Vojtíšek: Jezdit je pro mě droga

„Třeba až ho jednou vyhraju, možná se zase vrátím do politiky,“ plánuje Vojtíšek. V Mostě, kde se o víkendu koná šestý podnik mistrovství Evropy, samozřejmě nemůže chybět.

Co je větší stres, oddávat, nebo závodit s tahačem?
„Obojí je radost, i když její jiná forma. Mockrát jsem závodil, u oltáře byl také nespočetněkrát.“

Jak jste se dostal k takovému povolání?
„Po dvě volební období jsem byl zastupitelem v Jablonci nad Nisou. Poté, co jsem byl zvolen a schválen do rady města, jsem mohl oddávat. Je to hezký pocit stát s medailí na krku a vážně řečnit.“

Je těžké velet svatbě?
„Klasická svatba už pro mě nebyl problém. Těžší bylo zvládnout zlatou svatbu. Na radnici jsem dělal dvě, bylo to moc hezké. Když jsem v sále vypravoval životopis manželů, dojímalo mě to a hlas se mi párkrát zachvěl.“

Stal se vám někdy při obřadu nějaký trapas?
„Možná v začátcích. V tom drilu si pak člověk zvykne. Vždyť sobotu co sobotu jsem oddával pět svateb. Prožíval jsem každou.“

Udělal jste manželský pár také z nějakých vašich fanoušků?
„Dost lidí z Prahy za mnou jezdilo a hodně mě pak žádalo o oddání, když jsem s tím už skončil. Po osmi letech jsem totiž do třetího volebního období nešel.“

Nechtěl byste kandidovat na ministra dopravy? Vždyť jste působil i jako předseda dopravní komise.
„Tak teď určitě ne (smích). I když ta doprava Praze, to je děs běs. Já chápu, že se nějak musí přejet voda. Ovšem mít tak dlouho po revoluci k tomu jen jediný Barrandovský most? Jenže komunální politika se musí dělat naplno. Kolikrát mě tato práce hodně unavovala. Zvláště, když kvůli legislativě trvá všechno tak dlouho.“

Na trati při závodech tahačů to bývá často řežba. Jak vycházíte s ostatními piloty?
„Po závodě si s nimi podám ruku, nezabrání tomu ani případná kolize. Nemám rád nějaké pomlouvání za zády, to není můj styl. Usmát se po dojezdu a dát si pak pěkně spolu pivo. Akorát se Španělem Antonio Albacetem to takhle nefunguje. Pokud se mu nedaří, hned jde proti něčemu protestovat. Protestuje vlastně pořád.“

S tracky závodíte už dvanáctou sezonu. Může vás ještě vůbec něco překvapit?
„Už asi ne. Jsem rád, že začaly pořádně fungovat předpisy a může se o nich diskutovat. Pravidla už nejsou stvořená jen pro jednu značku. Je v tom disciplína. Dřív se na nás okolí dívalo jako na exoty. Dnes má tenhle sport obrovské zázemí a potenciál.“

Prý jste rekordmanem v počtu odjetých závodů. Chyběl jste někdy vůbec?
„Ano. Po dvaadvaceti letech ježdění jsem vynechal poprvé pár závodů minulý rok. To jsem se v Německu přimotal do nějaké kolize. Nakonec mi v nemocnici našli ucpanou žílu vedoucí k játrům. Mohl jsem si za to i sám. Mám posunutý práh bolesti a počátky nesnází mě nevarovaly. Pořád jsem prohlídku odkládal. Jezdíval jsem autokros a dvakrát jel dakarskou rallye. Tam jsem si v krizových situacích vypěstoval odolnost.“

Jak jste nesl, že nemůžete závodit?
„Jezdit je pro mě drogou, hnacím motorem. Když mi kamarád doktor zakázal jezdit, koukal jsem na něj jak na blázna. Jenže pak jsem ležel v nemocnici a několik měsíců doma. Já, který jsem jednou jel se čtyřicetistupňovou teplotou. A asi před čtyřmi roky ve Španělsku jsem si při práci vyrýpl málem holenní kost. Kamarád mi to ořezal, vyčistil, sešil, obvázal. Řídil jsem bez problémů. Až na to, že mi na spojku tekla krev.“

Při čem nejraději odpočíváte?
„Táta, než umřel, mě odmalička zasvěcoval do myslivosti. Udělal jsem si myslivecké zkoušky. Les, to je úžasná energie.

Jste dobrý střelec?
„Myslím, že jo. Střílím holuby na skeetu ve vysoké a nízké věži. Na postřeh je to bezvadný. Někdo třeba ze závodníků zase hraje kvůli postřehu stolní tenis.“

Kterým úlovkem se jako myslivec chlubíte?
„V Kanadě jsem trefil černého medvěda. Jinak srnci, jeleni. Zvěř se musí regulovat, když u nás není žádný predátor.“

A co ulovíte teď v Mostě?
„V úpravách motoru na našem renaultu jsme teprve na začátku. Máme problémy s akcelerací. Po startu nám soupeři ujíždějí. V současnosti na špičku nemáme. Takže uvidíme.“