Martin Hašek
8. srpna 2021 • 09:07

Oštěpaři zachránili čest atletiky. Pomáhá Železný: Snažím se nosit vodu

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
SESTŘIH: České Budějovice - Olomouc 0:2. Debut jako hrom! Kliment zařídil oba góly
SESTŘIH: Bohemians - Baník 2:1. Slzy exklokana Prekopa, gólový Smrž a sporná druhá trefa
VŠECHNA VIDEA ZDE

Několik legendárních jmen prožívá své odcházení a mladí ještě nedorostli. Český atletický tým byl na olympijských hrách v Tokiu na pokraji konce báječné medailové éry. Nakonec ale zase pomohl oštěp. Hrdinní borci Jakub Vadlejch a Vítězslav Veselý zase dotlačili českou vlaječku na stupně. „Je to dobře pro celou atletiku, máme čas se nadechnout,“ říká legendární šampion Jan Železný, který se o krásnou sérii sám hodně přičinil.



Až do časů berlínské Hitlerovy olympiády 1936 musí jít pátrání po medailovém suchu české atletiky, s pochopitelnou výjimkou Her v Los Angeles, kam komunisti zrovna nepustili nejsilnější generaci historie. V nejglobálnějším ze všech globálních sportů se uprostřed olympijského týmu pak už vždycky našlo nějaké eso, které na Hrách vystoupilo na stupně vítězů. Úspěšná linka, která po dvou válkou zmařených olympiádách začíná v Londýně 1948 u Emila Zátopka, žije dál. Navzdory tomu, že atletika v Česku je teď v přelomovém období. Přišli oštěpaři a bylo hotovo. Všechny nitky jejich úspěchů, osmi ze čtrnácti medailí samostatného státu, vedou k Janu Železnému.

Napadlo by vás ráno před finále mužského oštěpu, že to může skončit dvěma medailemi?
„Že budou dvě medaile ne. Kuba a Víťa na tom byli dobře, viděl jsem před třemi dny padat hvězdu, tak jsem si to přál. Ale že se bude opakovat Londýn (na MS 2017 brali Vadlejch a Petr Frydrych stříbro a bronz – pozn. red.) a budou dvě medaile, to mě ani ve snu nenapadlo.“

Česká atletika na OH

OH medaile do 8. místa body
Atlanta 1996 1–0–2 5 24
Sydney 2000 1–1–0 8 31
Atény 2004 1–0–1 5 36
Peking 2008 1–0– 0 7 29
Londýn 2012 1–0–2 8 31
Rio de Janeiro 2016 0–0–1 6 26
Tokio 2021 0–1–1 2 13

A díky nim trvá neuvěřitelná medailová série, atletický tým od konce druhé světové války stále ani jednou nevyšel na olympijských hrách naprázdno…
„Pro nás je to dobře, pro celou atletiku. Teď máme čas se nadechnout, ty tři roky se připravovat, aby na další olympiádu přišli ti noví, mladí. Máme generační výměnu, jsou s tím problémy, já jsem hrozně rád za celou atletiku, že to zvládli, byli neskuteční.“

Jak výkon obou borců hodnotíte?
„Já už nejsem Víťův trenér, jen jsem mu tu pomáhal, ale jsem za něj strašně rád. Neskutečný, jsem hrozně rád. Je to podle mě jeden z největších závodníků, které jsme kdy měli. Dvě medaile na olympiádě, zlato z mistrovství světa i Evropy. Je nedoceněný. A Kuba tu konečně ukázal srdce. Vypadal strašně dobře v rozcvičování a pak házel strašné hody. Jen jeden se trošičku povedl, ale i tak byl hodně špatnej. Kdyby házel normálně a nechtěl dát ránu, měl i na vítězství.“

Projevilo se, že byl Vadlejch letos nepříjemně zraněný s natrženým tříslem?
„Na druhou stranu mu zůstala energie. Jsou momenty, kdy se to zlomí. To jsem cítil přesně v Nymburce, že najednou jeden trénink házel fakt dobře. Druhý trénink ještě líp. Tak jsem si říkal, že se to asi láme. Opačný případ byl zase Vetter, který to neudržel. Ale oštěp je strašně zrádný. Jsem rád i za ty holky. Nepostoupily, ale ta kvalifikace je zrádná a já jsem si to strašně přál. Irča (Gillarová) po těch strašných zdravotních problémech hodila své maximum 59 metrů. Nikča (Ogrodníková) nezopakovala svůj první hod. Ale já jsem hrdý na všechny, co jedou na olympiádu, na každého sportovce. Ted to byli chlapi, příště to budou třeba ženské, ale hlavně, ať to jsme my.“

