriál Rallye Středního východu. A zkusit třeba ukončit letitou vládu Násira Al-Attíji.
Je zde čerstvou krví a pro místní stejným rizikem, jako Luděk Sobota alias František Koudelka, když ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje vlétl pod Konopiště. A vytočil i neporazitelného šampiona Stanislava Volejníka v podání Petra Nárožného.
Z Česka až na Střední východ - do písků, skalisek, k ropným věžím a proti katarskému vládci rallye Násiru Al-Attíjovi se letos vydal jezdec Vojtěch Štajf, jenž se v týmu Racing 21 rozhodl (paralelně s MČR) jako první Čech v historii zúčastnit kompletního seriálu Rallye Středního východu.
„Chceme Násira potrápit, pravidelně bodovat a znepříjemnit mu cestu za vítězstvím,“ vyprávěl Štajf. A skutečně jako by představoval Koudelku proti Volejníkovi. Vždyť Al-Attíja tuto soutěž vyhrál už třináctkrát za posledních patnáct let, a pokud uspěje i letos, vyrovná rovněž absolutního rekordmana Mohammeda bin Sulayema ze Spojených arabských emirátů.
Do toho se může pustit snad jen dobrodruh. A Štajf jím bezesporu je.
V lednu 2012 absolvoval za polárním kruhem jako první Čech tzv. Arctic Rallye. Dva roky poté jel po stopách legendárního Jaroslava Juhana Rallye Panamericana ve Střední Americe a nyní se rozhodl kývnout na výzvu mezi arabskými znalci místního terénu a šejky.
Výzvu, kde je česká vlaječka u jeho jména unikátem. Výzvu, kde ho v převážně arabském prostředí naviguje žena - Marcela Ehlová. Navíc na tratích, na něž se prostě v českých podmínkách připravit nedá. „Mají jinou šotolinu než v Evropě, přičemž jsou tam i pouštní zkoušky. Vloni jsem byl v Íránu (skončil tehdy druhý) a kromě jedné erzety, která byla v hornatém úseku, se jelo ve volném terénu. Na cestách, které jsou vyjeté. Taková cesta necesta, takže když se tam něco stane, netrefíte strom nebo barák jako v Evropě, ale jsou z toho havárie, kdy auto jde pětkrát přes střechu. Většinou jsou to ty kolo-střešní kombinace,“ zavzpomínal Štajf.
Nicméně letos už má za sebou tři podniky. V Jordánsku bral druhý největší počet bodů do šampionátu, na Kypru také a v Libanonu skončil pátý, přestože byl rád, že vůbec dojel. Zdejší měřené úseky se totiž odehrávaly na asfaltu, kterému se přezdívá Black Ice (černý led). Kluzký a těžko předvídatelný povrch byl spolu s venkovní teplotou 36 °C drsnou výzvou.
„Nechci, aby to znělo jako klišé, ale já jsem skutečně ve své sportovní kariéře tak těžkou soutěž nejel. Na některých erzetách to bylo hotové peklo. Neměl jsem zkušenosti s tímto typem asfaltu a stále jsem hledal optimální brzdné body na průběžně se měnícím gripu našich pneumatik. Bylo to šílené a často jsme v autě prožili horké chvilky,“ uznal pilot opírající se i o zkušenosti ze Silk Way Rallye, na níž před sedmi lety v roli navigátora pomohl Aleši Lopraisovi k triumfu.
Zatím se tedy v šampionátu drží dál na druhém místě právě za Al-Attíjou, na něhož ztrácí po půlce sezony 32 bodů. Zkusí mu cestu za 14. titulem ještě víc zkomplikovat? Další podniky ho čekají v Íránu, Kuvajtu a nakonec v Al-Attíjově Kataru.
