Medaile oštěpařů koupily čas. Ale je potřeba zapnout a hledat drajv
BLOG MARTINA HAŠKA | Máme čas se nadechnout. Tak to řekl Jan Železný a tak to taky je. Zázračné vyústění olympijského finále oštěpařů s dvěma fantastickými osobními příběhy postavilo český atletický tým na tradiční stranu oslavovaných borců, na které je spoleh, kteří nezklamou a vždycky nakonec vyskočí na stupně.
Olympijská medaile z atletiky je srovnatelná s finále tenisového grandslamu. Oba globální sporty spojuje stále tvrdší konkurence, vyostřená vývojem v zemích, kde ještě před pár lety soupeři nehrozili.
Díky unikátnímu know-how i silné národní tradici oštěpaři stále stačí. Všechna čest! Ale nelze nevidět, že v boji zůstávají osamoceni. Nebýt dvou oštěpařů, atletický tým by se domů vracel s jednou finálovou účastí a bez bodu v hodnocení výsledků do osmého místa.
Taková je situace. Vadlejchovy a Veselého medaile jsou důležité. Umožní další práci bez paniky, dají hnutí čas a energii do další práce. Ale zapnout je potřeba.
Atletika v Česku na základní úrovni vzkvétá, daří se lákat mládež, díky dotacím po celé zemi vyrostly vymazlené stadionky, euforii dodává neustávající běžecký boom. V nadějném podhoubí je ale třeba hledat diamanty a ty pak tříbit na úroveň evropské, a pokud možno i světové špičky.
Chudičká finálová bilance z Tokia není náhodná. Špotáková, Maslák, Hejnová, Holuša a další si svou práci odvedli. Koulař Staněk neměl po zisku halového evropského šampiona na jaře zdravou sezonu. Ale kdo další mohl myslet na finále?
Příkladem cesty nové generace jsou příběhy čtvrtkařek Lady Vondrové a Barbory Malíkové. Mají talent jakou spousta dalších, ale navíc jsou bohaté i touhou něco dokázat, jít s atletikou na sto procent a zkusit si natvrdo, kam až to dotáhnou.
Je třeba myslet také na omlazení trenérských kádrů na elitní úrovni, jelikož zkušení profesoři pomalu odcházejí. A bude nutné uvolnit mysl, vymanit vrcholovou atletiku z vězení tabulek a plnění cílů. Hlavní by měl být kreativní rozvoj špičkových osobností s předpoklady, nesvazovat je úřednickými požadavky, naopak je ponoukat i k netradičním řešením.
Na dráze i vedle je u zástupců mladé generace, která vůbec není marná, třeba hledat drajv, ochotu dřít a motivaci snít o opravdu velkých metách. Pokud tohle vymizí, bude Česko dál národem nadšených běžeckých hobbíků, ale medaile z olympijských her v atletice vozit nebude.