Je to pro vás i osobní odměna za trenérskou práci?
„Je, ale já jsem šťastný spíš z principu. Když člověk prodá maximum a je tu desátý, vidím to neštěstí, ale vidím, že do toho jdou. Medaile na olympiádě je šílená, atletiku dělají všechny státy. Pro mě jsou všichni, co jedou na olympiádu vyvolení z vyvolených. To je jen 10 000 sportovců z milionů. Pak ještě ta třešnička na dortu, to si snad ani nezasloužím. Tohle je megaúspěch, fakt megaúspěch. Ale jejich, já jsem ten nosič vody. Mně taky dřív nosili vodu, tak se snažím co nejlíp nosit vodu…“ (usmívá se)

Jakub Vadlejch míval v minulosti s velkými závody potíže, ale od stříbra z mistrovství světa 2017 v Londýně se to s výjimkou ME v Berlíně dost zlepšilo, nepřijde vám?
„Určitě, udělal tam medaili, pořád na sobě pracuje. Je vidět, že někdy není ten projev takový, jaký by mohl. Ale třeba tady jsem cítil, že tomu fakt věří. Víťa tady taky poslední tréninky házel strašně krásně. Od kotníků… Říkal jsem, že na tuti bude ve finále. On je neuvěřitelný závodník, v tomhle je výjimečný.“

Veselý se od své poslední medaile na ME 2016 hodně trápil, stále jste mu věřil?
„Vzhledem k jeho věku je hod 85 metrů mimořádný. Ale on mimořádný je. A když chytil tu vlnu, tam pracuje to podvědomí a ten mozek, bylo na něm vidět, že si věří. Najednou ho to šokovalo, a kdyby ho to šokovalo ještě víc, možná by hodil ještě dál. Ale někteří lidi s tím umí pracovat. V Londýně (na OH 2012) měl na daleko víc. V Kladně hodil osmdesát osm a já mu vždycky říkal, že tam ho to semlelo psychicky.“

Jak to myslíte?
„Každý říkal, že vyhraje… Tady naopak. Byl psychicky v klidu. Naopak Vetter vypadal špatně už na tréninku, taky to tak dopadlo. On to tak má, je strašně dynamický, a když to udělá špatně, neletí to nikam. Taky jsem to měl.“

Koho ze soupeřů jste se v poslední sérii bál?
„Všech. Weber i Pákistánec mohli hodit osmdesát pět, Bělorus taky. Říkal jsem si, že je pět lidí, pak už jen čtyři, tři, bylo jasné, že máme jednu medaili. A pak že obě. Já se vůbec nedíval na ty kluky, co šli před nimi, protože jsem taky pověrčivej. Člověk má být. Na holky jsem si nevzal tyhle (ukazuje dva náramky na ruce). Zapomněl jsem si je v bundě. Je to blbost, ale člověk má mít takové kraviny…“ (smích)

Medailová stopa Jana Železného

1988 - na OH v Soulu získal stříbrnou medaili, ke zlatému Tapio Korjuosvi mu scházelo pouhých 16 centimetrů

1992 - Těsně před startem finále v Barceloně přišel Železný o měsíc starý světový rekord z Osla kvůli nepovolenému typu oštěpu, odpověděl zlatým hodem hned v první sérii

1996 - Do Atlanty přijel s čerstvým světovým rekordem 98,48 a na daleký hod Steva Backleyho reagoval vítězným druhým pokusem

2000 - Oštěpařský závod století, Backley vzal Železnému vedení olympijským rekordem, šampion ho přehodil výkonem 90,17

2008 - Na OH v Pekingu vyhrála Barbora Špotáková, kterou Železný ponouknul k přechodu od víceboje

2012 - Špotáková už v Londýně vyhrála pod Železného vedením, Vítězslav Veselý získal po dopingu soupeře dodatečně bronz

2016 - Bronz z Ria získala Špotáková už zase pod koučem Rudolfem Černým

2021 - V Tokiu vybojoval stříbro Železného svěřenec Jakub Vadlejch, bronz opět Veselý, který se od roku 2017 připravuje sám

Úžasné finále oštěpu! Vadlejch získal stříbro, zkušený Veselý má bronz
Video se připravuje ...

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud