Jestli pojede na olympijské hry do Tokia, oštěpařce Barboře Špotákové bude čtyřicet let. Z odložení sportovního svátku je dvojnásobná olympijská šampionka smutná, ale doufá, že najde sílu pokračovat ještě jeden rok. A lidem v těžké době vzkazuje: „Držím všem palce, aby je víra neopouštěla. Proti mnohým ostatním jsou mé problémy jako sportovce naprosto malicherné.“
Co říkáte na odložení olympijských her?
„Je to samozřejmě složitá situace, ale v souvislostech a okolnostech, které se nyní dějí, je to pochopitelný krok a jednoznačně zdravotní hledisko všech lidí na planetě je důležitější než olympijské hry, takže to považuji za správné rozhodnutí.“
V jaké fázi přípravy vás rozhodnutí zastihlo?
„Já osobně jsem měla velmi dobře rozjetou přípravu na olympiádu, měla jsem z přípravy dobrý pocit, ale věřím, že aspoň na nějakých závodech ještě letos třeba na domácí půdě budu moci svou formu prodat. Ale nyní má celá planeta daleko větší problém a tomu je potřeba se přizpůsobit. Jsem z odložení trochu smutná, ale teď je důležité, aby se situace uklidnila a až se to podaří, budu mít obrovskou radost. Problémy sportovců jsou v tomto kontextu naprosto malicherné.“
Čekala jste, že to takhle skončí?
„Chvíli jsem ještě tajně doufala, že by se mohla olympiáda odložit třeba na září, říjen, ale v této chvíli se nedá dělat nic jiného než odklad o rok. Rozhodnutí pochopitelně respektuji, přijde mi to takto nejrozumnější. Strach a obavy, nejistota z dalšího vývoje situace, jsou celosvětové a uskutečnitelné by to nebylo.“
Vydrží vám motivace k tomu, abyste na olympijských hrách startovala i za rok?
„Chce to teď svůj čas. Uvidím na podzim a věřím, že přijde. Já jsem optimistka, ale v této chvíli není správná doba, nicméně mám mladého trenéra, spolupráce funguje velmi dobře a rozhodně to není žádné trápení, že bych dřela do krve a těšila se, až skončím, je to příjemná spolupráce, a tak si dovedu pokračování do dalšího roku představit.“
Jak teď trénujete?
„Pro trénink mám spoustu věcí doma, tento týden jsem měla lehčí trénink a jede se hodně podle plánu. Dukla je zavřená, s trenérem jsme ale v kontaktu na dálku a funguje to. Ta hlavní příprava na sezonu byla hotová, takže já s tréninkem problém nemám ani v těchto podmínkách v této chvíli. Trénuji doma a popřípadě budu běhat venku v lese či na zahradě.“
Jak bude příprava probíhat dále?
„Všechno záleží na tom, jak se bude vyvíjet dál situace, já stále věřím, že sezona v České republice začne, že budou v létě nějaké mítinky alespoň u nás. Přípravu teď samozřejmě upravujeme ze dne na den, až budu vědět, že třeba budu mít v červnu, v červenci nějaké závody – házení, tak se tomu přizpůsobím. Situace je pro všechny nová a může se ledacos měnit a podle toho budeme stavět trénink. A jsem optimistka, takže věřím, že i v této sezoně třeba ukážu nějaký pěkný výkon a budu z něj mít dobrý pocit, třeba i jen na těch domácích závodech, a to bude pro mě dalším motivem a impulsem.“
Jak prožíváte aktuální situaci?
„Musím říci, že docela dobře. Máme zahradu a také na ní hřiště. Máme možnost být na zahradě, Janek je v první třídě, učím se s ním, ale problém mi to nedělá, naopak si to užíváme. Snažíme se hledat i v tomto stavu pozitiva. Pro mě jako pro mámu, která má dvě děti, není taková situace s tím, že jsme doma či na zahradě a máme omezený režim, úplně nová, když jste s dětmi, tak se jim přizpůsobíte velmi dobře. S Jankem se učíme první písmenka, jsme jako rodina více spolu a z tohoto pohledu je to fajn. Takže já se mám v rámci možností, které jsou, dobře.“
Co byste vzkázala lidem?
„Velmi dobře si uvědomuji, že lidé mají daleko větší problémy než mám já jako sportovec. Moc všem přeji, aby to zvládli, aby v sobě našli sílu a hledali nové možnosti, které jim tato situace nabízí, nepodléhali pesimismu. Držím všem palce, aby je víra neopouštěla. Proti mnohým ostatním jsou mé problémy jako sportovce naprosto malicherné.“
