Za osm dní šest závodů a tři medaile! Hrdinka: Strach nás činí silnými

Má svoji hlavu. Sama říká, že hodně tvrdou. Když ji ve škole nebavila matematika, prostě se sbalila a vyrazila do savany u rodného městečka Adama v Etiopii.

„Jako dítě jsem byla hodně nebojácná, ale někdy jsem dělala špatná rozhodnutí,“ popisovala Hassanová pro worldathletics.com. „Nebyla jsem velkým příznivcem matematiky, tak jsem prostě nešla do školy a šla si zaběhat. Trochu jsem se nechala unést, po dvaceti kilometrech už jsem kolem sebe neviděla žádné domy, vracela jsem se za tmy. Maminka nebyla moc šťastná...“

Hassanová se nevymykala jenom sportovním nadáním, ale i povahou. „Etiopské děti nejsou nabádány k tomu, aby se zeptaly: proč?“ vracela se k dětství v Africe.

„Pouze se očekává, že když budou požádány, tak to udělají. Já se však opakovaně ptala. Proč? Byla jsem obzvlášť tvrdohlavé dítě. Milovala jsem tělocvik, ale ve výtvarné výchově jsem smysl neviděla. Taky jsem se paní učitelky ptala, proč musím kreslit? Nelíbí se mi to a stejně se nebudu umění věnovat.“

Možná i proto se pro ni rodina snažila najít štěstí jinde. V 15 letech ji maminka posadila s žádostí o azyl v ruce do letadla směr Nizozemí. „Do svých čtrnácti jsem měla úžasný život,“ líčila Hassanová. „Pořád jsem si jen hrála, byla venku. Pak ale začaly potíže a bylo to těžké. Proto jsem dnes tady.“

Sifan Hassanová slaví triumf na pětikilometrové trati

• 11 zobrazit galerii

Nizozemský pas dostala v roce 2013. V té době už dva roky běhala za AV Lionitas v Leeuwardenu, zpestřovala si tím studium na zdravotní sestřičku. Měsíc po získání občanství vyhrála evropský titul v cross country do 23 let. „Kde je můj domov? Někdy to sama nevím. V každém případě už se cítím jako Holanďanka. I moji etiopští kolegové už mě tak berou, protože jsem hodně otevřená a přímá. Oni jsou mnohem tišší.“

Atleticky se našla na středních a delších tratích. Od osmistovky po půlmaraton. Unikátní double předvedla už na mistrovství světa v katarském Dauhá 2019. Vyhrála závod na 1500 a 10 000 metrů. Letos v červenci, měsíc před svou olympijskou premiérou v Tokiu, dostala „šílený“ nápad. Zabojovat o zlatý hattrick na patnáctistovce, pětce i desítce.

„Na Diamantové lize v Monaku jsem byla na patnáctistovce druhá. A když něco ztratím, tak se ve mně něco probudí,“ popisovala Hassanová. „Monako mi nevyšlo, tak jsem šla za manažerem a řekla, že v Tokiu poběžím tři tratě.“

Odpovědí byla chvíle nechápavého ticha. „CO!? To je nesmysl.“ V ten moment však v osmadvacetileté atletce zarezonovaly vzpomínky na matematiku a výtvarku. „Prostě jsem se tak rozhodla. Život není jen o cílech, vítězstvích a medailích. Je o následování svého srdce, víš?“

Pro srovnání. Vybojovat tři a víc zlatých individuálních medailí v atletice se na olympiádě povedlo pouze třem legendám. Nizozemce Fanny Blankersové-Koenové v Londýně 1948 (4 zlaté), Emilu Zátopkovi v Helsinkách 1952 (3 zlaté) a Carlu Lewisovi v Los Angeles 1984 (4 zlaté).

Hassanová je teprve druhou ženou historie, které se medailový kousek povedl. Byť ne kompletně zlatý. I tak si ho cení, protože bojovat musela tvrdě. Hned v prvním rozběhu na 1500 metrů upadla a dotahovala velkou ztrátu. „Mohla jsem zůstat ležet a podat protest, hlavou mi to i blesklo,“ přiznala. „Ale pak jsem si řekla, že nebudu hledat žádné výmluvy. Zvedla jsem se a bojovala.“

Ohromné srdce ukázala v poslední stovce olympijské tortury. Finiš desetikilometrového závodu zvládla i v brutálních podmínkách za 13,6 sekundy! „Jsem tak šťastná! Je konec, slavnostní vyhlášení jsem probrečela. Konečně se můžu pořádně vyspat...“

Dodatečně připustila, že jí odvážná volba disciplín sebrala i hodně psychických sil. „Poslední dva týdny jsem se někdy probouzela z nočních můr a ptala se pak sama sebe - proč se musím tak stresovat? Měla jsem tolik pochybností. Sama jsem si říkala, že to není možné. Že to je až děsivé. Ale strach je to, co nás činí silnými. Jsem šťastná, že jsem to zvládla.“

Letní olympijské hry 2021

8. srpna 2021 • 22:04

VYSVĚDČENÍ olympioniků: Krpálek velí. Kdo překvapil a zklamal?

Letní olympijské hry 2021

8. srpna 2021 • 18:15

Šebrle k LOH: Medaile oštěpařů jsem nečekal, bylo to pro mě emotivní