PŘÍMO Z NÜRBURGRINGU | Slavná německá závodní trať hostí od pátku do neděle mistrovství Evropy tahačů a Adam Lacko s Buggyrou do něho na začátku víkendu vstupoval jako lídr šampionátu. Ostré boje pořadím zamíchaly, ale sledovat mohutné trucky, které v závodním módu zbaští i sto litrů na sto kilometrů, je pro diváka především oblíbený adrenalin. Jak se ale takový závodní speciál připravuje? To přiblížil manažer týmu Jan Kalivoda.
Když si prohlížím více než pětitunový kolos s téměř třináctilitrovým motorem napadá mě, jak dlouho trvá takový stroj sestavit?
„Sestrojit závodní truck se podaří rychle, ale záleží na tom, jaké auto z toho vyjde. Buggyra si například teď vyvíjí vlastní auto s vlastním motorem, ale když si vzpomenu na první sezonu v roce 2000, tak to jsme prakticky nebyli schopní dokončit závod. Tehdy se propálilo několik motorů za víkend a náklady tak byly obrovské. Vývoj jde stále velmi rychle dopředu, konkurence nikdy nespí."
Je to skutečně tak vidět?
„Ano, například tento víkend v Nürburgringu je cítit, že Jochen Hahn z MANu se velmi dobře připravil a my za ním zhruba tři desetiny zaostáváme a marně hledáme, kde je najít. A to je přesně to, co ukáže rozdíl v konečné ceně závodního speciálu. Jsou i týmy, které přivezou auto z předchozího závodu a je na něm vidět, že na něj nikdo nesáhl. To se pak vyčísluje jednoduše.“
Jaká je hodnota takového závodního speciálu?
„Nevyčíslitelná. Do ceny by se musely promítnout veškeré vývojové práce, náklady spojené s tím, aby motor i celé auto byly v ideální konfiguraci, k tomu připočítejte veškeré testování… Tohle by zkrátka měla být reálná hodnota celého vozu. Pokud by se to celé sečetlo, dostaneme se do nesmyslných čísel. Říct konkrétní cenu je těžké, ale cena samotného železa jde nad deset milionů.“
Na celém voze je tedy plno práce, je pro vás pak auto jen kusem plechu, nebo k němu lidé z týmu mají i silnější pouto?
„Víte, jsme profesionální tým, to co tu děláme, je pro nás práce. Od začátku je vše nastaveno tak, že pro nás nejde jen o hobby, chceme vyhrávat. Ale přestože jde pořád o sport a činnost, která vás živí, rozhodně to nemůžeme dělat jako když jdeme do běžného zaměstnání. Osmihodinová pracovní doba a nazdar? To opravdu nejde. V týmu máme lidi, kteří pracují srdcem a mají chuť vyhrávat. A to je od pilota až po posledního mechanika, týmový duch je moc důležitý. I proto je Buggyra teď tam, kde je."
Strkanice a nehody na trati k závodům trucků neodmyslitelně patří. Je těžké pak sledovat závod a vidět, jak z kamionu létají součástky?
„Jak říkáte, to k tomu patří a myslím si, že to diváka k našim závodům táhne. S ostatními motoristickými sporty se to nedá srovnat. Opravovat auto po každém závodě je samozřejmě práce navíc, ale mechanici jsou na to zvyklí. A i je to motivuje, pak se přijede na závodní okruh do Mostu a každý ví, že lidi přesně takový závod chtějí vidět.“
Navíc kamion se nezničí tolik, jako třeba osobní auto.
„Přesně tak, v sobotu tady například byla celkem nepříjemná bouračka, do které se zapletl i Adam Lacko a když jsem na obrazovce viděl, jak šel René Reinert vedle něj i s kamionem do vzduchu, tak vím, že pro diváka je to super. A auto pak přijede do boxů a vy vidíte, že mu takřka nic není. Takže nejen, že se hlavně nestalo nic pilotovi, ale Reinert pak pokračoval a ještě zvládl dojet na šestém místě.“
Trucky jsou čím dál populárnější, tady v Německu jsou celý víkend k vidění tisíce lidí, co je tedy podle vás nejvíc přitáhne?
„Asi je to tím, že ostatní motoristické sporty jsou hodně sterilní. Divák vidí dráhu a dál nic moc. Tady si smíte projít paddockem, můžete se vlastně podívat přímo do kuchyně, a to lidi baví. Například na MotoGP se podíváte na krásně vyskládané motorky, ale pokud nejste VIP nevidíte nic. A další faktor je určitě velikost. Kamion na trati dělá úžasný zvuk, duní. Navíc jak jsem říkal, kontakt na trati je povolen. A fanoušky v Česku určitě osloví i to, že českým barvám se daří.“
